6 typů bracketingu, které umí váš fotoaparát, a jak je používat

author
10 minutes, 11 seconds Read

Bracketing je metoda pořízení více snímků stejné scény s různým nastavením, abyste na snímku zachytili více detailů.

Možná nevíte, že kromě nejběžnější metody, kterou je expoziční bracketing, existuje celá řada dalších technik bracketingu.

Expoziční bracketing umožňuje zachovat větší dynamický rozsah výsledného snímku. Nicméně další techniky bracketingu, které probereme v tomto článku, vám mohou pomoci zachytit více detailů v různých rovinách zaostření, různé teploty barev nebo dokonce detaily v množství zachyceného šumu či zrna.

Pokračujme a začněme technikou bracketingu, kterou již pravděpodobně znáte – expozičním bracketingem.

#1 – Expoziční bracketing

Při expozičním bracketingu pořizujeme stejný snímek několikrát s různými expozičními hodnotami neboli (EV), abychom zohlednili nejsvětlejší světla a nejtmavší stíny na snímku. Výsledné snímky lze spojit dohromady buď ve fotoaparátu, nebo pomocí editačního softwaru. Vznikne tak snímek s lepším tonálním rozsahem, než jaký byste získali, kdybyste pořídili pouze jeden snímek.

Plus 2 stupně EV.

Plus 1 stupeň EV.

Normální expozice nebo 0EV

-1 stupeň EV.

-2 stupně EV.

Sloučené HDR.

Většina fotoaparátů to umí automaticky v režimu HDR, většina z nich však umí výsledný snímek uložit pouze ve formátu JPEG. To je velké omezení, pokud chcete v postprodukci měnit některé parametry, jako je vyvážení bílé, expozice, sytost atd.

Ve fotoaparátu máte obvykle na výběr z několika možností, jako je celkový počet pořízených snímků, režim pohonu (sériový nebo jednorázový) a rozdíl expozice mezi jednotlivými snímky (1EV nebo 2EV). ). Nastavení expozičního bracketingu najdete u většiny fotoaparátů v nabídce režimu pohonu.

#2 – Bracketing zaostření (stohování)

Tato technika bracketingu je nejužitečnější v případě, že máte omezenou hloubku ostrosti, která vám poskytuje úzký kousek zaostření na snímku. Pořídí se několik snímků v různých ohniskových rovinách, od nejbližší zaostřovací vzdálenosti nebo roviny po nejvzdálenější zaostřovací vzdálenost.

Všechna ostatní nastavení ve fotoaparátu musí být konstantní, vaše expozice by měla zůstat nedotčena, protože se nemění žádný ze tří pilířů expozice (závěrka, clona, ISO). Ve skutečnosti se mění pouze zaostřovací bod.

Nejbližší zaostření.

Střední ohnisko.

Nejvzdálenější ohnisko.

V makrofotografii to může být velmi užitečné, protože snímky lze skládat na sebe, aby vznikl takový, kde je objekt plně zaostřený, na rozdíl od pouze určité části. Tuto metodu si můžete představit jako mírné rozšíření hloubky ostrosti objektu, aniž byste přišli o hedvábně hladký bokeh, který získáte při širších clonách.

Po sloučení nebo stohování tří zaostřených snímků. Není dokonalý, ale je na něm zaostřeno více medvěda než na kterémkoli z ostatních tří snímků.

Mnoho fotoaparátů nemá funkci nebo vlastnost focus bracketing, pokud ji však váš fotoaparát má, doporučuji vám přečíst si návod k obsluze a zjistit, jak funguje. Pro ty, kteří mají fotoaparáty, které tuto funkci nemají, je pak opravdu jednoduché provést ji ručně. Chce to mít fotoaparát na stativu a také se ujistit, že fotografujete statický objekt.

Jediné, co musíte udělat, je pořídit několik snímků při stejném nastavení (doporučuji použít manuální režim nebo prioritu clony), mezi jednotlivými snímky chcete ručně upravit rovinu zaostření od nejbližšího po nejvzdálenější. Můžete experimentovat s různými vzdálenostmi mezi rovinami zaostření, abyste dosáhli požadovaných výsledků. Při postprodukci máte volnost v tom, zda chcete mít ostrý celý snímek, nebo jen všechny části objektu, případně jen vybrané oblasti.

#3 – Bracketing s bleskem

Při bracketingu s bleskem se pořídí několik snímků stejné scény s různou intenzitou světla z blesku fotoaparátu nebo rychlého blesku, zejména výplňového blesku. Intenzita světla z blesku se při pořizování snímků mění v krocích od nízké po vysokou intenzitu.

Máte pak několik snímků s různými expozicemi blesku, ze kterých můžete vybrat ten nejlepší.

Neutrální nebo normální intenzita

Vysoká intenzita++

Vysoká intenzita

Nízká intenzita

.

Nejnižší intenzita

To může být velmi užitečné při slabém osvětlení nebo obecně tam, kde si nejste jisti, jaká intenzita záblesku správně exponuje váš snímek.

Bleskový expoziční bracketing (FEB) najdete jako funkci u mnoha rychlých blesků, možná si budete chtít nejprve přečíst manuál, abyste zjistili, jak jej najít a aktivovat. U některých fotoaparátů se nachází v nabídce fotoaparátu. Po nalezení je to tak jednoduché, jako vybrat počet snímků, které se mají pořídit, a také kompenzaci zábleskové expozice mezi nimi.

Závěrečným krokem je pořízení snímků, je důležité si uvědomit, že FEB může být velmi pomalý kvůli omezení recyklační rychlosti rychlého světla (doba, za kterou je rychlé světlo připraveno k opětovnému odpálení po aktivaci). Proto na to při fotografování vždy pamatujte.

