Musím se přiznat. Mou prvotní inspirací k medicíně bylo, že jednoho dne změřím pacientovi puls a prohlásím: „Buď je tento pacient mrtvý, nebo se mi zastavily hodinky!“. – Stejně jako to udělal velký Groucho Marx, když hrál doktora Hugo Z. Hackenbushe ve filmu MGM „Den na dostizích“ z roku 1937.
Stále jsem neměl odvahu něco takového někdy říct ve své ordinaci, ale neuplyne den, abych si nevzpomněl na něco vtipného, co pronesl Julius Henry Marx, známější jako Groucho. Se svými potrhlými bratry Harpem, Chicem a někdy i Zeppem si podmanil americký vaudeville, broadwayské jeviště, film, rozhlas i televizi. (Existoval ještě pátý bratr Gummo, který nevystupoval a raději si vydělával na denní chléb obchodem s oblečením a poté, co si Zeppo otevřel v Hollywoodu lukrativní talentovou agenturu, zastupoval filmové hvězdy za 10 procent jejich výdělku).
V době, kdy byl Groucho starý muž, se však objevily značné problémy v jeho každodenních aktivitách, lékařském rozhodování a správě jeho majetku. Trpěl prvky demence, srdečním infarktem a městnavým srdečním selháním, pády, které měly za následek zlomenou kyčel, a po opravě této kyčle další pád a zlomenou kyčel, infekcemi močových cest, mrtvicemi a hypertenzí.
Groucho zemřel dnes před 42 lety, 19. srpna 1977, ve věku 86 let na zápal plic, kterému se říká „přítel starých lidí“. Zmatky jeho posledních let jsou až příliš známé dospělým dětem, které se všude starají o blaho svých starých rodičů a dalších příbuzných.
Grouchova „přítelkyně“ a choť Erin Flemingová byla obviněna z týrání starých lidí, a aby toho nebylo málo, jeho vztahy se synem Arthurem a dcerou Miriam (dětmi z prvního manželství, s Ruth Johnsonovou, tanečnicí ve vaudeville bratří Marxů) byly z různých důvodů napjaté. Arthur napsal několik děl založených na životě rodiny Marxových; Groucho v jednu chvíli vyhrožoval, že svého syna zažaluje kvůli jeho vyobrazení v jedněch z Arthurových pamětí.
Groucho měl také komplikovaný vztah s Melindou, svou třetí dcerou z druhého manželství s Kay Mavis Gorceyovou. Melinda často vystupovala v otcově televizním pořadu „You Bet Your Life“ (Vsaď svůj život) a proslavila se Grouchovým vtipem, když mu řekla, že má zakázáno plavat v bazénu venkovského klubu, protože rodina je židovská. Groucho mezi potahováním ze svého slavného doutníku napsal prezidentovi country klubu: „Je to jen poloviční Židovka. Co kdyby tam šla jen po pás?“
Po rozvodu s Eden Hartfordovou – svou třetí manželkou, která byla o 40 let mladší než on – v roce 1969 se Groucho v roce 1971 seznámil s Erin Flemingovou. Zahrála si několik menších rolí ve filmech, mimo jiné ve filmu Woodyho Allena „Všechno, co jste chtěli vědět o sexu, ale báli jste se zeptat“ (1972).
Její nejslavnější rolí však byla Grouchova sekretářka-manažerka a zasloužila se o jeho populární comeback na začátku 70. let. Hrál na různých vysokých školách a nakonec i v Carnegie Hall, z čehož vznikl hit „An Evening With Groucho“ (1972). V témže roce se konaly reprízy jeho filmů v kinech a knihovnách po celé zemi.
Problém spočíval v tom, že mnozí Grouchovi přátelé měli pocit, že Fleming na něj příliš tlačí, o čemž svědčil jeho pokročilý věk a neschopnost zapamatovat si všechny repliky. Na druhou stranu to byl právě Fleming, kdo vedl úspěšnou kampaň za to, aby Groucho a jeho bratři dostali v roce 1974 zvláštního Oscara. Ve své děkovné řeči poté, co poděkoval Harpovi a Chicovi, herečce Margaret Dumontové, své dlouholeté fólii, která nikdy nerozuměla jeho vtipům, a své matce Minnie, „protože bez ní bychom nikdy nic nedokázali“, Groucho poděkoval „Erin Flemingové, kvůli které stojí za to žít a která rozumí všem mým vtipům“.
Téhož roku byla Flemingová jmenována jeho opatrovnicí a dočasnou opatrovnicí majetku v hodnotě 2 až 4 milionů dolarů. V roce 1975 se ji Groucho dokonce pokusil adoptovat, dokud psycholog neprohlásil, že k tomu není duševně způsobilý.
Grouchův syn Arthur dal Flemingovou k soudu a obvinil ji, že má na jeho otce škodlivý a destruktivní vliv, včetně ohrožování jeho blaha a týrání. Arthur dále tvrdil, že Flemingová tlačila Grouchoa k vystoupení, ať už toho byl schopen, nebo ne, kvůli vlastnímu finančnímu prospěchu. Grouchovy ošetřovatelky tvrdily, že Erin komika předávkovala léky na uklidnění a nadávala mu ošklivými jmény jako „prase“ a „starý blázen“. Podle soudních svědectví se prý vyskytly i další případy, kdy Flemingová chodila po Grouchově domě nahá, aby se mu vysmívala. Také Melinda Marxová vypověděla, že Fleming jejího otce terorizoval, křičel na něj a snažil se ho odcizit jeho rodině. Jiní, například komik George Burns a herec Carroll O’Connor, s ní nesouhlasili a domnívali se, že její přítomnost způsobila, že starý a nemocný Groucho chtěl žít.
