Nově objevená fotografie naznačuje, že legendární americká pilotka Amelia Earhartová mohla zemřít v japonském zajetí – a ne při leteckém neštěstí v Pacifiku.
Pokud je to pravda, vyřešila by se tím jedna z největších záhad letecké historie.
Earhartová zmizela během letu nad Pacifikem v roce 1937 – a její zmizení je od té doby živnou půdou pro spekulace.
Na fotografii z 30. let 20. století, pořízené na tehdejších japonských Marshallových ostrovech, je zachycena postava, která by jí mohla být.
Nejméně jeden z předních odborníků však toto tvrzení polil studenou vodou a prohlásil, že je „ohromen“, že vzlétla.
Nový materiál – prezentovaný jako důkaz staré teorie – je černobílá fotografie nalezená v trezorech amerického Národního archivu.
Zobrazuje skupinu lidí stojících na molu. Štítek na fotografii uvádí, že byla pořízena na atolu Jaluit na Marshallových ostrovech, pravděpodobně americkým špionem
Spojitost s legendární pilotkou, která se pět let před svým zmizením proslavila jako první žena, která sama přeletěla Atlantik, se však může zdát chabá.
Tvrdí se, že jedna sedící osoba zády k fotoaparátu by mohla být Earhartová, zatímco další postava zcela vlevo na snímku je údajně Fred Noonan, její navigátor při tomto posledním letu.
Zcela vpravo na snímku je rozmazaná část, která údajně ukazuje Earhartové letadlo.
Ric Gillespie, autor knihy Finding Amelia a výkonný ředitel The International Group for Historic Aircraft Recovery (TIGHAR), o tom rozhodně není přesvědčen.
V rozhovoru pro BBC uvedl: „Vím, že to není pravda: „Tato fotografie lidi přesvědčila. Jsem tím ohromen. Chci říct, můj bože! Podívejte se na tu fotografii… Použijme na chvíli hlavu. Není datovaná. Myslí si, že je z roku 1937. Dobře. Jestli je z 1. července 1937, tak to nemůže být Amelie, protože ještě neodletěla.
„Pokud je to z roku 1935 nebo 1938, nemůže to být ona….. Ta fotografie musela být pořízena ve velmi úzkém časovém rozmezí – během několika dní od doby, kdy zmizela.“
Poznamenává, že fotografie pochází ze spisu Úřadu námořní rozvědky, a říká, že je „velmi přirozené“, že USA chtějí mít snímek tohoto japonského námořního majetku.
„A co je na té fotografii vidět? …? Atol Jaluit – ostrov Jaluit. Není na ní napsáno ‚Amelia Earhartová v japonské vazbě‘!“
„Pokud je to fotografie Amelie Earhartové v japonské vazbě, kde jsou Japonci? Na obrázku nejsou žádní vojáci. Nikdo v uniformě,“ poznamenává.
Fotografii zveřejnil americký kanál History před dokumentem, který poběží tento víkend. Pokud bylo cílem vzbudit pozornost – a tím i sledovanost -, zřejmě se to vyplatilo.
V náhledu pořadu dva odborníci podporují tvrzení tím, že zkoumají rozměry trupu ženy, která má být na fotografii Amelií Earhartovou, a zuby a linii vlasů postavy, o níž se tvrdí, že je Fredem Noonanem.
Lovci záhad a příběhů
Daleko přitažené za vlasy? Vždyť hrdinka je zády k fotoaparátu a je sporné, jak moc lze na vybledlé fotografii z 30. let 20. století skutečně spolehlivě rozeznat linii vlasů, natož zubů.
Pan Gillespie tvrdí, že neodpovídá jiným známým snímkům slavného letce.
„Osoba, o které se říká, že je Amelia Earhartová, může být běloška. Ale její vlasy jsou příliš dlouhé na to, aby patřily Amelii. Máme mnoho fotografií Earhartové pořízených den před jejím odletem a její vlasy jsou mnohem kratší.“
Dodává, že muž identifikovaný jako Fred Noonan se podle něj navigátorce nepodobá. Dále má špatnou barvu košile.
