Seriál Family Matters, který se objevil na stanici ABC, začal jako spin-off sitcomu Perfect Strangers. JoMarie Paytonová v roli Hariette Winslowové se ukázala být natolik populární, že William Bickley a Michael Warren vytvořili pořad točící se kolem její postavy.
Family Matters sledoval prostořekou a drzou Harriette v jejím domě v Chicagu, kde diváci měli možnost vidět ji a jejího manžela jako rodiče a vedoucí domácnost. V manželství s policistou Carlem (Reginald VelJohnson) vychovávali tři děti: Eddieho (Darius McCrary), Lauru (Kellie Shanygne Williams) a Judy (Jaimee Foxworth). Žije s nimi Harriettina ovdovělá sestra Rachel Crawfordová (Telma Hopkinsová), její malý syn Richie (Bryton James) a Carlova matka Estelle (Rosetta LeNoireová).
V 12. epizodě byl představen šprtavý soused Steve Urkel (Jaleel White), který byl zamýšlen jako jednorázová postava. Ukázalo se, že je u diváků tak oblíbený, že se z něj stala opakující se postava a poté pravidelná postava seriálu. Netrvalo dlouho a v každé epizodě se objevila dějová linka zaměřená na Urkela.
Často se říká, že někteří herci nebyli s tímto posunem zaměření spokojeni. Paytonová odešla v polovině poslední sezóny (nahradila ji Judyann Elderová) a mnohokrát se uvádělo a proslýchalo, že důvodem byly právě urkelovské dějové linie.
Nedávno jsme s Paytonovou mluvili, abychom uvedli věci na pravou míru.
Když se vrátíme ke konci sedmé série Rodinných záležitostí, seriál přešel z ABC na CBS. Vzpomínáš si, proč se to stalo?
No, víš, myslím, že to bylo pravděpodobně proto, že seriálu tak trochu docházel dech, jak se říká „skok přes žraloka“, víš, co tím myslím?
Vím, že předtím, rok předtím, už jsem to nechtěl dělat. Dostal jsem nabídku natočit příběh Mahalie Jacksonové a chtěl jsem dělat něco jiného. A myslím, že tak čtyři, tři, čtyři roky předtím jsem každý rok chodil do ABC se svým agentem a žádali jsme prostě jiný projekt, něco jiného, co bychom mohli dělat. Třeba Bob Sagat dělal America’s Funniest Home Videos. Chtěl jsem prostě dělat něco jiného, co by mi dodalo trochu víc energie po tvůrčí stránce. A tak jsem chtěl odejít ještě předtím, a tak mi na konci osmé sezóny, což byl můj poslední smluvní rok – myslím, že jsem tam měl jednu z nejdelších smluv – skončila smlouva.
Takže jsem byl jako volný agent, a tak když přešli na CBS a tak, požádali mě, abych se vrátil. A já jsem se opravdu nechtěl vrátit. Zrovna jsem měl za sebou jazzové album a tak. A dohodli jsme se, že se vrátím jen proto, abych odstartoval ten přechod k CBS, a tak to celé dopadlo. Měl jsem hrát polovinu sezóny, osm epizod. Měl jsem opci a tu jsem uplatnil. Udělal jsem to.
V podstatě jsem měl před svým odchodem dlouhý rozhovor s Bobem Boyettem a on se mě zeptal: „Když jsi říkal, že jsi opravdu připraven odejít, tak jsi byl připraven odejít, že ano?“ „Ano,“ odpověděl jsem. A já jsem řekl: „Jo, ale oni nebyli připraveni odejít, víte?“. A tak vím, že pár lidí bylo trochu naštvaných, že jsem chtěl odejít, ale já jsem byl prostě připravený odejít. Byl jsem připravený odejít už předtím, ale vlastně si vzpomínám, jak mi jeden z lidí, kteří tam pracovali, jeden z produkčních, říkal: „Jo, jestli odejdeš, tak víš, že se to tam zblázní.“ A tak jsem se rozhodl, že odejdu. A „Jo, mám dceru na vysoké škole“ a tak dále. A tak jsem tam zůstala další dva roky.