Tady je další příklad, který byl pořízen venku. Všimněte si, jak se mění expozice na dívce (kvůli množství blesku), ale pozadí zůstalo stejné.

-3 Kompenzace expozice s bleskem

0 Kompenzace expozice s bleskem

+3 Kompenzace expozice s bleskem

#4 – Bracketing vyvážení bílé

Jedná se o jednu z neobvyklejších technik bracketingu dostupných v digitální fotografii. Jak název napovídá, bracketing vyvážení bílé umožňuje pořídit několik snímků stejné scény s různou teplotou barev.

Tato metoda se většinou týká fotografů, kteří fotografují pouze do formátu JPEG, protože vyvážení bílé snímku lze vždy změnit při postprodukci, pokud je zaznamenán ve formátu RAW. Snímky se pořizují při modravých barevných teplotách postupně až k červeným teplotám.

6500 Kelvinů

5500 Kelvin

4500 Kelvin

3500 Kelvinů

Tato technika bracketingu je užitečná zejména ve scénách, kde je smíšené osvětlení a pro režim automatického vyvážení bílé může být obtížné správně vybrat teplotu barev.

Poté můžete vybrat snímek s nejpřesnější (nebo nejpříjemnější) teplotou barev. V rámci nastavení fotoaparátu můžete ručně nastavit rozsah barevné teploty ve stupních Kelvina.

Bracketing vyvážení bílé najdete v nastavení fotoaparátu a měli byste mít možnost zvolit počet snímků, které chcete pořídit, a také rozdíl vyvážení bílé mezi nimi ve stupních Kelvina. Pokud váš fotoaparát touto funkcí nedisponuje, můžete jednotlivé fotografie pořídit ručně a měnit mezi nimi vyvážení bílé. Jen se ujistěte, že fotografujete do formátu RAW + JPEG, abyste měli větší tvůrčí svobodu při postprodukci. JPEG použijte pro náhled, abyste mohli vybrat snímek se správnou teplotou barev, ten pak přiřaďte k souboru RAW a můžete provést všechny další úpravy.

#5 – Bracketing hloubky ostrosti

Jedná se o bracketingovou techniku, která je velmi podobná již zmíněné metodě focus bracketing (stacking). Pořizuje se více snímků stejné scény při různých clonách, přičemž expozice musí zůstat konstantní, což znamená, že se může měnit rychlost závěrky a citlivost ISO (doporučuje se priorita clony).

f/2.8

f/6,3

f/16

Hloubka ostrosti snímků poskládaných pomocí programu Photoshop.

Stejně jako při bracketingu zaostření můžete při poskládání výsledných snímků v postprodukci získat různou hloubku ostrosti, což vám efektivně umožní získat více zaostřených snímků a zároveň neobětovat hladký bokeh, který jste získali při nejširší cloně.

Bracketing hloubky ostrosti je technika, kterou jako funkci nebo vlastnost nenajdete na mnoha fotoaparátech. Budete ji muset provést ručně, dobrou zprávou je, že je to velmi snadné. Chcete se ujistit, že je fotoaparát v režimu priority clony, pak pořiďte snímky stejné scény, přičemž mezi jednotlivými snímky měňte clonu, vhodné může být použít stativ, aby byl záběr identický. V postprodukci máte možnost skládat snímky na sebe a získat vše ostré nebo jen celý objekt při zachování uspokojivého bokehu.

#6 – Bracketing ISO

Poslední technikou bracketingu v digitální fotografii je bracketing ISO. Jak název napovídá, tato metoda spočívá v pořízení několika snímků stejné scény při různých hodnotách ISO nebo zisku snímače.

Možná vás překvapí, že clona a rychlost závěrky musí zůstat konstantní, což má za následek řadu snímků s různým poměrem signálu k šumu a také různou expozicí.

Bracketing ISO je užitečný, protože získáte snímky s různým množstvím šumu. Můžete si tedy vybrat estetický snímek, který je v tomto ohledu pro vaše oči nejpříjemnější.

ISO 200

ISO 400

.

ISO 800

ISO 1600

ISO 3200

Bracketing ISO lze také použít pro HDR v situacích, kdy máte clonu úplně zavřenou, ale nechcete mít příliš pomalý čas závěrky (abyste správně exponovali), takže se věci na scéně mezi snímky mění; jako je voda, lidé nebo dokonce mořský provoz.

ISO bracketing je jednou z méně obvyklých metod bracketingu, kterou najdete jako funkci ve fotoaparátu. Doporučuji, abyste se podívali do návodu k obsluze fotoaparátu a ujistili se, že váš fotoaparát touto funkcí disponuje. Pokud ji nemá, pak můžete fotoaparát přepnout do manuálního režimu, pak vybrat automatické ISO a aktivovat expoziční bracketing, můžete také zvolit rozsah expozice i počet snímků, které chcete pořídit (poznámka: toto funguje pouze u některých modelů fotoaparátů).

Pokud váš fotoaparát není schopen provádět bracketing ISO prostřednictvím výše uvedené metody, pak to můžete udělat postaru; ručně! Nastavte fotoaparát do manuálního režimu, ujistěte se, že jste vybrali clonu, rychlost závěrky a hodnotu ISO v rozmezí 800 až 1000, která správně exponuje váš snímek. První snímek pořiďte jako základní s hodnotou 0EV, další krok zahrnuje snižování a zvyšování citlivosti ISO během pořizování snímků, abyste získali snímky s různou expozicí.

Závěr

Většina technik bracketingu uvedených v tomto článku není ve skutečnosti k dispozici jako vestavěné funkce nebo režimy v mnoha fotoaparátech, které si můžeme koupit. Díky možnostem plně manuálního ovládání si je však vždy můžete sami vyzkoušet a zjistit, jakých výsledků dosáhnete.

Similar Posts

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.