Jestliže jsou ženy kočkovité mrchy, není to o pohlaví. It’s About Power.

Nevím, jak u nás, ve vědě. Mám tě moc ráda, zvlášť když vrháš světlo na temné podhoubí naší existence. Ale jste taky jenom lidi, víte? A někdy se na věci díváte divně. Jako třeba tahle studie, která říká, že ženy jsou kočkovité, protože se u nás vyvinula nepřímá agrese, abychom si konkurovaly, ale s nízkou cenou zranění. A že to děláme proto, abychom se zbavily svých sexuálních rivalů, protože máme pevně dané, že nenávidíme každého, kdo je mladší nebo hezčí. Ach, věda. Tak, tak. To bude v pořádku.

Tady jsou základní informace prostřednictvím serveru LiveScience:

Ačkoli muži i ženy používají ve vztazích takovou nepřímou agresi, ženy používají pomlouvání, aby demoralizovaly konkurenci a vyřadily ze hry sexuální soupeře, tvrdí jeden z výzkumníků v přehledovém článku, který dnes (v říjnu) podrobně představil. 27) v časopise Philosophical Transactions of the Royal Society B.

„Ženy si skutečně konkurují a mohou si konkurovat docela ostře,“ uvedla Tracy Vaillancourtová, autorka článku a profesorka psychologie na Ottawské univerzitě v Kanadě. „Její typickou formou je nepřímá agrese, protože má nízké náklady: Člověk není zraněn. Často nejsou odhaleny motivy osoby, a přesto způsobí újmu osobě, vůči níž je agresivní.“

V minulosti, uvádí se dále v článku, ženy potřebovaly k výchově dětí jiné ženy. Takže když žena odstranila sokyni, mohlo to této ženě a jejím potomkům skutečně ublížit v šancích na přežití. Z tohoto důvodu, trvá výzkumník na tom, že ženy musí být „na takové ústrky výtečně naladěny“.

Výsledek? Jakmile tě jednou soupeřka uschová, jsi teď příliš zatraceně deprimovaná na to, abys vyrazila na sexuální trh. Což je dobře, protože touhle dobou už tě frajer, o kterého jsi stála, stejně nepovažuje za tak přitažlivou, zvlášť když holka, která o tobě řekla, že jsi špinavá coura, je sama pořádně sexy.

Tento článek ABC News obrací kritičtější pohled:

Kim Wallen, psycholog z Emory University, řekl, že si analýzu prohlédl a je k názorům Vaillancourtové skeptický.

„Její práce působí spíše jako názor než recenze,“ řekl. „Neuvádí žádná empirická data, kterými by svá tvrzení podpořila.“

Wallen řekl, že Vaillancourtová nepoužívá jedinou statistiku na podporu své teorie a že mnohé její odkazy jsou také velmi spekulativní.

Vaillancourtová kontruje, že výzkum je jasný: ženy jsou biologicky naprogramovány tak, aby vnímaly ženy, které jsou mladší, hezčí nebo žádanější pro potenciální partnery, jako hrozbu. K rozptýlení ohrožující sokyně mají ženy tendenci používat pasivně agresivní chování. Takže místo aby žena hnula prstem, zraní svého protivníka pohrdavými pohledy, nevlídnými slovy a drobnými poznámkami. Muži jsou naproti tomu podle Vaillancourta zřejmě naprogramováni k tomu, aby k obraně svého sociálního území používali techniky přímé agrese, jako je křik a fyzické násilí.

Takže on, uvězněn ve válce genderového esencialismu, bude vrčet a útočit a ona urážet a osočovat. Zní to jako shoda stvořená v jeskynním nebi. (Ve skutečnosti jsou pravěké rodiny mnohem rovnostářštější, než si rádi myslíme.)

Proč chceme vždycky vycházet z těchto míst? Vidíme strašlivý projev lidské chrličskosti a chceme si potvrdit, že to máme v DNA. Možná je, ale možná je to také jako nosit geny pro určité nemoci:

Abych byl spravedlivý, není to tak, že bych neviděl víc mužů, kteří jdou do rány, než žen, aby vyřešili konflikt, i když tam, kde jsem vyrůstal, jsem viděl svůj podíl rvaček s holkami a sám jsem v několika byl. Ne že bych neviděl, že by se ženy uchylovaly k vyhýbání nebo zlomyslným pomluvám. Nejde o to, že bych si nebyl vědom moci, kterou mají ženy k vibracím, a to na úrovni, která může mužům často zůstat zcela nepovšimnuta. Viděl jsem to a dělal jsem to.

