1. Co je to konat vůli Boží? Je to plnění Boží vůle, když jen kážeš a pracuješ pro Pána?
Biblické verše pro srovnání:
„Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je velké a první přikázání. Druhý je mu podobný: Miluj svého bližního jako sebe samého“ (Mt 22,37-39).
„Miluje-li mě člověk, bude zachovávat mé slovo; a můj Otec ho bude milovat a my k němu přijdeme a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova“ (Jan 14,23-24).
„Zůstanete-li v mém slově, jste opravdu mými učedníky“ (Jan 8,31).
„Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane‘, vejde do nebeského království, ale ten, kdo plní vůli mého Otce, který je v nebesích. Mnozí mi v onen den řeknou: „Pane, Pane, copak jsme ve tvém jménu neprorokovali, ve tvém jménu nevyháněli démony a ve tvém jménu nedělali mnoho zázraků?“ A tehdy jim prohlásím: „Nikdy jsem vás neznal; odejděte ode mne, vy, kdo pácháte bezzákonnost.“ (Mt 7,21-23)
Příslušná Boží slova:
V každém věku dává Bůh člověku při jeho působení ve světě nějaká slova a sděluje mu některé pravdy. Ty mu slouží jako cesta, které by se měl držet, cesta, po které by měl kráčet, cesta, která člověku umožňuje bát se Boha a odvrátit se od zla, cesta, kterou by lidé měli uplatňovat a respektovat ve svém životě a na své životní cestě. Z těchto důvodů Bůh uděluje člověku tato slova a člověk by je měl respektovat, protože pocházejí od něho a protože jejich dodržování znamená získat život. Pokud je někdo nedodržuje, nepraktikuje a nežije podle nich ve svém životě, nepraktikuje pravdu. Je-li tomu tak, pak se nebojí Boha, neodvrací se od zla a nemůže Boha uspokojit. Pokud ho někdo nedokáže uspokojit, nemůže získat ani Boží schválení; takový člověk nemá žádný výsledek.
Úryvek z knihy „Jak poznat Boží charakter a výsledky, kterých dosáhne jeho dílo“ v knize „Slovo zjevené v těle“
Jít po Boží cestě neznamená povrchně dodržovat pravidla. Spíše to znamená, že když stojíte před nějakou záležitostí, vnímejte ji především jako okolnost, kterou zařídil Bůh, jako odpovědnost, kterou vám svěřil, nebo jako něco, co vám svěřil; během procesu byste ji dokonce měli považovat za Boží zkoušku. Musíte tedy mít nějaký standard a myslet na to, že pochází od Boha. Měl bys přemýšlet o tom, jak se s tím vypořádat, abys mohl splnit svou odpovědnost a být věrný Bohu; jak to udělat, abys ho nerozzlobil a neurazil jeho charakter.
Úryvek z knihy „Jak poznat Boží charakter a výsledky, kterých dosáhne jeho dílo“ v knize „Slovo zjevené v těle“
Když člověk mluví o díle, domnívá se, že jde o to, aby běhal sem a tam pro Boha, všude kázal a utrácel se pro něj. Ačkoli je toto přesvědčení správné, je příliš částečné; Bůh od člověka nežádá jen to, aby pro něj cestoval sem a tam; jde spíše o službu a zaopatření v duchu. Mnozí bratři a sestry ani po tolika letech zkušeností nikdy nepomysleli na práci pro Boha, protože práce v lidském pojetí se neslučuje s tím, co žádá Bůh. Proto se člověk o věc díla ani v nejmenším nezajímá, a právě proto je i vstup člověka do díla zcela částečný. Všichni byste měli začít pracovat pro Boha, abyste mohli lépe prožívat všechny jeho aspekty. To je to, do čeho byste měli vstoupit. Dílo není o běhání sem a tam za Bohem, ale o životě člověka a o tom, co žije pro jeho potěšení. Jde o to, aby člověk využil svou věrnost Bohu a poznání, které o něm má, k tomu, aby o něm svědčil a sloužil člověku. To je zodpovědnost člověka a to by měl každý člověk pochopit. Jinými slovy, váš vstup je vaším dílem; snažíte se vstoupit do průběhu své práce pro Boha. Zažít ho neznamená jenom umět jíst a pít jeho slovo; nejdůležitější je, že jste schopni o něm svědčit, sloužit mu, sloužit a starat se o člověka. To je práce a také váš vstup; toho by měl dosáhnout každý člověk. Je mnoho lidí, kteří se soustředí pouze na cestování za Bohem a kázání všude možně, zatímco přehlížejí svou osobní zkušenost a zanedbávají svůj vstup do duchovního života. To je to, co způsobuje, že ti, kdo slouží Bohu, se stávají těmi, kdo mu odporují.
