Agorafobie, typ úzkostné poruchy charakterizovaný vyhýbáním se situacím, které vyvolávají intenzivní strach a paniku. Termín je odvozen z řeckého slova agora, které znamená „místo shromáždění“, „otevřený prostor“ nebo „tržiště“, a z anglického slova phobia, které znamená „strach“. Mnoho pacientů s agorafobií se cítí nepříjemně na neznámých místech nebo v přeplněných či otevřených prostorách, jako jsou obchody, tržiště, restaurace a divadla, kde se mohou neúmyslně dostat do situací, které vnímají jako neovlivnitelné. Ačkoli vztah mezi agorafobií a panickou poruchou není jasný, mnoho pacientů trpících agorafobií zažívá také záchvaty paniky. Tito jedinci se často bojí, že dostanou záchvat paniky na veřejném místě, které vnímají jako trapné, nebo že dostanou záchvat paniky na místě, které je vzdálené od jejich lékaře nebo lékařské kliniky nebo kde by mohlo být obtížné dosáhnout lékařské péče. V důsledku toho mají mnozí z nich potíže s řízením vozidel na dlouhé vzdálenosti, přejížděním mostů a průjezdem tunelů. Ve své nejtěžší formě může agorafobie způsobit, že se nemocný stane upoutaným na domov.
Agorafobie se obvykle léčí kombinací specifických léků a individuální psychoterapie. Jako účinná se při léčbě panické poruchy jeví také kognitivně-behaviorální terapie (KBT), což je forma individuální psychoterapie; její kombinace s léky může být ještě účinnější. CBT obvykle zahrnuje rozptýlení pozornosti a dechová cvičení spolu s edukací, která má pacientovi pomoci vytvářet vhodnější atribuce pro obtěžující somatické příznaky. Nejúčinnější intervencí je expozice, která má pacienty desenzibilizovat vůči jejich strachu a ve své nejzákladnější podobě může spočívat v jemném povzbuzování pacientů, aby vstupovali do obávaných situací, jako je například nakupování v obchodě s potravinami.