EUNUCHOVÉ V ČÍNĚ
Eunuchové z doby dynastie Čching Tradice využívání eunuchů na císařském dvoře je stará nejméně 2000 let. Počínaje dynastií Han (206 př. n. l. – 220 n. l.) řídili palácoví eunuchové často každodenní záležitosti dvora. Soupeřili o moc s vojenskými veliteli a učenci-byrokraty.
Slovo eunuch pochází z řeckého slova pro hlídače postele. Eunuchy využívali panovníci v Číně, Byzantské říši, osmanském Turecku a dalších císařských státech jako „hlídače pohovky“ nebo strážce královského harému.
Čínským císařským eunuchům se přezdívalo „bobříci“. Za dynastie Ming jich prý bylo v Zakázaném městě zaměstnáno 20 tisíc. Císařští eunuchové přežívali až do roku 1924, kdy jich bylo ze Zakázaného města vykázáno posledních 1 500. Podle jednoho pozorovatele „nesli své věci v pytlích a žalostně plakali vysokým hlasem“.
Eunuchové byli všeobecně považováni za chamtivé, zkorumpované a intrikánské. V dramatech o císařském životě jsou často obsazováni jako padouši. I přesto však přispěli k rozvoji čínské kultury a civilizace. Eunuchovi Cai Lunovi se připisuje vynález papíru v roce 105 n. l.. Dvorní eunuchové za dynastie Ming byli prvními Číňany, kteří hráli západní klasickou hudbu. Eunuch Zheng Ho byl největším čínským objevitelem. Za dynastie Čching sestavil císař Čchien-lung komorní orchestr z eunuchů oblečených do evropských obleků a paruk.
Mnoho eunuchů si zvolilo svůj způsob života. Jeden z eunuchů řekl britskému sinologovi Johnu Blofeldovi v knize City of lingering Splendour: „Zdálo se mi to jako maličkost, vzdát se jednoho potěšení ve prospěch tolika jiných. Moji rodiče byli chudí, a přesto jsem trpěl touto malou změnou, mohl jsem si být jistý snadným životem v prostředí velké krásy a nádhery, mohl jsem usilovat o intimní společnost s krásnými ženami, nezkalenými jejich strachem nebo nedůvěrou vůči mně. Mohl jsem dokonce doufat ve vlastní moc a bohatství.“
Dobré webové stránky a zdroje o eunuchu: Hidden Power usrf.org; Eunuch of the Ming Dynasty google.com/books ; Wikipedia on Eunuchs Wikipedia ; Books: The Chinese Eunuchs: The Structure of Intimate Politics by Taisuke Mitamura; The Last Eunuch of China:
Dobré webové stránky a zdroje o císařské Číně: The Life of Sun Yaoting by Jia Yinghua: Seznam císařů a dalších světových historických vůdců friesian.com/sangoku ; Seznam císařů PaulNoll.com ; Dlouhý seznam Wikipedie s odkazy na významné historické události Wikipedie ; Kratší seznam Wikipedie Dvorní život v době císařovny vdovy Cixi etext.virginia.edu ; Kniha: Chronicle of the Chinese Emperor by Ann Paludan. Zakázané město: Kniha: Zakázané město od Frances Woodové, britské sinoložky. Webové stránky: Zakázané město factsanddetails.com/china ; Wikipedia ; China Vista ; Stránky světového dědictví UNESCO Stránky světového dědictví ; Mapy Průvodce mapou Číny Odkazy na této webové stránce: Chrám nebes: Wikipedie Wikipedie Památka světového dědictví UNESCO Mapa památky světového dědictví na mapě Průvodce mapou Číny Průvodce mapou Číny
