Kdykoli Cynthia Nixon opouští svůj manhattanský byt, lidé jí děkují. „Stále za mnou každý den přichází několik lidí a říkají: ‚Volil jsem vás‘,“ vypráví herečka a někdejší kandidátka na guvernérku. „Říkají: ‚Děkuji vám, že jste kandidovala‘.“
Před rokem Nixonová oznámila svou kandidaturu na guvernérku státu New York a vyzvala současného dvojnásobného guvernéra Andrewa Cuoma, aby se ucházel o demokratickou nominaci. Jako dlouholetá aktivistka v oblasti vzdělávání se poprvé postavila proti politické dynastii. Po tvrdém souboji – během něhož Nixonová označila svého soupeře za zkorumpovaného lháře a leták placený státní Demokratickou stranou, kterou Cuomo fakticky ovládá, ji vykreslil jako antisemitku – prohrála zářijové primárky a získala pouhých 34 procent hlasů.
„Kandidovala jsem, abych vyhrála. Doufala jsem, že vyhraji. Udělala jsem všechno pro to, aby to bylo možné,“ říká. „Ale nakonec jsem věděla, že to nejdůležitější na mé kandidatuře je vrhnout světlo na tyto problémy.“ Uznávala, že její šance na vítězství jsou „velmi, velmi malé“, a říká, že vzhledem k Cuomovým hlubokým politickým vazbám a obrovské výdajové převaze opravdu nevěřila, že se tak stane. (Jeho kampaň převyšovala její v poměru 10:1.)
Naopak úspěch přišel díky zvolení jejích spojenců a prosazení progresivnější politiky. Když se během kampaně zdálo, že se Cuomo v otázce legalizace marihuany, reformy trestního soudnictví a dalších otázek přiklonil doleva, někteří se odvolávali na Cynthia Effect. (Cuomův tým tuto charakteristiku zpochybnil a jeho mluvčí řekl deníku New York Times: „Guvernérova dlouhá historie progresivních úspěchů je nezpochybnitelná.“) Nixonová se však rychle dělí o zásluhy a vysvětluje, že ačkoli kandidovala s vědomím, že její status celebrity přitáhne pozornost médií a vynutí si rozhovor o progresivních otázkách, ve skutečnosti byla součástí širšího trendu.
“
Koneckonců jsem věděla, že nejdůležitější na mé kandidatuře je vrhnout světlo na tyto otázky.
“
„V New Yorku kandidovalo mnoho lidí. Spousta lidí běhala po celé zemi. Hodně z nich byly ženy. Hodně z nich byli lidé barevné pleti. Je těžké říct: ‚Ach, kdyby se nestala tahle věc, nestala by se ani tahle jiná věc,'“ říká. „Ale myslím, že v New Yorku a v celé zemi panoval pocit – a myslím, že se blíží i rok 2020 -, že potřebujeme všechny ruce na palubě a musíme vystoupit ze své komfortní zóny, ať už to znamená cokoli, pokud jde o politickou angažovanost. A pro mnoho lidí, včetně mě, to znamenalo kandidovat do úřadu.“
V lednu čerstvě zvolený demokratický zákonodárný sbor státu New York schválil dlouho odkládaný potratový zákon, který mimo jiné rozšířil podmínky, za nichž může žena přerušit těhotenství po 24. týdnu. Nixonová učinila z reprodukčních práv hlavní bod své kampaně, upozorňovala na Nezávislou demokratickou frakci v zákonodárném sboru, skupinu umírněných demokratů, kteří hlasovali s republikány, a obviňovala Cuoma, že je využívá jako zástěrku pro to, aby neprosadil zastavenou progresivní legislativu, jako je potratový zákon. (Skupina se rozpadla loni v dubnu a šest z osmi bývalých členů prohrálo ve volbách.) V průběhu volebního klání Nixonová také spolupracovala s Pracovní skupinou pro sexuální obtěžování, tedy se ženami, které uvedly, že zažily nebo nahlásily sexuální obtěžování či zneužívání při práci ve státním zákonodárném sboru. Nixon pokračoval v propagaci jejich úsilí a minulý měsíc skupina uspořádala své ustavující slyšení, první o sexuálním obtěžování ve státní legislativě za téměř tři desetiletí. Nixonova protikandidátka Jumaane Williamsová minulý měsíc vyhrála jeho volby na post veřejné obhájkyně v New Yorku a newyorská kongresmanka Alexandria Ocasio-Cortezová, kterou Nixon podpořil hned na začátku, se stala progresivní superstar. (Nixonová říká, že si s Ocasio-Cortezovou stále občas píše.)
