Historie swingu

Historie swingového tance

Historie swingu sahá až do 20. let 20. století, kdy černošská komunita při tanci na soudobou jazzovou hudbu objevila charleston a lindy hop.

26. března 1926 byl v New Yorku otevřen taneční sál Savoy. Savoy měl okamžitý úspěch díky svému tanečnímu parketu dlouhému jako blok a vyvýšené dvojité tribuně. Noční taneční zábava přilákala většinu nejlepších tanečníků v oblasti New Yorku. Hudba v Savoyi, stimulovaná přítomností skvělých tanečníků a nejlepších černošských kapel, se nesla převážně ve znamení swingujícího jazzu.

Jednoho večera v roce 1927, po Lindberghově letu do Paříže, sledoval místní taneční nadšenec jménem „Shorty George“ Snowden několik tanečních párů. Novinový reportér se ho zeptal, jaký tanec tančí, a shodou okolností vedle nich na lavičce seděly noviny s článkem o Lindberghově letu. Nadpis článku zněl: „Lindy Hops The Atlantic“ a George si to tak nějak přečetl a řekl: „Lindy Hop“ a název se mu vryl do paměti.

V polovině 30. let 20. století pojmenoval kapelník Cab Calloway skákavou šestitaktovou variantu tance Jitterbug, když v roce 1934 představil melodii s názvem „Jitterbug“.

Po objevení lindy hopu a jitterbugu začaly komunity tančit na soudobou jazzovou a swingovou hudbu, jak se v té době vyvíjela, v čele s Bennym Goodmanem. Tanečníci brzy zařadili do svých tanců step a jazzové kroky.

V roce 1938 se na bále Harvest Moon poprvé konala soutěž v lindy hopu a jitterbugu. Byly zachyceny na filmový pás a v letech 1938-1951 prezentovány všem zájemcům ve filmových kronikách společností Paramount, Pathe a Universal.

Začátkem roku 1938 přijel do Hollywoodu Dean Collins. V New Yorku se naučil tančit lindy hop, jitterbug, lindy a swing a strávil hodně času v Harlemu a v tanečním sále Savoy. V letech 1941-1960 Collins tančil nebo se podílel na choreografii více než 100 filmů, které poskytly alespoň 30sekundový klip s nejlepšími kalifornskými bílými tanečníky předvádějícími Lindy Hop, Jitterbug, Lindy a Swing.

Na konci třicátých a ve čtyřicátých letech 20. století byly termíny Lindy Hop, Jitterbug, Lindy a Swing ve zpravodajských médiích používány zaměnitelně pro popis stejného stylu tance, který se odehrával na ulicích, v nočních klubech, na soutěžích a ve filmech.

Koncem roku 1936 se Lindy rozšířil po celých Spojených státech. Jak se dalo očekávat, první reakce většiny učitelů tance na lindy byla chladně odmítavá. V roce 1936 vyjádřil Philip Nutl, prezident Americké společnosti učitelů tance, názor, že swing nevydrží déle než do zimy. V roce 1938 Donald Grant, prezident Obchodní asociace učitelů tance, prohlásil, že swingová hudba „je zdegenerovaná forma jazzu, jejíž vyznavači jsou nešťastnými oběťmi ekonomické nestability“. V roce 1942 se členové Newyorské společnosti učitelů tance nechali slyšet, že jitterbug (přímý potomek lindy hopu), již nelze ignorovat. Jeho „kavalírství“ by se dalo vylepšit tak, aby vyhovovalo přeplněnému tanečnímu parketu.

Taneční školy jako The New York Society of Teachers a Arthur Murray začaly formálně dokumentovat nebo vyučovat lindy hop, jitterbug, lindy a swing až počátkem 40. let 20. století. Společenská taneční komunita se více zajímala o výuku zahraničních tanců, jako je argentinské tango, španělské paso doblé, brazilská samba, portorikánské merengue, kubánské mambo a cha cha, anglický quickstep, rakouský valčík a příležitostně americký foxtrot a peabody.

Na počátku 40. let 20. století se studia Arthura Murraye zabývala tím, co se tančilo na tanečních parketech v jednotlivých městech, a nařídila svým učitelům, aby vyučovali to, co se tančilo v jejich městech. Výsledkem bylo, že studia Arthura Murraye vyučovala v každém městě jiné styly nedokumentovaného swingu.