Dobré webové stránky a zdroje o rané čínské historii: 1) Robert Eno, Indiana University indiana.edu; 2) Chinese Text Project ctext.org ; 3) Visual Sourcebook of Chinese Civilization depts.washington.edu ; 4) Ancient China Life ancientchinalife.com ; 5) Ancient China for School Kids elibrary.sd71.bc.ca/subject_resources ; Dobré webové stránky o historii Číny: 1) Chaos Group of University of Maryland chaos.umd.edu/history/toc ; 2) WWW VL: History China vlib.iue.it/history/asia ; 3) Wikipedia článek o historii Číny Wikipedia 4) China Knowledge ; 5) Gutenberg.org e-book gutenberg.org/files ; Odkazy na těchto stránkách: Související články na této webové stránce: DYNASTIE TANGŮ, SONGŮ A YUANŮ factsanddetails.com; ČÍNSKÉ DYNASTIE A VLÁDCI factsanddetails.com; ČÍNSKÝ CÍSAŘ A IMPERIÁLNÍ VLÁDA V DÁVNÉ ČÍNĚ factsanddetails: Hlavní stránka Číny factsanddetails.com/china (klikněte na Historie)
Související články na této webové stránce: DYNASTIE TANGŮ, SONGŮ A YUANŮ factsanddetails.com; ČÍNSKÝ CÍSAŘ, SEX, IZOLACE A DVORSKÝ ŽIVOT V ČÍNĚ factsanddetails.com; DOKUMENTY, PEČATĚ A MAPY ČÍNSKÉHO CÍSAŘE factsanddetails.com; ČÍNSKÉ ŠKOLY-OFICIÁLY A CÍSAŘSKÁ ČÍNA BUREAUCRACY factsanddetails.com; ČÍNSKÁ LITERATURA A ŠKOLSKÉ UČEBNICE factsanddetails.com; ČÍNSKÉ CÍSAŘSKÉ ZKOUŠKY factsanddetails.com ; DYNASIE MING (1368-1644) Factsanddetails.com/China ; DYNASIE ČCHING (MANCHU) (1644-1911) Factsanddetails.com/China ; CÍSAŘOVNA DOWAGER CIXI, POSLEDNÍ CÍSAŘ A POKUSY O REFORMU factsanddetails.com/china
Eunuchovská operace v Číně
Eunuch chlapec Rodiny často podporovaly své syny, aby se stali eunuchy, což byl prostředek, jak vytáhnout rodinu z chudoby a získat přijetí na císařský dvůr. Mnozí rodiče dokonce organizovali kastrace svých synů v raném věku v naději, že se stanou císařskými eunuchy.
Kastrace se obvykle prováděly jedním řezem malého nože v chatrči za Zakázaným městem za poplatek šest stříbrných. Eunuchové přicházeli o varlata a penis („tři drahocennosti“). Jako jediné lokální anestetikum se používala pálivá chilli omáčka. Po zákroku se do rány a močové trubice vložila zátka a nechala se tam tři dny. Pokud po odstranění zátky vytékala z rány moč, byla operace považována za úspěšnou. Pokud se tak nestalo, pacient obvykle zemřel bolestivou smrtí.
V době vlády dynastie Ming se v Zakázaném městě nacházela speciální klinika pro eunuchy, kde se kandidátům odstraňovaly pohlavní orgány vsedě na speciálním křesle s otvorem. Kandidáti, kteří nepřežili, byli odnášeni s penisem a varlaty ve vaku pro opětovné spojení v posmrtném životě.