Jde o to, že si nemyslím, že jde o sex. Myslím, že je to o moci. A myslím, že je to symptom jakékoli skupiny, které je běžně upírána moc nebo která je kulturně redukována na to, že má jen jeden důležitý druh, například sexuální moc, a která je navíc podmíněna tím, aby nikdy nevyjadřovala hněv nebo fyzickou agresi, aby vymýšlela nepřímější způsoby, jak tyto lidské věci vyjádřit.

Takže, když páření není pro každého konečným cílem, když ochrana potomstva není jedinou úrovní, ze které operujete, nevyplývá z toho, že existují větší a často důležitější hodnoty, které řídí vaše jednání s bližními? Není to jen o šukání a rozmnožování, víte?“

Jestliže jsou ženy jediné drbny, jak se pak slovo šíří tak rychle, když se může šířit jen rychlostí Boob Wire?“

Televizní reality show a seriály dodnes dolují obraz žen jako kočičích, dvojsmyslných a závistivých drben. A posilují starý stereotyp o ženách jako velmi malicherných a malomyslných, zatímco muži se věnují přemýšlení o Důležitějších myšlenkách. Na útlaku je legrační to, že utlačující straně umožňuje, aby to marginalizovaným skupinám nandala oběma směry. Ženy jsou příliš hloupé na to, aby se vzdělávaly, takže se pak nevzdělávají, což je udržuje v nevědomosti, a proto tak dobře víme, že jsou nevědomé. (Vím jen, že když jsem týden nevytáhla paty z domu a nemluvila s mnoha jinými lidmi, i mě může reklama na šampon kurevsky fascinovat)

Ale je tu ještě jedna věc: Muži jsou taky kocouři. Evoluční psycholožka Anne Campbellová, která se na tomto výzkumu kočkovitosti žen nepodílela, nabídla vyváženější pohled.

„V nepřímé agresi mezi pohlavími prakticky neexistuje žádný rozdíl,“ řekla Campbellová časopisu LiveScience. „V době, kdy se dostanete do dospělosti, zejména v pracovních situacích, ji muži používají také.“

Aha, a na dně, to pracoviště? To je to samé, které říká, že pro muže je stále přijatelnější vyjádřit hněv a požádat o zvýšení platu nebo povýšení. Opravdu si myslíš, že kdyby byly ženy skutečně rovnoprávné, že by potřebovaly pomluvy, aby mohly uplatňovat svůj vliv? Odhaduji, že by je ženy stále používaly do té míry, do jaké jsou účinné, stejně jako muži. Mám udělat studii? Jak moc potřebují ředitelky a političky ke komunikaci nebo uplatňování vlivu drby nebo vibrace ve srovnání se svými mužskými kolegy?“

A vůbec, co je to slovo „kočičí“? Zdráháme se nazývat muže kočičími, protože toto slovo používáme pro ženy, přestože každý z nás zná drbnu, kočku, intrikána, podkopávače. Někteří lidé se k této taktice uchylují, když mají pocit, že nemají nad svým životem kontrolu. Jak potvrzuje tento vynikající článek na toto téma: Výraz „kočičí“ je sexuálně předpojatý způsob, jak popsat nezdravý způsob, jakým ženy působí na jinak zdravý pocit soutěživosti.

Ale zpět k předchozímu bodu, že používání nepřímé agrese je u mužů a žen v dospělosti stejné – znamená to, že v dospívání je méně stejné? Nedávno proběhla studie, která se zabývala tím, jak popularita zvyšuje agresivitu u obou pohlaví. Za prvé, zvyšuje. A za druhé, mezi sociálními sítěmi, kde si spolu dívky a chlapci více hráli, byli všichni méně agresivní vůči svým vrstevníkům stejného pohlaví.

To je pravda: Přátelství mužů a žen výrazně snižuje představu o pohlavní identitě Venuše/Mars a snižuje agresivitu. To potvrzuje, že naše představy o pohlaví mohou být sebenaplňujícím se proroctvím:

Špatně pro studie, jako je tato, že se od toho stále více odkláníme, že si rozdělujeme role a jsme stále laxnější v tom, co znamená být tím či oním. Jen o tom neuvidíte tolik studií a-ha-ha.

Image via Everett Collection/.

.