Na počátku 40. let Lauré Haileová jako swingová tanečnice a soutěžící dokumentovala, co viděla tančit bělošskou komunitu. V té době vedl akci Dean Collins s Lennym Smithem a Lou Southernem v nočních klubech a na soutěžích v jižní Kalifornii. Lauré Haileová mu dala název „western swing“. V roce 1945 začala vyučovat u Arthura Murrayho. Dean Collins vyučoval učitele Arthura Murraye v Hollywoodu a San Francisku koncem 40. a začátkem 50. let 20. století.

Po konci 40. let se vojáci a námořníci vrátili ze zámoří a pokračovali v tanci na svých vojenských základnách a v jejich okolí. Jitterbug se tančil na country-westernovou hudbu v country-westernových barech a zpopularizoval se v 80. letech 20. století.

V roce 1951 Lauré Haileová poprvé vydala své taneční poznámky jako osnovy, které obsahovaly western swing pro taneční studio Arthura Murraye v Santa Monice. V padesátých letech prezentovala svůj sylabus na workshopech po celých Spojených státech pro studio Arthura Murraye. Původní sylabus Lauré Haile Arthur Murray Western Swing se ve studiích Arthura Murraye vyučuje jen s drobnými úpravami již 44 let.

Od poloviny 40. let 20. století až do současnosti byly tance Lindy Hop, Jitterbug, Lindy a Swing učiteli tanečních studií zbavovány a destilovány, aby to, co učili, přizpůsobili méně hbitým lidem, kteří si platili za taneční lekce. Výsledkem bylo, že studia společenského tance vyšlechtila a rozvinula společenský East Coast Swing a společenský West Coast Swing.

Na konci 50. let 20. století televize přinesla teenagerům pořady „American Bandstand“, „The Buddy Dean Show“ a další. Teenageři se bavili v čele s Elvisem Presleym, Little Richardem a Chuckem Berrym. V roce 1959 některé kalifornské taneční organizace se Skippym Blairem v čele změnily název western swingu na west coast swing, aby nebyl zaměňován s country a western tancem.

Dnes tanečníci starší 60 let stále hýbou nohama Lindy Hoppin‘, Jitterbuggin‘, Swingin‘ a Shaggin‘.

Swingové styly

Balboa Swing: vznikl v jižní Kalifornii ve 20. letech 20. století a byl velmi populární ve 30. a 40. letech 20. století. Tanec se vyznačuje těsným objetím a propojením celého těla. Balboa se tančí na swingovou hudbu rychlostí 100 až 300 úderů za minutu.

Savoy Swing: styl swingu oblíbený v newyorském tanečním sále Savoy ve 30. a 40. letech 20. století, který se původně tančil na swingovou hudbu. Savoyský styl swingu je velmi rychlý, skočný, ležérně vypadající taneční styl

Lindy styl je plynuleji vypadající tanec.

West Coast Swing: styl swingu zdůrazňující hbité nohy oblíbený v kalifornských nočních klubech ve 30. a 40. letech a v roce 1989 zvolený za kalifornský státní tanec.

Whip: styl swingu oblíbený v Houstonu v Texasu, zdůrazňující pohyby točící následovníka mezi tanečními pozicemi s vlnovým rytmickým breakem.

Push: styl swingu oblíbený v texaském Dallasu, zdůrazňující pohyby roztáčející následovníka mezi tanečními pozicemi s rockovým rytmickým breakem.

Supreme Swing: styl swingu oblíbený v Tulse v Oklahomě.

Imperial Swing: styl swingu oblíbený v St. Louis ve státě Missouri.

Carolina Shag: styl swingu oblíbený v Karolíně zdůrazňující hbité nohy vedoucího.

DC Hand Dancing: washingtonská syntéza lindy a swingu.

East Coast Swing: šestitaktový styl lindy oblíbený v organizacích škol společenského tance.

Ballroom West Coast Swing: styl swingu oblíbený v organizacích škol společenského tance a odlišný od stylu provozovaného v kalifornských nočních klubech a tanečních klubech swingu.

Country-Western Swing: styl jitterbugu zpopularizovaný v 80. letech 20. století a tančený na country westernovou hudbu.

Cajun Swing: louisianský styl Lindy Bayou, který se tančí na hudbu Cajun.

Pony Swing: country westernový styl Cajun Swingu.

Jive: mezinárodní verze tance se nazývá Jive a tančí se soutěžně v USA i po celém světě.

Boston Jive: forma swingu podobná lindy, ale s kopy.

.