Mnozí eunuchové byli sirotci nebo synové vězňů či chudých rodičů. Louise Levathesová ve své knize o slavném eunuchovi Chêng Ho, Flotila pokladů dračího trůnu , napsala: „Jak bylo zvykem, mladí synové vězňů byli kastrováni. Tisíce mladých chlapců, z nichž některým nebylo víc než devět nebo deset let, byly svlečeny do naha a podrobeny jednomu brutálnímu úderu zahnutým nožem… Stovky z nich se nikdy neuzdravily, zemřely na infekci a vystavení. Ti, kterým se to podařilo, byli odvezeni do hlavního města, kde sloužili jako dvorní eunuchové.“
Operace přerušila přívod mužských hormonů do těla a eunuchům dala vysoký hlas a měkké chování. Zanechala jim také menší kontrolu nad močovým měchýřem. Eunuchové se často pomočovali do postele a do šatů, což bylo zdrojem starého čínského výrazu „smradlavý jako eunuch“. Operace je také příliš oslabila na to, aby mohli vykonávat těžkou fyzickou práci, například práci v zemědělství. Eunuchové si tradičně uchovávali své genitálie ve sklenici a nosili je ve vaku zavěšeném na opasku. Tímto způsobem měl eunuch v případě smrti své genitálie u sebe a mohl s nimi být pohřben a reinkarnován jako „plnohodnotný muž“
Eunuchové žijí déle
Hrobky eunuchůV září 2012 informovala agentura Reuters: Studie eunuchů na korejském královském dvoře zjistila, že muži bez varlat žijí déle. Vědci zkoumající dvůr dynastie Čosun zjistili, že eunuchové se v průměru dožívali 70 let, tedy o 14 až 19 let déle než „intaktní“ muži podobného socioekonomického postavení. Tři z 81 zkoumaných eunuchů se dožili 100 a více let, což znamená, že tato skupina se dožívá přibližně 130 let více než dnešní vyspělé země.
Během dynastie, která vládla v letech 1392-1910, se chlapci v Koreji někdy podrobovali kastraci, aby mohli sloužit jako eunuchové a získat přístup k privilegovanému životu v paláci.Eunuchové na čosunském dvoře, kteří byli v průběhu dějin zaměstnáváni jako strážci nebo sluhové v harémech na Blízkém východě a v Asii, se mohli ženit a díky adopci zakládat rodiny.
Kyung-Jin Min z univerzity Inha a Cheol-Koo Lee z Korejské univerzity se domnívají, že dlouhověkost eunuchů nebyla dána pouze jejich privilegovaným životním stylem. „Až na několik eunuchů žila většina z nich mimo palác a v paláci trávili čas pouze tehdy, když byli ve službě,“ řekl Min agentuře Reuters. Naproti tomu průměrná délka života králů, kteří trávili celý život uvnitř paláce, byla pouhých 47 let.
Předchozí studie ukázaly, že samice savců žijí obecně déle než samci, a jedním z vysvětlení je, že testosteron oslabuje imunitní systém a může zvyšovat pravděpodobnost srdečních onemocnění. Vědci také zjistili, že kastrace obvykle prodlužuje délku života u zvířat, ale studie na lidech nebyly jednoznačné. Zatímco údaje o duševně nemocných mužích umístěných v ústavech ukázaly, že žijí déle, délka života kastrovaných zpěváků se výrazně nelišila od jejich nekastrovaných protějšků. Studie byla publikována v časopise Current Biology.
Eunuchové a čínský císař
Hrobka mocného eunucha Tian YiEunuchové byli obecně jediní muži kromě císaře, kteří směli vstupovat na vnitřní nádvoří Zakázaného města, kde žila císařská rodina a konkubíny. Ostatní muži, včetně úředníků, vojenské stráže a dokonce i císařových mužských příbuzných, nejenže nesměli do vnitřních svatyní vstoupit, ale často museli v noci opustit areál paláce.
Myslelo se, že eunuchové se promění v jakési ne-lidi, kteří mohou vstoupit do císařovy říše, aniž by ji narušili, představovali hrozbu nebo narušovali císařovo soukromí.
„Eunuchové, kteří se podrobně starali o ženy v harému,“ napsal historik Daniel Boorstin, „nebyli žádnou hrozbou pro čistotu císařské linie ani pro cudnost královských chotí… Stali se privilegovanou třídou. Znalost každodenních zvyků a osobního vkusu císaře dávala eunuchům zvláštní možnost předvídat panovníkovy rozmary. Ve svévolných východních vládách to znamenalo příležitost k uchopení moci.“ Největší čínský objevitel Čcheng Ho byl eunuch, stejně jako několik vynikajících vojevůdců.