Cítila jsem se utlačovaná, a jak jsem říkala, kdybych mohla dělat jiné projekty… Jednou souhlasili, že mě nechají dělat jiný projekt, a pak se ten projekt zpozdil, a když přišel čas ho dělat, řekli: „Ne, nemůžeš to dělat.“ A tak jsem tam zůstala. Takže jsem prostě potřeboval dělat něco navíc. Jak jsem si to vysvětlila: „Pekař, který rád peče, nechce přestat péct. Jen nechce pořád péct čokoládový dort nebo čokoládové sušenky. Chtějí zkusit dělat něco jiného. Upečte nějaké bagety, udělejte něco jiného.“ Nikdy jsem nechtěla přestat hrát. Hraju od svých šesti let. Jen mě už nebavilo dělat ten projekt, víte, co tím chci říct, chtěla jsem dělat něco jiného.
Myslím, že důvodem, proč si někteří lidé mysleli, že nastal problém, bylo to, že jsi odešel v polovině sezóny, což bylo neobvyklé.
Ano, ano. Říkaly se nějaké věci, a jak jsem řekl, prostě to ignorujte, protože víte, že to není pravda. Ale bolelo to, protože to ze mě dělalo skandálního člověka, který žárlí na toho kluka . Jsem velmi pravdomluvný člověk a střílím přímo od boku, stejně jako moje postava, víte? Byl bych první člověk na světě, který by se někomu omluvil, kdybych si myslel, že jsem zranil jeho city nebo řekl něco nepravdivého. Ale ze stejného důvodu, víte, prostě se dostanete do bodu, kdy někdy musíte říct: „Dobře, dobře, pojďme to teď podpořit.“
Mohl byste mluvit o tom, kdy se seriál začal soustředit na Urkela?
Víte, celá věc byla taková, že náš seriál byl vybrán pro zadních 9 dílů a my jsme jich udělali 12, a naši výkonní producenti nám řekli. Pokud si dobře vzpomínám, byli to Bill Bickley a Michael Warren, kteří zavolali mně, Telmě Hopkinsové a Reginaldovi VelJohnsonovi a řekli nám, že ABC si postavu Urkela tak oblíbila, že o něm bude točit všechny seriály. To bylo v první sezóně. Byl jsem tam osm a půl roku!
Řekli jsme, že dobře. No a co na to řekneme? Všichni jsme byli rádi, že pracujeme, a on ten seriál rozjel, a my jsme z toho všichni šťastní ještě teď. Pořád se smějeme až do morku kostí z těch zbytků. Takže to možná způsobilo menší konflikt, právě proto… že to pro nás všechny byl opravdový šok, víte, co tím myslím? Protože to byla taková malá postavička a my jsme se teprve poznali a já jsem předtím neznal pana VelJohnsona ani Telmu, neznal jsem předtím nikoho z nich. Takže jsme se všichni sešli, měli jsme za sebou dvanáct představení a byli jsme taková malá rodina, takže jsme se naučili jeden druhého znát a mít se rádi, komunikovat spolu a navazovat spolu vztahy a dodávat si energii.
A pak přišel Jaleel a byla sranda ho tam mít a tak, ale samozřejmě to udělalo to samé, co Happy Days . Víte, co říkám lidem? On „vyskočil“ z Family Matters, ale já jsem „vyskočil“ z Perfect Strangers, víte? Byl to prostě jiný druh „skoku“. Ale chápal jsem něco z toho, co prožíval, protože jsem taky něco cítil, když mi řekli, že dostanu seriál. Někteří lidé z Perfect Strangers mě trochu kousli. No, konkrétně jeden, víte, trochu mě kousl a bylo to zlé a nepříjemné, a já jsem byl jediný Afroameričan v tom pořadu, takže jsem si chvíli připadal jako osamělý strážce. Takže když Jaleelova postava „vyskočila“, pochopil jsem to. Víte?
A jak říkáš, ten seriál měl úspěch.