Úryvek z „Práce a vstup (2)“ v knize „Slovo zjevené v těle“
Představ si, že jsi schopen pracovat pro Boha, ale neposloucháš ho a nejsi schopen ho skutečně milovat. Tímto způsobem nejenže nesplníte povinnost Božího stvoření, ale On vás také odsoudí, protože jste ten, kdo nemá pravdu, kdo ho není schopen poslouchat a je Bohu neposlušný. Zabýváte se pouze prací pro Boha, a ne uváděním pravdy do praxe nebo poznáváním sebe sama. Stvořiteli nerozumíte a neznáte ho, neposloucháte ho a nemilujete ho. Jsi člověk, který je vrozeně neposlušný Bohu, a takové lidi Stvořitel nemiluje.
Úryvek z knihy „Úspěch či neúspěch závisí na cestě, po níž člověk kráčí“ v knize „Slovo zjevené v těle“
Mnozí z těch, kdo následují Boha, se starají pouze o to, jak získat požehnání nebo se vyhnout neštěstí. Při zmínce o Božím díle a řízení mlčí a ztrácejí veškerý zájem. Domnívají se, že znalost těchto nudných záležitostí jejich život nerozvíjí ani jim neprospívá, a tak, i když slyšeli poselství o Božím řízení, považují je za nic. Nevnímají je jako něco cenného, co by měli přijmout, natož aby je přijali jako součást svého života. Tito lidé mají při následování Boha jediný cíl, a to získat požehnání. Po takových lidech nelze požadovat, aby věnovali pozornost něčemu, co s tímto cílem přímo nesouvisí. Pro ně je víra v Boha kvůli požehnání tím nejoprávněnějším cílem a samotnou hodnotou jejich víry. Cokoli, co tohoto cíle nedosahuje, se jich netýká. To je případ většiny těch, kteří dnes věří v Boha. Jejich cíl a motivace se zdají být legitimní, protože věří v Boha, usilují o něj, věnují se mu a plní své povinnosti. Vzdávají se svého mládí, opouštějí rodinu i povolání, a dokonce tráví rušné roky mimo domov. Kvůli svému nejvyššímu cíli mění své zájmy, mění svůj pohled na život a dokonce i směr, který hledají, ale nemohou změnit cíl své víry v Boha. Jdou sem a tam za svými ideály; bez ohledu na to, jak daleká cesta je čeká a kolik obtíží a překážek se na ní vyskytne, zůstávají nezlomní a nebojí se smrti. Jaká síla je nutí, aby se i nadále takto obětovali? Je to jejich svědomí? Je to jejich velkolepá a ušlechtilá osobnost? Je to jejich odhodlání bojovat se silami zla až do konce? Je to jejich víra, díky níž vydávají svědectví o Bohu, aniž by hledali odměnu? Je to jejich věrnost, pro kterou jsou ochotni vzdát se všeho, aby splnili Boží vůli? Nebo je to jejich duch oddanosti, díky němuž se vždy zříkají extravagantních osobních požadavků? To, že lidé, kteří nikdy nepoznali dílo Božího řídícího plánu, dávají tolik, je prostě obdivuhodný zázrak! Prozatím neodhalujme, kolik tito lidé dali. Jejich chování si však zaslouží naši analýzu. Mohl by kromě výhod, které jsou s nimi tak úzce spojeny, existovat nějaký jiný důvod, aby tito lidé, kteří nikdy nepochopili Boha, pro něj tolik obětovali? V tom objevujeme dosud neznámý problém: vztah člověka k Bohu je prostě čistě sobecký. Je to vztah mezi příjemcem a dárcem požehnání. Jednoduše řečeno, je to jako vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Ten první pracuje pouze proto, aby získal odměnu, kterou mu udělí ten druhý. V takovém vztahu není žádná náklonnost, jen dohoda; žádná láska a milování, jen láska a milosrdenství; žádné porozumění, jen nahromaděné rozhořčení a zklamání; žádná důvěrnost, jen propast, kterou nelze překlenout. Když se věci dostanou do tohoto bodu, kdo je schopen takovou tendenci zvrátit a kolik lidí je schopno skutečně pochopit, jak zoufalým se tento vztah stal? Věřím, že když jsou lidé ponořeni do radosti z požehnání, nikdo si nedokáže představit, jak trapný a nepříjemný je takový vztah k Bohu.