Eunuchové však museli být opatrní. „Když eunuch udělá chybu,“ napsal v 16. století Matteo Ricci, „v přítomnosti krále, rovná se to ohrožení jeho života. Říká se, že panovník je na ně v tomto ohledu tak přísný, že i za nepatrnou chybu jsou nešťastníci někdy ubiti k smrti.“
Dvorní povinnosti čínských eunuchů
O velkou část každodenního provozu císařského dvora se staral císařův oblíbený eunuch, který stál v čele císařského personálu, jenž dohlížel na tisíce kuchařů, zahradníků, pradlen, uklízečů, malířů a dalších eunuchů, kteří byli zařazeni do složité hierarchie se 48 samostatnými stupni. Bičování a další tresty často kontrolovali a vykonávali dvorní eunuchové. Mezi konkubínami a eunuchy často vznikala blízká přátelství.
Eunuchové sloužili jako kuchaři, uklízeči, zapisovatelé a společníci. „Každý eunuch se učil u svého pána,“ napsala Marina Warnerová, životopiskyně císařovny vdovy, „a jeho případný úspěch nebo povýšení závisely na přízni, které se těšil jeho pán. Po smrti svého pána mohl být mladý eunuch zapomenut až do dne, kdy sám zemřel, ale pokud byl vyučen u náčelníka, mohl rychle získat vliv.“
Eunuchy mnozí nenáviděli. Považovali je za zkažené a nemorální. Často požadovali výpalné výměnou za zakázky. Učení úředníci, kteří se do svých pozic dostali díky zásluhám, se eunuchů „báli, záviděli jim a opovrhovali jimi“. Někdy mezi eunuchy a mandaríny propukaly politické boje.
Eunuchové nesměli být pohřbíváni se svými rodinami. Několik jich bylo pohřbeno společně mimo Peking na malém hřbitově pro eunuchy s kamennými strážci kolem hrobky eunucha Tian Yi z dynastie Ming.
Politická moc eunuchů v Číně
Počínaje vládou Han Shun Toa v roce 126 n. l. zaujímali eunuchové u čínského dvora vysoké postavení a měli to, čemu se dnes říká přístup. Zatímco ministři a mnozí vysocí úředníci nesměli císaře přímo oslovovat, eunuchové se s ním denně vídali a směli s ním důvěrně hovořit. Nejenže úzce spolupracovali s císařem a jeho dvorem, ale dětští eunuchové často vyrůstali s budoucími knížaty a císaři a byli jejich spoluhráči. Měli také úzké vztahy s palácovými ženami. V některých případech byli jedinými muži, s nimiž se směly stýkat.
Eunuchové mingského císaře Xuandeho
„Jelikož císař nevycházel z vnitřních zákoutí Zakázaného města – oblasti uzavřené pro všechny kromě císařské rodiny a jejich osobního doprovodu,“ napsal profesor z Yaleovy univerzity Jonathan Spence v knize Hledání moderní Číny, „stali se eunuchové klíčovými prostředníky mezi vnějším byrokratickým světem a vnitřním císařským světem.“
„Každý vyšší úředník, který měl nějakou záležitost vyžadující císařovu pozornost,“ napsal Spence, „musel přemluvit eunucha, aby za něj zprávu vyřídil; eunuch si za tyto služby přirozeně vyžádal honorář a brzy byli ti mocnější upláceni a lichoceni ambiciózními úředníky.“
„V pozdějších čínských dějinách,“ napsal Boorstin, „dědic, který se narodil v paláci, vyrůstal pod neustálým dohledem eunuchů. Když takový císař, ještě dítě, nastoupil na trůn, císařští eunuchové kontrolovali rozhodnutí dítěte-císaře nebo císařovny-regentky. Tito eunuchové … se obvykle rekrutovali z nejnižších vrstev společnosti. Neměli žádnou budoucnost mimo palác, a tak neměli důvod nezasloužit si pověst žoldáků a bezohledných lidí. Vybírali úplatky, rozdělovali vyznamenání a udělovali tresty v mučírně.“
Když moc císaře z nějakého důvodu poklesla, vakuum zaplnili eunuchové a zkorumpovaní úředníci, kteří je protežovali. Tento proces se stal vzorem v čínských dějinách a předznamenával úpadek dynastie, která byla předurčena ke svržení.
