Getty
Jak často se ve volné přírodě potkávají jaguáři a pumy? se původně objevil na serveru Quora: místo pro získávání a sdílení znalostí, které umožňuje lidem učit se od ostatních a lépe porozumět světu.
Odpověděl Stefan Pociask, veterán. Wildlife researcher, na Quora:
Jaguáři a pumy… tyto dvě kočky jsou shodou okolností mou vášní a s oběma mám zkušenosti. V něčem podobné, v něčem velmi odlišné. Ano, určitě se jejich celková teritoria překrývají, takže je to rozumná otázka, která by mě mohla zajímat.
Nejprve se věnujme údajům, které by se daly použít k zodpovězení této otázky. Areál pumy je rozsáhlý. Pokrývá území od celé západní třetiny Spojených států až po Kanadu, táhne se dolů přes Panamský průliv a propadá se téměř celým jihoamerickým kontinentem. Puma/puma/puma horská/panther (což je všechno totéž zvíře, mimochodem) se může pochlubit tím, že má největší zeměpisný areál ze všech původních suchozemských savců na západní polokouli! Rozprostírá se ve 28 zemích, od jižní Aljašky až po jižní cíp Chile! Takže pro ty z vás, kteří si možná mysleli, že horská puma je hlavně kalifornská kočka nebo kočka ze Skalistých hor… jak vidíte, není to zdaleka pravda! Dostupné studie týkající se Pumy concolor jsou stejně rozsáhlé jako území, které obývá. Je to úžasná velká šelma, kterou lze studovat v mnoha různých typech prostředí. I přes obrovské množství studií, které byly v průběhu let provedeny, se však vědci zabývající se touto kočkou stále dozvídají více a více, a dokonce učinili několik velmi nedávných, významných objevů; jedním z těchto překvapení je neznámý sociální život pum. Dlouho se mělo za to, že jakmile pumy opustí matku, stráví zbytek života jako samotáři; v tomto ohledu se podobají levhartům. Ukázalo se, že pumy se občas setkávají s rodinou, rozptýlená dospělá mláďata se občas „vracejí domů k mámě“, aby s ní strávila nějaký čas, se svými sourozenci a dokonce i s novějšími mláďaty, která ještě neodešla sama. Právě kvůli těmto typům objevů vědci ve svých studiích vášnivě pokračují. Člověk se toho nikdy nedozví dost a rozhodně se nikdy nedozví všechno. Takže… existuje spousta údajů o pumě konkolorové.
Nyní se dotkneme údajů o jaguárech. Ze čtyř tradičních velkých koček je u jaguára provedeno zdaleka nejméně studií. Na rozdíl od svých slavnějších bratranců za hranicemi Afriky a Asie, kteří jsou sledováni v reálném čase již mnoho desetiletí, jaguár nemá takovou popularitu a počet organizací zabývajících se divokou přírodou, aby se jim věnoval v takové míře. Částečně za to může prostě praktičnost výzkumu v oblastech, kde všechny tyto kočky žijí. Jižní Amerika umožňuje drsnější typ výzkumu, který je potřebný. Geografie a flóra je zcela odlišná od vysoké trávy a rezervací, kde žijí tygři, a rozlehlých savan lvů, levhartů a dokonce i gepardů.
Také, a možná ještě důležitější, je charakteristika toho, co dělá jaguára jaguárem. Přežívají díky tomu, že jsou ze všech velkých koček nejuzavřenější, snad s výjimkou pomocných členů klubu velkých koček… levharta obláčkového a levharta sněžného. Velmi zvláštní osobnosti jaguára jsem se podrobně věnoval zde, což pro vás může být stejně zajímavé čtení: Proč se jaguáři nepoužívají v přehlídkách zvířat tak často jako lvi a tygři? Je o jaguáry menší zájem veřejnosti nebo jsou hůře cvičitelní?“
Jak uvádím v článku výše… přestože jsou tygři i levharti samotářští lovci, často žijí v těsné blízkosti člověka. Jaguáry je nejobtížnější najít, protože žijí v nejopuštěnějších, nedostupných oblastech. Nejenže je tedy těžké je najít, ale také si dávají záležet na tom, aby se fyzicky oddělili od všech známek civilizace. To svědčí o silnějším „odporu“ k věcem, které naznačují civilizaci, takže výzkum o jaguárech je mnohem pomalejší. Velmi mnoho o nich tedy zatím zůstává zahaleno tajemstvím.
