ConstructionEdit
Strunné nástroje lze rozdělit do tří skupin.
- Loutny – nástroje, u nichž jsou struny podepřeny krkem a kobylkou („tykví“), například kytara, housle, saz.
- Harfy – nástroje, u nichž jsou struny uloženy v rámu.
- Citery – nástroje, jejichž struny jsou upevněny na korpusu, například guqin, cimbál, autoharfa nebo klavír.
Nástroje je také možné rozdělit do skupin zaměřených na způsob hry na nástroj.
Druhy technik hryEdit
Úplný seznam najdete v článku Seznam strunných nástrojů.
Všechny strunné nástroje vydávají zvuk z jedné nebo více vibrujících strun, který se přenáší do vzduchu tělem nástroje (nebo snímačem v případě elektronicky zesílených nástrojů). Obvykle se dělí podle techniky, kterou se struny rozechvívají (nebo podle primární techniky v případě nástrojů, kde se může uplatnit více technik). Tři nejběžnější techniky jsou škubání, smyčkování a údery.
ŠkubáníUpravit
Na nástroje, na které se běžně hraje smyčcem (viz níže), lze také drnkat, což je technika označovaná italským termínem pizzicato.
SmyčecEdit
Smyčkování (italsky Arco) je metoda používaná u některých smyčcových nástrojů, včetně houslí, violy, violoncella a kontrabasu (z rodiny houslí) a starých viol. Smyčec se skládá z tyče, mezi jejímiž konci je nataženo mnoho vlasů. Při smyčkování struny nástroje dochází k jevu sklouznutí hole, který rozechvívá strunu.
Předky moderních smyčcových strunných nástrojů jsou rebab z islámských říší, perské kamanche a byzantská lira. Dalšími smyčcovými nástroji jsou rebec, hardingfele, nyckelharpa, kokyū, erhu, igil, sarangi a k’ni. Na hurdy gurdy se hraje smyčcem pomocí kolečka.
Vzácně lze na kytaru hrát smyčcem (nikoliv drnkáním) a dosáhnout tak jedinečných efektů.
ÚderyUpravit
Třetím běžným způsobem tvorby zvuku u strunných nástrojů je úder na strunu.
Hráči na strunné nástroje z rodiny houslí jsou občas instruováni, aby udeřili do struny boční stranou smyčce, což je technika zvaná col legno. Tím se spolu s výškou tónu získá i perkusivní zvuk. Známým případem použití col legno u orchestrálních smyčců je věta „Mars“ Gustava Holsta ze suity Planety.
Další metodyUpravit
Eolická harfa využívá velmi neobvyklý způsob tvorby zvuku: struny jsou buzeny pohybem vzduchu.
Některé smyčcové nástroje mají připojené klávesy, které hráč používá místo přímé manipulace se strunami. Patří k nim klavír, klavichord a cembalo.
I u těchto klávesových nástrojů se struny občas drnkají nebo smyčcem tahají rukou. Skladatelé, jako byl Henry Cowell, psali hudbu, která po hráči žádá, aby sáhl dovnitř klavíru a struny přímo vytrhl, nebo je „smyčcoval“ pomocí vlasů smyčce omotaných kolem strun, případně na ně hrál tak, že na soustavu strun natáčel zvonek žesťového nástroje, například trombónu.
Mezi další strunné nástroje s klíčem, které jsou dostatečně malé na to, aby na ně mohl hrát procházející se hudebník, patří drnkací autoharfa, smyčcová nyckelharpa a hurdy gurdy, na které se hraje klikou rozkmitaného kola.
Na strunné nástroje (jako je kytara, baskytara, housle atd.) lze hrát pomocí magnetického pole. E-Bow je malé ruční zařízení napájené baterií, které lze použít k vybuzení strun elektrické kytary. Poskytuje trvalý, zpěvný tón na struně, která je magneticky rozkmitána.
3. můstek je způsob drnkání, kdy je struna rozdělena na dvě části a udeřeno na tu stranu, která není zesílena. Tato technika se používá hlavně u elektrických nástrojů, protože ty mají snímač, který zesiluje pouze lokální vibrace struny. Je možná i na akustických nástrojích, ale je méně vhodná. Například na kytaře stiskneme 7. pražec a drnkneme na straně hlavy a na protilehlé části se rozezní tón. U elektrických nástrojů lze touto technikou vytvářet vícetónové zvuky připomínající hodiny nebo zvonek.
.