Patrik Armijo
BAYFIELD, Colorado – Když váš starý otloukánek absolvuje poslední cestu do práce, je více než pravděpodobné, že skončí na vrakovišti, v mechanické dílně a u prodejce použitých dílů Lon’s Automotive nedaleko Bayfieldu.
Dílna, kterou nyní z větší části vede Sean Parmiter, syn zakladatele Lona Parmitera, právě rozdrtila 300 aut, čímž se počet vozů na dvoře zvýšil na 700.
„Jakmile se dostaneme na 1000 aut, začne nám docházet místo,“ řekl Sean Parmiter při prohlídce hřbitova o rozloze 14 akrů.
Přes svou velikost je Lon’s Automotive ve skutečnosti zmenšeným provozem. V 80. a 90. letech minulého století Parmiterovi provozovali vrakoviště u silnice Sawmill Road a také v průmyslovém parku Bodo v Durangu, než se konsolidovali na jediném pozemku poblíž Bayfieldu.
Lon Parmiter vzpomíná, jak poblíž továrny na čokoládu Rocky Mountain Chocolate Factory sázel třímetrové stromky, které jsou nyní vysoké 60 metrů, aby vytvořily pohledovou bariéru pro vrakoviště Bodo.
„Můj otec pozemky rozprodával, jak stárnul,“ řekl 34letý Sean Parmiter.
Podnikání má kořeny v čerpací stanici Chevron, kterou 68letý Lon Parmiter koupil v roce 1972. Parkoviště v Bayfieldu kdysi sloužilo hlavně jako skladiště pro auta přijíždějící ze dvora Sawmill, řekl Lon Parmiter.
Když začalo být obtížné najít zaměstnance pro provoz všech tří parkovišť a papírování začalo klást příliš mnoho nároků na jeho čas, Lon Parmiter řekl, že nastal čas na zjednodušení a konsolidaci na parkovišti v Bayfieldu.
Vybírání aut k drcení je trochu jako když rančer vybírá dobytek, který má vyřadit ze stáda.
„Nechávám to dělat své manažery, protože je to příliš srdcervoucí,“ žertoval Sean Parmiter, který přiznává zálibu ve Fordech.
Ve skutečnosti je výběr aut do drtiče věda, auta jsou „pěkně rozebraná“ a škodovky ze silnic:
„Na Mercedesy a Jaguary není trh s použitými díly,“ říká Sean Parmiter.
Pokud se Parmiterovi dozvědí, že nějaké auto bylo účastníkem smrtelné nehody, pošlou ho také do drtiče. Sean Parmiter řekl, že by se necítil dobře, kdyby prodával díly z auta, které bylo účastníkem smrtelné nehody.
V závislosti na tržních cenách dostává sběrna za tunu oceli z aut asi 100 dolarů, ale v roce 2008, kdy Čína hostila olympijské hry a nakupovala recyklovanou ocel pro obří stavební projekty, se cena vyšplhala až na 300 dolarů za tunu.
Někteří podivní bojovníci na silnicích mohou mít větší hodnotu, než by se mohlo zdát.
Sean Parmiter vzpomíná na telefonát z Kanady od muže, který zoufale sháněl zadní nápravu pro Ford Tempo z roku 93 s pohonem všech kol.
Nirvána v Lon’s Automotive často začíná prasklým těsněním pod hlavou.
„Dostanete auto z rukou někoho, kdo ho nechce. Opravíte ho a prodáte. Všichni jsou spokojení a moje lidi to zaměstnává,“ říká Sean Parmiter.
Poptávka po použitých dílech a příležitostně repasovaných autech udržuje v práci pět zaměstnanců.
V roce 2003 Lon’s Automotive přestala provozovat odtahovou službu, což znamená, že Parmiterovi neznají příběhy o tom, jak auta končí svůj život na vrakovišti.
Ale stejně jako lidé, řekl Sean Parmiter: „Každé auto má svůj příběh.“
Teď je proces získávání vozidel sterilnější. Většina aut se kupuje od pojišťoven a Parmiterovi mají jen omezené informace o tom, jak se vozidla dostávají na jejich dvůr.
Parmiterovi často získávají auta z aukcí v pojišťovacím autobazaru v Deltě.
Řízení odtahového vozu, které Sean Parmiter dělal pro svého otce od 16 do 19 let, je trochu divoká jízda.
Vyprávění o tom, jak jeden Chevrolet S-10 skončil na Lonově vrakovišti, je pro Seana Parmitera živé i po téměř 20 letech.
Na konci 90. let byl mladý Sean přivolán na La Posta Road (County Road 213) k nehodě dvou pickupů. Vzpomíná si, že když přijel, našel v jednom z pick-upů plačící ženu – vyděšenou poté, co právě unikla ze svého vozu S-10 – který nejistě visel na okraji silnice nad roklí.
Sean Parmiter uvedl, že se snažil vytáhnout S-10 zpět na silnici zepředu i z boku, a když obojí selhalo, zkusil ho vytáhnout zezadu.
Místo toho, aby auto vytáhl nahoru, kámen, který držel pickup, se zlomil a poslal kamion, který Sean Parmiter pamatuje jako nový, dolů do rokle.
„Musel jsem zaklepat na okénko pickupu a dát ženě vědět: „Hej, paní, váš kamion, spadl na dno,“ řekl.
Ještě horší je, že Sean řekl, že kamion musela zaplatit pojišťovna jeho otce. „Byl to strašný obchod se vším všudy.“
Lon Parmiter může svého syna trumfnout, když koncem osmdesátých let utrpěl podchlazení poté, co byl přivolán na Missionary Ridge, aby vyprostil Chevrolet Blazer, který se propadl sněhem.
„Zlomil jsem přední náboj,“ řekl Lon Parmiter o svém tahači s náhonem na všechna čtyři kola, „a ani s náhonem na dvě kola jsem se nemohl dostat z kopce. Kolem půlnoci mi došel benzín a zrovna napadly asi dva metry sněhu. Tam to může být šílené.“