Úryvek z knihy „Člověk může být spasen jen uprostřed Božího řízení“ v knize „Slovo zjevené v těle“
Někteří lidé tvrdí: „Pavel vykonal obrovské množství práce, nesl mnoho břemen pro církve a hodně jim přispěl. Pavlových třináct listů potvrdilo 2000 let věku milosti a překonávají je pouze čtyři evangelia. Kdo se s ním může srovnávat? Janovo Zjevení nikdo nedokáže rozluštit, zatímco Pavlovy listy poskytují život a dílo, které vykonal, bylo pro církve přínosné. Kdo jiný by mohl dosáhnout takových věcí? A jaké bylo Petrovo dílo?“. Když člověk měří druhé, měří je podle jejich přínosu. Když Bůh hodnotí člověka, činí tak podle jeho přirozenosti. Mezi hledači života byl Pavel jedním z těch, kteří neznali svou vlastní podstatu. Vůbec nebyl pokorný a poslušný, ani neznal svou podstatu, která byla v rozporu s Bohem. Byl to tedy člověk, který neprošel podrobnými zkušenostmi a neuvedl pravdu do praxe. Petr byl jiný. Znal své nedokonalosti, slabosti a zkažený charakter Božího stvoření, a proto měl cestu praxe, kterou mohl změnit svůj charakter; nepatřil k těm, kdo mají jen učení, ale žádnou skutečnost. Ti, kdo se mění, jsou noví lidé, kteří byli spaseni; jsou to ti, kdo jsou způsobilí k hledání pravdy. Ti, kteří nepatří k těm, kdo jsou od přírody zastaralí, jsou nespasení, tedy ti, které Bůh zavrhl a zavrhl. Bůh na ně nebude vzpomínat, ať už byla jejich práce sebevětší. Když to porovnáte se svým vlastním hledáním, mělo by vám být jasné, zda jste nakonec člověk typu Petr nebo Pavel. Pokud v tom, co hledáš, stále není pravda a pokud jsi i dnes stejně arogantní a drzý jako Pavel a stále stejně povrchní a domýšlivý jako on, jsi nepochybně upadající degenerát. Budeš-li usilovat o totéž co Petr, budeš-li hledat pravé postupy a změny a nebudeš-li arogantní a tvrdohlavý, ale budeš se snažit plnit své povinnosti, staneš se Božím stvořením, které může dosáhnout vítězství.
Úryvek z knihy „Úspěch či neúspěch závisí na cestě, po níž člověk kráčí“ v knize „Slovo zjevené v těle“
Nechci litovat ty z vás, kteří po mnoho let trpí a tvrdě pracují, aniž by za to něco dostali. Naopak, k těm, kdo nesplnili mé požadavky, přistupuji s trestem, nikoli s odměnou, a už vůbec ne se soucitem. Možná si představuješ, že když jsi po mnoho let následovníkem, věnuješ tomu tvrdou práci, ať se děje, co se děje, abys v každém případě dostal v Božím domě misku rýže za to, že jsi vykonal službu. Řekl bych, že většina z vás takto uvažuje, protože jste dosud hledali princip, jak na něčem vydělat a nebýt zneužit. Proto vám se vší vážností říkám: je mi jedno, jak záslužná je vaše tvrdá práce, jak působivá je vaše kvalifikace, jak pevně Mě následujete, jak jste slavní nebo jak moc se zlepšil váš postoj; dokud neuděláte to, co jsem požadoval, nikdy nemůžete získat Mé uznání. Odhoďte co nejdříve všechny své nápady a výpočty a začněte brát Mé požadavky vážně. Jinak proměním všechny lidi v popel, abych dokončil své dílo, a v nejlepším případě proměním svá léta práce a utrpení v nic, protože do svého království, do příštího věku, nemohu přivést své nepřátele a lidi, kteří páchají zlo podle satanova vzoru.
Úryvek z „Přestupky přivedou člověka do pekla“ v knize „Slovo zjevené v těle“
Někteří lidé nakonec řeknou: „Udělal jsem pro Tebe mnoho skutků, a i když to možná nebyly slavné úspěchy, přesto jsem se pilně snažil. Nemůžeš mě prostě pustit do nebe, abych jedl ovoce života?“
Někteří lidé nakonec řeknou: „Udělal jsem pro Tebe mnoho skutků, a i když to možná nebyly slavné úspěchy, přesto jsem se pilně snažil. Musíte vědět, jaké lidi si přeji; nečistým není dovoleno vstoupit do království, nemohou poskvrnit svatou půdu. I když jsi vykonal mnoho skutků a pracoval mnoho let, jsi-li nakonec stále žalostně nečistý, je pro nebeský zákon nepřijatelné, abys chtěl vstoupit do Mého království! Od stvoření světa až dodnes jsem nikdy nenabídl snadný přístup do Svého království nikomu, kdo se Mi zavděčí. To je nebeské pravidlo a nikdo ho nemůže porušit! Musíte hledat život. Dnes jsou lidé, kteří budou zdokonaleni, stejného typu jako Petr; jsou to ti, kteří usilují o změnu svého charakteru a jsou ochotni svědčit pro Boha a plnit své povinnosti jako Boží stvoření. Pouze takoví lidé budou zdokonaleni. Pokud očekáváte pouze odměnu a nesnažíte se změnit svůj vlastní životní charakter, pak bude veškeré vaše úsilí marné. A tato pravda je nezměnitelná!
Úryvek z „Úspěch či neúspěch závisí na cestě, po níž člověk kráčí“ v knize „Slovo zjevené v těle“
O osudu každého člověka nerozhoduji podle jeho věku, služebního stáří, množství utrpení, a už vůbec ne podle míry soucitu, který vyvolává, ale podle toho, zda má pravdu. Jiné rozhodnutí než toto neexistuje. Musíte si uvědomit, že všichni, kdo se neřídí Boží vůlí, budou potrestáni. To je neměnná skutečnost. Proto všichni ti, kdo jsou potrestáni, dostanou trest podle Boží spravedlnosti a jako odplatu za své zlé skutky.
Úryvek z „Měli byste si připravit dostatek dobrých skutků pro svůj osud“ ve „Slově zjeveném v těle“
.