To vše vede k jednostrannosti dostupných údajů, týkajících se těchto dvou koček. Kde tedy začít, abychom tuto otázku zodpověděli? No, zcela jasně bychom měli začít u několikaleté studie, která byla věnována téměř přesně jádru této otázky! Tato studie již byla citována v jiné odpovědi na tuto otázku, ale vzhledem k určitému vztahu, který k této studii mám… možná bych k ní mohl přidat další pohled. Studii naleznete zde:
Jde o báječnou akademickou práci, kterou sestavili Carmina E. Gutiérrez-González a Carlos A. López-González. Carlose znám; setkal jsem se s ním (i když on by mě nepochybně neznal). Jejich studie se skutečně zabývá vztahy mezi jaguáry a pumami. Jsem hrdý na to, že mohu říci, že jsem se podílel na činnosti některých organizací, z nichž tito dva výzkumníci shromažďovali svá data, a znám se s některými z těch, kteří se na projektu podíleli. Jsem velmi rád, že jsem nějakým malým způsobem přispěl do databáze informací, které byly v tomto vynikajícím výzkumném projektu zohledněny a citovány.
Je to fascinující čtení, pokud vás zajímají podrobnosti. Takže… na konci studie byly zřejmě vyvozeny závěry, které souvisejí s naší otázkou. Podotýkám však, že oblast a okolnosti, které byly ve studii použity, jsou velmi specifické. Zaměřili se na oblast v severní Sonoře v Mexiku. Jedná se o poměrně suchou oblast, která je příkladem pouze jednoho z mnoha různých typů ekosystémů, které tyto dvě kočky sdílejí. Nebudu jejich zjištění parafrázovat, protože nechci nic špatně pochopit. Uvedu však několik poznámek k mé interpretaci. Ve vyprahlých oblastech, jako je severní Mexiko, bývají jaguáři menší než jejich jihoameričtí bratři. To je řadí do oblasti, která je velikostí velmi blízká pumám, které tam také mají svůj domov. To vytváří vztah, který je specifický pro severní Mexiko, a specifika tohoto vztahu nelze nutně aplikovat na všechny vztahy mezi pumami a jaguáry v celé Americe. V situaci, kdy jsou jaguár a puma podobně velcí, našli způsob, jak koexistovat. Přestože jejich celkové území je stejné, každý z nich si v rámci tohoto území vyčlenil oblasti, které ten druhý obecně respektuje. Dva velcí, podobně velcí predátoři si uvědomují, že ani jeden z nich nemůže nic získat a může mnoho ztratit, pokud se s tím druhým střetne. Nemá smysl snažit se získat nad tím druhým převahu prostřednictvím fyzických střetů, protože je pravděpodobné, že oba odejdou se značným zraněním. Kdo by to potřeboval, že? Takže si myslím, že jejich vztah je vztahem vzájemného respektu. Pokud na sebe v těchto oblastech narazí, mají tendenci si v podstatě vzájemně smeknout klobouk… možná jeden řekne: „Jak je?“… druhý odpoví: „Ahoj, jak je?“… vzájemně si přikývnou a jdou si po svých, zpátky ke svému lesu. Celé to soužití má ale několik zajímavých úhlů pohledu.
Za prvé… pokud jde o jejich kořist. Jaguáři mají tendenci lovit větší druhy než pumy, i když jsou podobné postavy. Hlavní kořistí pum jsou jeleni a mláďata. Ale jakmile vyloučíte tyto dvě nejoblíbenější potraviny obou… zbytek jejich jídelníčku se liší. Jaguáři do svého jídelníčku zařazují i zvířata větší než jeleni a telata, například dospělý skot, zatímco pumy doplňují svůj jídelníček zvířaty menšími než jeleni a telata, například pekari a množstvím drobné zvěře, dokonce až po zemní veverky a zpěvné ptáky. Na první pohled si možná řeknete… no, to dává smysl… jaguár je velká kočka a puma ne. Ale to platí i v oblastech, kde jsou obě kočky stejně velké; v oblastech, kde jaguár pumu respektuje a raději se s ní nepere. Takže… pokud si jaguáři nechtějí s těmito pumami zahrávat, dávalo by smysl, že stejně velké šelmy budou lovit stejně velkou kořist. Přesto tomu tak není. Řeknu vám svůj pohled na věc. Je tu několik faktorů. Důkazy naznačují, že ani jedna z těchto koček by neměla ve fyzické konfrontaci výhodu. A to i přesto, že síla čelistí jaguára je legendární a mnohonásobně převyšuje sílu čelistí pumy. Jaguár je ve srovnání s pumou jinak stavěný, je těžší než puma. Puma je rovnoměrněji vyvážená zepředu i zezadu. Díky tomu je puma pružnější, dále skáče, má rychlejší reflexy a větší lehkost. Silnější čelisti nemusí být nutně výhodou v boji. Tyto čelisti jsou stvořeny pro lov, ne pro boj. Jaguár skutečně nemá problém sundat mohutnou krávu nebo býka. Jak jsem často zdůrazňoval, dělá to tak, že sevře lebku kořisti a zabodne své špičáky přímo do mozku. Jaguáři jsou jediné kočky, ať už velké nebo malé, které to dělají pravidelně. Je to vlastně jejich charakteristický pohyb. Nezáleží na tom, jak je kořist velká… při obrovském úhlu, do kterého se jaguáří čelisti mohou rozevřít… a absurdně vysokém počtu kilogramů na čtvereční palec jeho skusu… žádná kořist není příliš velká. V dosahu jaguára není doslova nic, co by nemohl touto metodou zabít. Pak ji ty obrovské ramenní svaly odtáhnou pryč.