„Když vidím všechny tyhle věci,“ říká mi Nixonová, zatímco ve svém bytě usrkává ledový čaj, „a když vidím, jak nabírají na síle nejen v New Yorku, ale i na celostátní scéně, mám pocit, že jsem vyhrála.“
Nebylo to bez obětí. „Bylo to velmi děsivé,“ říká o kampani a slzí. „Bylo to pro mě velmi těžké. Bylo to velmi těžké pro mou rodinu.“ Den po volbách se zabalila do deky, sedla si na gauč a dovolila si jeden den nic nedělat – pro matku je to luxus, podotýká. „Prostě jsem tam jen tak seděla a pila vodu,“ říká. Zavolala, aby poděkovala lidem, kteří se podíleli na kampani. Ale hlavně se prostě „nechala unést“.
Naštěstí, říká, měla život, ke kterému se mohla vrátit, a kariéru, na kterou mohla znovu navázat. Několik měsíců po své porážce se upsala seriálu Ratched od Netflixu, který představuje příběh o původu zlomyslné sestry Ratchedové z filmu Přelet nad kukaččím hnízdem. „Vlastně hraju člověka s politickými ambicemi,“ říká. Její postava, asistentka kalifornského guvernéra těsně po druhé světové válce, plánuje sama kandidovat do úřadu, protože „vidí na obzoru nový den.“
Nixonové určující role, nesmlouvavá právnička Miranda Hobbesová v seriálu HBO Sex ve městě, pronikla do její kampaně. Tvrdě se do ní opřela, dokonce vyrobila merchandise, který vytruboval „Jsem Miranda a volím Cynthii“. „Byl to opravdu užitečný nástroj pro získávání finančních prostředků,“ říká mi. „Lidé mě znají jako Mirandu a mám s ní hodně společného. Myslím, že to byla taková zkratka, která říkala: ‚Ženy jako já vystupují a jsou otevřené a jsou bojovnice a křižácké bojovnice tak, jako byla Miranda‘.“
Ale její sláva byla využita i proti ní. Ze všech výpadů, kterým čelila – bizarní vtípek, že je „nekvalifikovaná lesbička“, označení za příliš rozzlobenou na to, aby vládla po svém plamenném vystoupení v debatě -, ji nejvíce frustrovala zkušenost se sexismem, když byla napadána za to, že je herečka. „Není to neutrální označení,“ říká. „Způsob, jakým to bylo použito proti mně v závodě, znamenal hloupoučký nebo marnivý.“ V dalším rýpnutí si Cuomova kampaň připila na své vítězství v primárkách cosmopolitany, charakteristickým nápojem seriálu Sex ve městě.
Nixonová neopustila politiku úplně. Od své porážky se vrátila ke své propagaci vzdělávání, zejména se snaží upozornit na miliardy dolarů, které podle aktivistů stát dluží newyorským veřejným školám po soudním rozhodnutí z roku 2006, a plánuje se zapojit do prezidentské kampaně v roce 2020. Elizabeth Warrenová na ni udělala dojem, ale nechtěla mi říct, koho podpoří, protože je to ještě „na začátku“. (Řekla však, že Mirandě by se pravděpodobně líbila „nakopnutost“ Kamaly Harrisové). Když další pravděpodobný uchazeč o prezidentský úřad, Joe Biden, nedávno označil viceprezidenta Mikea Pence za „slušného chlapa“, Nixonová ho okřikla. Biden své poznámky odvolal a na Twitteru jí napsal, že „není nic slušného na tom být proti právům LGBTQ“. Nixonová doufá, že ho tato výměna názorů „přiměje k tomu, aby si dvakrát rozmyslel, zda někomu, jako je Mike Pence, poskytne krytí.“
Měla by znovu kandidovat? „Myslím, že ne, ale člověk nikdy neví,“ říká. „Život je dlouhý a zvláštní.“
Dnes nemůže úplně uvěřit, že vůbec kandidovala, ale jak mi říká, stálo to za to. „Mám pocit, že obzvlášť jako ženy je to věc, že si před sebe házíme tolik zátarasů – že nemám kvalifikaci, že nejsem připravená, že jsem si nezasloužila své místo. Co nejhoršího se může stát? Nech mě to zkusit.“
Kontaktujte nás na [email protected].
.