„Muž je oblečen v bílém. Noonan vždy nosil tmavé košile a tmavé kalhoty. Ani Amelie s sebou na cestě takovou košili neměla. Takže Japonci jim zřejmě dali nové oblečení.“
„Na tomhle je všechno špatně,“ uzavírá. „Jsem ohromen.“
Ztroskotala na zemi?“
Skepse stranou, údajná senzace nahrává jedné z existujících teorií o tom, co se Earhartové a jejímu navigátorovi stalo.
Ztratila se během svého pokusu obletět zeměkouli, když se snažila dosáhnout Howlandova ostrova v Pacifiku, aby doplnila palivo.
Oficiální vysvětlení zní, že ostrov nenašla, ztratila spojení a došlo jí palivo, aby se zřítila do oceánu.
Ačkoli je to do značné míry přijímaná verze událostí, neexistují žádné důkazy – jako trosky -, které by ji potvrzovaly.
Další dvě významné teorie jsou, že Earhartová nouzově přistála na tehdejších japonských Marshallových ostrovech nebo v jejich blízkosti, nebo že se dostala na ostrov Nikumaroro poblíž Kiribati a tam zahynula jako trosečnice.
Pro žádnou z těchto teorií neexistují přesvědčivé důkazy – to však nebrání amatérským i profesionálním historikům, aby se jimi zabývali.
Části kostry nalezené na Nikumaroro v roce 1940 byly původně považovány za její, ale lékaři tehdy rozhodli, že patří mužskému tělu.
Pan Gillespie, který podporuje teorii o Nikumaroru, vedl v jižním Pacifiku 11 expedic, jejichž cílem bylo prozkoumat osud Earhartové. Poukazuje na to, že ostrov byl v době, kdy na něm Earhartová mohla přistát, neobydlený.
On a jeho tým nalezli artefakty, které podle nich silně naznačují přítomnost Američanky ze správné doby – včetně krabičky na make-up z 30. let, oblíbeného amerického dámského hydratačního krému a zipu od bundy.
Pan Gillespie také uvádí načasování a umístění rádiových nouzových volání, která Earhartová vyslala po pádu svého letadla. Říká, že volání byla vysílána „noc co noc“ – což by naznačovalo, že letadlo bylo na souši, nikoli ve vodě -, protože kdyby vysílačky zmokly, nefungovaly by.
„Po šesti nocích rádiové signály ustaly,“ řekl BBC. „Teď si myslíme, že to bylo proto, že letadlo přistálo na útesu kolem ostrova, který je plochý, hladký – při odlivu vysychá…“. Ale příliv a odliv skutečně přichází a odchází a … šestou noc bylo letadlo přílivem a odlivem spláchnuto do oceánu.
„Takže když o týden později přeletěla nad ostrovem letadla z bitevní lodi, žádné letadlo nebylo vidět.“
Zbytek pátrání probíhal na otevřeném oceánu a nic se nenašlo. Rádoby záchranáři dospěli k závěru, že Earhartová a Noonan se beze stopy potopili.
Stále nevyřešená záhada
Závěr, ke kterému dospěl dokumentární film History na základě nového snímku z Marshallových ostrovů, je, že Earhartovou zajali Japonci, později ji internovali a nakonec zemřela jako válečná zajatkyně.
Marshalovy ostrovy přešly během první světové války z německých do japonských rukou a před útokem na Pearl Harbor v roce 1941 se staly důležitým vojenským stanovištěm Tokia.
Japonské archivy nemají žádné záznamy o Earhartové jako zajatkyni – ale vzhledem k tomu, že mnoho dokumentů z těchto archivů je známo jako ztracené, nemusí to nutně dokazovat, že příběh je mylný.
Objev jediné fotografie, která může, ale nemusí zobrazovat oba ztracené piloty, záhadu pravděpodobně spíše prohloubí, než vyřeší.