Personifikace je nezbytnou řečnickou figurou a použitím tohoto literárního nástroje získávají myšlenky, zvířata a předměty lidské vlastnosti. Stručně řečeno, předměty i myšlenky a další věci jsou personifikovány, a proto si čtenáři snadno vytvoří vztah k popisovaným věcem. Použití personifikace v literatuře má velký dopad, protože ukazuje nelidskou bytost živěji a plastičtěji spolu s lidskou vlastností. Hlavním cílem použití tohoto prostředku je upoutat pozornost čtenářů i jejich emocionální podporu a učinit celý spis výrazným a pozoruhodným. Zkrátka posiluje čtenářovy emoce a citlivost.
Několik častých příkladů personifikace:
Čas a příliv na nikoho nečekají.
Chladný vítr mi šeptal do ucha.
Oheň pohltil celou budovu.
Pes tančil s plným nadšením.
Tady jsou objekty, včetně času, přílivu a větru, vyjádřeny takovým způsobem, který se může snadno vztahovat k emocím čtenáře.
Personifikace je sice označena jako dekorativní prostředek, ale dodává psaní hlubší význam. Zahrnuje živost i lesk, které mohou čtenáře zaujmout a také jim umožnit, aby si text dlouho pamatovali. Spisovatelé a básníci tento literární prostředek do svých děl raději přidávají, aby neživou věc popsali jako živou bytost a objasnili její činnost a povahu. Čtenáři snadno pochopí lidskou vlastnost, a proto jsou neživé entity popisovány jako lidské bytosti a tato technika se označuje jako personifikace.
V anglické literatuře je však použití personifikace nápadně dostupné.
„Jízda Paula Revera“ je pěkná báseň, kterou napsal Henry Wadsworth Longfellow, a zde je použití personifikace pozoruhodné.
„A okna shromažďovacího domu, prázdná a holá,
hledí na něj s přízračným odleskem
jako by už stála v hrůze
na to krvavé dílo, na které se budou dívat.“
Okna jsou zde personifikována a dodávají celému psaní na reálnosti.
Další báseň s názvem „Je tu jistý sklon světla“, kterou napsala Emily Dickinsonová, obsahuje významné příklady personifikace.
„Když přichází, krajina naslouchá,
stíny zadržují dech,“
Tady krajina a stíny získávají lidské vlastnosti a činí tyto verše nápadnými.
„Romeo a Julie“, kterou napsal Shakespeare, obsahuje příklady personifikace.
„Když dobře oblečený duben na podpatku
kulhavé zimy šlape.“
Tady měsíc duben a zimní období dostávají lidské vlastnosti.
Na druhé straně povídka „Jak unesli Perlový knoflík“, kterou napsala Katherine Mansfieldová, je personifikován vítr a dostává zde lidskou vlastnost malých dětí.
Na druhé straně povídka „Jak unesli Perlový knoflík“, kterou napsala Katherine Mansfieldová, je personifikován vítr a dostává lidskou vlastnost.