Od pádu starých autoritářských vůdců až po potlačení vzpour – zde je několik klíčových dat a událostí, které tvoří takzvané arabské jaro.
Tuniská jiskra
17. prosince 2010 se na protest proti policejní šikaně zapálil mladý Tunisan, který prodával zeleninu z kůlny.
Mohamed Bouazizi zemřel 4. ledna 2011, ale ne dříve, než se jeho gesto stalo virálním a vyvolalo protesty proti životním nákladům a autoritářskému prezidentovi země Zine El Abidine Ben Alimu.
Ben Alího 23letá vláda skončila o 10 dní později, když uprchl do Saúdské Arábie a stal se tak prvním vůdcem arabské země, který byl vytlačen lidovými protesty.
Protesty inspirovaly vlnu revolt v celém arabském světě, kde lidé povstali na protest proti autoritářství, korupci a chudobě.
„Mubarak ven!“
Tisíce Egypťanů pochodovaly 25. ledna 2011 v Káhiře, Alexandrii a dalších městech a požadovaly odchod prezidenta Husního Mubaraka, který byl u moci 30 let.
11. února, kdy do ulic vyšlo více než milion lidí, Mubarak odstoupil a předal vládu armádě.
V roce 2012 byla zvolena vláda Mohammeda Mursího spojená s Muslimským bratrstvem, ale následující rok ji svrhla armáda vedená generálem, nyní prezidentem, Abdelem Fattáhem as-Sísím.
Bahrajnský „Tahrír“
15. února protestující obsadili kruhový objezd na Perlovém náměstí v hlavním městě, které přejmenovali na náměstí Tahrír, a požadovali mimo jiné zavedení konstituční monarchie.
O tři dny později však do jejich tábora vtrhla pořádková policie a zabila tři lidi a mnoho jich zranila.
Líbye exploduje
V tentýž den, kdy začaly protesty v Bahrajnu, libyjská policie použila sílu k rozehnání protivládní sitace ve druhém městě Benghází.
Vůdce země Muammar Kaddáfí slíbil, že bude pronásledovat „krysy“, které se proti němu postaví.
Povstání se změnilo v občanskou válku, v níž proti Kaddáfímu zasáhlo francouzské, britské a americké letectvo.
Dne 20. října 2011 byl Kaddáfí zajat a zabit ve své domovské oblasti Syrta povstalci, kteří ho našli ukrytého v dešťové kanalizaci.
Země je nyní rozdělena mezi soupeřící východní a západní administrativu.
Sýrie následuje
Desítka teenagerů 6. března označila zeď své školy na jihu Sýrie nápisem „Jste na řadě, doktore“ s odkazem na prezidenta Bašára Asada, vystudovaného očního lékaře.
Týrání mladíků vyvolalo zpočátku převážně pokojné protesty a volání po demokratických reformách.
Při násilných represích ze strany vlády se však vzpoura změnila v občanskou válku.
Syrská válka také přispěla ke vzniku skupiny ISIL (ISIS) a obnovení konfliktu v sousedním Iráku, který vyvrcholil genocidním útokem na menšiny na severu země.
První volby v Tunisku
23. října 2011 proudili Tunisané k volebním urnám k prvním svobodným volbám, v nichž triumfovali členové hnutí Ennahdha.
Jemenský Sálih odchází
Dne 27. února 2012 předal Alí Abdulláh Sálih, který vládl Jemenu 33 let, po roce protestů moc svému zástupci Abdrabuhovi Mansúrovi Hadímu.
Nejchudší země arabského světa, Jemen, se po počátečních protestech rovněž ponořila do násilí.
Moskva zachraňuje al-Asada
Rusko, které je spolu s Íránem al-Asadovým největším spojencem, zahájilo 30. září 2015 letecké útoky proti syrským povstalcům, čímž změnilo průběh války.
Po deseti letech bojů, které si vyžádaly 380 000 mrtvých, si al-Asad mohl připsat významná vítězství.
.