Během Grouchových posledních dnů soudce jmenoval 72letého Nata Perrina, Grouchova blízkého přítele, který se podílel na scénáři nejanarchističtějšího filmu bratří Marxů z roku 1933 „Kachní polévka“, dočasným opatrovníkem Grouchova blaha a majetku. Později byl jeho sedmadvacetiletý vnuk Andrew jmenován stálým opatrovníkem.
Soudní spory o Grouchovy peníze a majetek pokračovaly dlouho po jeho smrti až do počátku 80. let. Přestože většinu svého majetku odkázal svým třem dětem, Groucho přenechal administrativní kontrolu nad svým jménem, image a filmovými právy Flemingovi. I to bylo zdrojem právních sporů. Nejenže byla tato práva cenná, ale také mohla zasáhnout do příjmů dědiců Chicova a Harpova majetku. Soudní spory byly nakonec vyřešeny ve prospěch Grouchových dětí. Soudce nařídil Flemingové zaplatit 472 000 dolarů, které vylákala z Grouchových bankovních účtů, když pro něj pracovala. Flemingová strávila většinu devadesátých let v psychiatrických zařízeních, trpěla různými psychiatrickými chorobami a často byla bez domova. Zemřela sebevraždou v roce 2003 ve věku 61 let.
Na konci 70. let 20. století ještě neexistoval termín „zneužívání starších lidí“. I když zjevně existovalo, málokdy bylo rozpoznáno, dokud nebylo příliš pozdě. Dnes agentury zabývající se veřejným zdravím, včetně Světové zdravotnické organizace, prohlásily týrání starších osob za rostoucí problém na celém světě a podrobně popsaly dlouhý seznam škodlivých činností, včetně fyzických, sexuálních, emocionálních a psychologických forem týrání a zanedbávání, jakož i krádeží nebo zadržování finančních prostředků potřebných k přežití.
Přesný výskyt týrání starších osob v různých zemích je obtížné posoudit vzhledem k tomu, že k němu často dochází mimo dohled ostatních, obvykle v domácím prostředí. To ani nezohledňuje zneužívání starších osob v institucionálních zařízeních, jako jsou komunity s pečovatelskou službou.
V „přehledu“ zneužívání starších osob z roku 2016, který byl zveřejněn v časopise The Gerontologist, vydávaném Americkou gerontologickou společností, se odhadovaná souhrnná celosvětová prevalence pohybovala v rozmezí od 2,2 % do 36,2 %, s průměrnou hodnotou 14,3 %. Nejvyšší výskyt zneužívání starších osob může být v Číně (36,2 %) a Nigérii (30 %), následuje Izrael (18,4 %), Indie (14,0 %), Evropa (10,8 %), Mexiko (10,3 %), Spojené státy (9,5 %) a Kanada (4,0 %). Tato čísla pravděpodobně problém podhodnocují, protože starší dospělí a rodinní příslušníci mají tendenci tyto problémy podceňovat, pokud se vyskytnou.
Rizikové faktory zahrnují funkční závislost nebo postižení, špatný fyzický zdravotní stav, kognitivní poruchy a demenci, nízký příjem, finanční závislost, rasu nebo etnický původ, pohlaví a věk. Mezi rizikové faktory pachatelů patří duševní onemocnění, zneužívání návykových látek, vztahový status (manželé/partneři jsou často nejčastějšími pachateli citového a fyzického týrání starších osob) a potenciální závislost pachatele na své oběti z hlediska citové podpory, finanční pomoci, bydlení a dalších forem pomoci. Na druhou stranu silná sociální podpora a „větší zakotvení v sociální síti snižují riziko týrání starších osob.“
Dnes probíhají preventivní kampaně v oblasti veřejného zdraví, jejichž cílem je upozornit dospělé děti na tento problém a zajistit, aby pečovatelé měli k dispozici intervenční poradenství a programy, aby existovaly programy hospodaření s penězi, které mají zabránit finančnímu vykořisťování starších osob, aby byly zřízeny telefonní a internetové linky důvěry pro poradenství a pomoc, nouzová útočiště pro případ nebezpečné životní situace starších osob a multidisciplinární týmy geriatrických lékařů, zdravotních sester, psychologů, sociálních pracovníků a dalších odborníků zabývajících se geriatrickou péčí.
Ve filmu bratří Marxů „Koňská pera“ z roku 1932 hrál Groucho profesora Quincyho Adamse Wagstaffa, prezidenta fiktivní Huxley College. V úvodním čísle slavně zazpíval: „
Je však velmi pochybné, že by Groucho Marx byl proti kampani na ochranu zdraví a blahobytu našich seniorů. Musíme o tomto narůstajícím problému více vědět a více pro něj udělat. Dobrým začátkem je odborné právní a lékařské poradenství v oblasti plánování majetku a vytvoření závěti, aby mohla být respektována vaše přání týkající se nejen vašeho majetku, ale také toho, co si přejete v otázkách konce života.