To pro pumu znamená jen málo. Žádný velký problém. V boji puma tyhle čelisti překoná v mžiku. Jistě, pokud se jagovi podaří dostat pumě hlavu do sevření… je to zácpa. Ale puma má stejné drápy, může mít stejnou váhu a rychlost, aby jaguárovi uštědřila svou vlastní verzi nářezu. Tím vším chci říct, že i když je známo, že jaguáři sežerou více než sto různých druhů, jejich relativně malá lehkost ve srovnání s pumou často způsobí, že malá kořist je příliš velkým energetickým výdajem, než aby se s ní trápili. Jaguár raději sejme toho 1200kilového býka, který se pase příliš blízko hranice lesa… protože může. Zatímco puma si ráda doplní jídelníček tuctem veverek a jedním nebo dvěma ptáky… protože může. To tedy vysvětluje, proč se extrémy jejich kořisti ubírají různými směry, přestože jsou stejně vyrovnané. Ale přesto… obě by si vybraly mládě nebo jelena, kdyby byly k dispozici.
Je tu ještě jedna zajímavá situace, která souvisí s počtem každého z těchto druhů koček v určité oblasti. V tomto scénáři má puma rozhodně navrch. V oblastech, kde se vyskytují pumy i jaguáři, je puma v menším nebezpečí. Existují oblasti, kde žijí pouze pumy. Existují oblasti, kde žijí pouze jaguáři. A jsou oblasti, kde žijí oba druhy. V oblastech, kde žijí oba, mají pumy obvykle početní převahu nad jaguáry. Proč? Kvůli člověku a pověsti, kterou mají jaguáři u chovatelů. Stane se to takhle…
Puma si udělá teritorium v sousedství dobytčího ranče… uvidí chutné křehké tele… jde a zabije ho, sežere kus a zbytek odtáhne do křoví. Trvá to několik týdnů, pak puma zabije další tele. Schová ho. Sní ho. Další měsíc další tele. Mezitím rančer najde zbytky tří svých drahocenných telat… domluví se s chlapíkem z vedlejšího údolí s loveckými psy… vyjedou, najdou jaguára… a zabijí ho.
Puma mezitím chrochtá a mrká v křoví.
Přestože jsou jaguáři chránění, rančerové ničí jejich populaci kvůli dobytku. Teď už v tom jaguár není úplně nevinně. Také sejmul jednoho nebo dva býky. Ale téměř vždy to bude jaguár, kdo za všechno ponese vinu. Tím se snižuje populace jaguárů v oblastech, kde žijí jak jaguáři, tak pumy.
Půjdeme-li dále na jih, do oblastí, kde je jaguár více ve svém živlu, jako jsou vlhké tropické lesy… a kde bývá větší… a kde jaguáří vzor rozety odvádí mnohem lepší maskovací práci než v oblastech s červenými skalami a pískem, musí se puma před jaguárem opravdu trochu více sklonit.
Stejně jako se lev chová k levhartovi, bude jaguár obtěžovat pumu. Neznamená to, že by se puma bála, jen by nemělo smysl chovat se vůči jaguárovi bojovně. Puma se v těchto oblastech stále dokáže živit jiným jídelníčkem než jaguár, a to jí stačí. Takže jaguára respektuje.
Jak často se jaguáři a pumy v přírodě potkávají? Zřídkakdy nos na nos, ale na mnoha místech žijí vedle sebe. Vše je o respektu.
Tato otázka se původně objevila na Quora – místě pro získávání a sdílení znalostí, které umožňuje lidem učit se od ostatních a lépe porozumět světu. Quoru můžete sledovat na Twitteru, Facebooku a Google+. Další otázky:
- Psi: Jakou nejroztomilejší věc jste kdy viděli dělat psa?
- Chování zvířat: Jak se chovají zvířata? Jak dravci hledají potravu pomocí nosu?
- Příroda: Jak se kozy spouštějí ze skal?
Quora: místo pro získávání a sdílení znalostí, které umožňuje lidem učit se od ostatních a lépe porozumět světu.
Vyhledávání …