Jak všem říkám, modlil jsem se za požehnání. Mám pocit, že všichni, kdo v té inscenaci hráli, šli s mým požehnáním, protože já jsem se modlil vepředu, když byl k dispozici kostel. A já jsem se tam dole na kolenou modlil za to, aby , víte. I když si lidé mysleli, že se to nepodaří, v hloubi duše jsem věřil, že modlitby jsou vyslyšeny, a potřeboval jsem, aby se něco stalo. Měla jsem malé dítě a chtěla jsem domov. Bydlela jsem v bytě. Prostě jsem věřila, že je to požehnání, a tak jsem se s tím smířila. Ať už to bylo cokoli, tak jsem do toho šla a jak jsem řekla, nemyslím si, že by si mě někdo nechal nebo někoho, kdo by byl deset a půl roku v práci nebo na výplatní pásce, že by to pro něj byl problém. Pracoval jsem pro Miller-Boyett a ABC/Disney deset a půl roku, víte? A pak jsem pro ně zase pracoval na seriálu Hrdá rodina. Myslím, že jsem pro ně udělal 52 animovaných pořadů a pět krátkých filmů pro Disney.
Myslím, že můj odchod, jak jsem řekl, možná pár lidí trochu naštval, ale jak jsem řekl, víte, byl čas, abych odešel. Bylo na čase, aby ten seriál odešel, přál bych si, abychom šli dolů možná o něco dřív, takže bychom možná mohli odejít s tím, že všichni mají pocit, že jsme o to přišli, víte, co tím myslím?
Na to, jak dlouho seriál běžel, se mi zdá, že se mu v některých ohledech nedostávalo příliš respektu.
Tak trochu se na nás dívali svrchu a vzpomínám si, jak se mě Kels (která hrála Lauru) ptala, třeba ve čtvrté sérii. „Paní Paytonová,“ řekla s těma velkýma očima, řekla: „Paní Paytonová, proč o nás nikdo nepíše, proč nás lidé neuznávají?“ A tak jsem se zeptala: „Proč o nás nikdo nepíše? A já jsem řekla: „Víte co, někdy není dobré být příliš dobří, ale my budeme dobří až do dna.“ A tak jsem jí řekla, že to není dobré. A to jsme také udělali. Byli jsme dobří až k bance.
Přijde mi úžasné, že není dne, kdy bych vyšel ze dveří a někdo mě nezastavil. Před pár měsíci mě zastavil lékař a řekl mi: „Slečno Paytonová, slečno Paytonová, prosím, nebojte se.“ A já mu řekla: „Nebojte se.“ A on řekl: „Nebojte se. Protože lidé k vám běží a vždycky vás chtějí obejmout, a to je dobře, protože když mě někdy obejmou , tak mě taky obejmou. Někdy taky potřebuju obejmout, víte. Ale on řekl: „Víš, že je to úžasné, vypadáš pořád stejně, a sakra, to bylo před kolika lety?“. A on říká: „Víš, moje dítě se teď dívá na ten seriál, jsem tak šťastný, moje dítě se dívá na ten seriál.“
A jeden z mých producentů na projektu, na kterém teď pracuji, říkal, že byl ve své kanceláři a jeho dítě přišlo a říká: „Tati, tati, musíš vidět ten seriál! Musíš vidět tenhle seriál o tom klukovi, co se jmenuje Urkel.“ A jeho táta na to: „To je STARÝ seriál, díval jsem se na něj, když jsem byl v tvém věku.“ (smích) Takže je to úžasné, je to úžasný seriál. A víte, každý seriál má své vzestupy a pády, a máte své malé hádky, máte své malé ego, a všechny ty další věci, které se dějí, víte, ale víte, je požehnáním být v jakémkoli projektu, bez ohledu na to, co to je, televizní pořad, hra, nebo cokoli, víte, cokoli uměleckého, být v tom, a mít to úspěch a lidé stále obdivují, co jste udělali a tak.
Vystupoval Payton ve finále seriálu bez nároku na honorář? Zahrála by si na reunionu seriálu Family Matters? Udržuje kontakt se svými bývalými hereckými kolegy? Podívejte se na druhý díl
.