Moc eunuchů v Číně
Dvorští eunuchové dosáhli vrcholu své politické moci za mingského císaře Wanhiho. Na císařském dvoře zaměstnával více než 10 000 eunuchů a 70 000 až 100 000 z nich zastávalo oficiální funkce v celé zemi. Mocní eunuchové zpronevěřovali obrovské majetky, zatímco císař se věnoval svým konkubínám.
Eunuchové často znali slabiny císařů a využívali jich. Taisuke Mitamura, autor knihy Chinese Eunuchs: The Structure of Intimate Politics, napsal: „Císař se v mnoha ohledech stal hračkou těchto vyvrhelů z normálního světa. Ti si pro své účely obratně přibarvovali panovníkův obraz vnějšího světa a poštvávali ho proti všem ministrům, kteří se pokoušeli postavit jejich vlivu.“
Boorstin napsal: „Vládci se podařilo vytvořit obraz vnějšího světa: Eunuchové „se stali privilegovanou třídou. Znalost každodenních zvyků a osobního vkusu císaře dávala eunuchům zvláštní možnost předvídat panovníkovy rozmary. Pro svévolné vlády na Východě to znamenalo příležitost chopit se moci. Největší čínský objevitel Čcheng Ho byl eunuch, stejně jako několik vynikajících byzantských a osmanských vojevůdců. Vysoce postavení eunuchové byli v Egyptě tak běžní, že se slovo „eunuch“ stalo termínem pro označení jakéhokoli dvorního úředníka a samotný dvůr byl někdy označován jako „eunarchie“.
Jeden eunuch jménem Wei Zhinganxian pro všechny případy řídil Čínu ve 20. letech 16. století, stejně jako eunuchové, když se dynastie Qing v roce 1911 definitivně zhroutila.
Po nástupu komunistů k moci se z mnoha eunuchů stali nemajetní vyděděnci. Několik jich spáchalo sebevraždu v příkopech Zakázaného města. Muzeum eunuchů bylo otevřeno v roce 1999 mimo Peking vedle hrobky pro Tian Yi.
Eunuchové v roce 1924
Poslední eunuch
Poslední císařský eunuch Sun Yaoting zemřel 17. prosince 1996 ve věku 93 let ve svém domě v pekingském chrámu. Naneštěstí pro Suna byl vykastrován jen několik měsíců před koncem dynastie Čching v roce 1911 a jeho genitálie byly jeho rodinou zničeny v 60. letech 20. století během kulturní revoluce ze strachu, že budou za jejich vlastnictví potrestáni Rudými gardami.
Sun Yaoting byl vykastrován ta věku osmi let. Když se jeho otec dozvěděl, že tat císař Čching byl svržen, bil se v prsa a plakal: „Náš chlapec trpěl zbytečně. Už nepotřebují eunuchy!“
Sun se sám rozhodl stát se eunuchem poté, co ho inspiroval eunuch z jeho vesnice, který zbohatl. Chvíli sloužil jako eunuch u manželky posledního císaře Puyi, když byl císařský dvůr nakrátko vzkříšen. Po nástupu komunistů k moci snášel ponižování a posměch jako podivín z císařské éry a během kulturní revoluce byl málem zabit, když se jeho rodina tak bála pronásledování, že zahodila jeho bao“ zakonzervované genitálie.
V Maově éře se Sunovi podařilo najít práci jako správce chrámu a adoptovat syna. Zemřel v roce 1996. V posledních letech byl uznáván jako vzácný zdroj interních informací v posledním roce císařské Číny. Rozhovory, které vedl v posledních letech svého života, se staly základem životopisu o Sunovi, který vyšel v angličtině koncem roku 2000.
Kniha Poslední čínský eunuch:
Obrázkové zdroje: The Life of Sun Yaoting by Jia Yinghua: 1) Čchingští eunuchové. Webové stránky China Today; 2) Eunuch chlapec. Brooklyn College; 3) Hrobka eunucha, webové stránky Velkého zrcadla; 4) Hrobka eunucha, webové stránky Velkého zrcadla; 5) Magistrát, Columbia University; Ostatní: Wikimedia Commons