Před více než sto lety Kernig a Brudzinski publikovali popisy svých stejnojmenných znaků pro diagnostiku meningitidy u lůžka pacienta. V té době byla většina případů meningitidy způsobena tuberkulózními nebo bakteriálními příčinami. V současné reanalýze, která zahrnovala pacienty s infekcí virem lidského imunodeficitu a využívala technologii polymerázové řetězové reakce k průkazu virových příčin meningitidy, zkoumali Thomas a jeho kolegové diagnostickou přesnost Kernigových příznaků (zvýšená bolestivost mening při flexi krku), Brudzinského příznaků (zvýšená bolestivost při opětovné extenzi ohnutého kolena) a nuchální rigidity u pacientů s dokumentovanou meningitidou.
Studie se zúčastnilo 297 dospělých pacientů, kteří se dostavili na pohotovostní oddělení fakultní nemocnice s příznaky podezřelými z meningitidy (horečka, bolest hlavy, nevolnost a zvracení, světloplachost, ztuhlý krk). Před lumbální punkcí lékaři u těchto pacientů hodnotili Kernigovo znamení, Brudzinského znamení a nuchální rigiditu. Objektivní důkaz meningitidy (6 bílých krvinek na ml mozkomíšního moku nebo více) byl zjištěn u 27 % podezřelých případů.
Kernigův příznak a Brudzinského příznak měly velmi nízkou citlivost pro detekci dokumentovaných případů meningitidy (po 5 %). Navíc většina pacientů měla nesouhlasné nálezy (pozitivní pro jedno znamení, ale negativní pro druhé). Oba testy měly dobrou specificitu (95 procent), což znamená, že se předpokládalo, že jen málo pacientů bez meningitidy má pozitivní vyšetřovací znaky. Nuchální rigidita byla jako ukazatel o něco užitečnější, ale stále měla omezenou senzitivitu (30 procent). Tato dodatečná citlivost byla také za cenu snížené specificity (68 procent).
I u pacientů se „středně těžkým“ meningeálním zánětem (nejméně 100 WBC na ml mozkomíšního moku) nebo „těžkým“ onemocněním (nejméně 1 000 WBC na ml mozkomíšního moku) měly Kernigův příznak a Brudzinského příznak stále citlivost pod 25 procent. Nuchální rigidita měla 100procentní senzitivitu u velmi malé podskupiny čtyř pacientů s těžkou meningitidou.
Autoři dospěli k závěru, že klasické manévry vyšetření u lůžka pacienta pro diagnózu meningitidy mají nízkou senzitivitu a nemělo by se na ně spoléhat při určování, zda si pacienti s podezřelými příznaky zaslouží další diagnostické vyšetření.