Shrnutí
Odstrašování je starý postup, snadno definovatelný a popsatelný, široce používaný, ale nerovnoměrně účinný a pochybně spolehlivý. Odstrašování, které bylo po druhé světové válce a nástupu jaderných zbraní vyzdviženo do popředí, se stalo ústředním prostředkem pro udržení mezinárodní a vnitřní bezpečnosti a stability mezi státy i uvnitř států v éře vážných konfliktů. Zejména s ohledem na přítomnost jaderných zbraní, ale také při řešení nejaderných násilných konfliktů bylo odstrašování využíváno k zabránění (nebo alespoň omezení) zničení států, společností a nakonec i lidstva. Největším úspěchem bylo, že od konce druhé světové války v roce 1945 nebyly použity žádné jaderné zbraně k ničivým účelům. Odstrašování bylo široce využíváno i pod úrovní jaderných zbraní, avšak s velmi nevyrovnanými výsledky.
Odstrašování bylo intenzivně studováno a testováno, pokud jde o jeho využití z hlediska strategie v mezinárodních vztazích, udržování stability v mezinárodních vztazích, vedení násilí a války v mezinárodním i domácím kontextu a v politických záležitostech. Vzhledem k tomu, ţe odstrašování je vyuţití hrozeb k zablokování nebo omezení způsobení váţné újmy, existence schopností způsobit újmu se snadno udrţuje a pravidelně uplatňuje, takţe dostupné schopnosti odstrašování poskytují určitou míru trvalého znepokojení a pravidelnou snahu přinejmenším odstranit jaderné zbraně a hrozby. V krátkém období končící studené války se objevily vážné snahy o snížení závislosti na odstrašování, zejména jaderném, v mezinárodní politice, ale brzy je vystřídal vážný pohyb opačným směrem. Přesto snahy o snížení potřeby odstrašování a jeho používání pokračují.
Vývoji teorií odstrašování bylo věnováno rozsáhlé úsilí, zejména vytvoření empirické teorie za účelem lepšího pochopení a uplatňování odstrašování, avšak bez dosažení obecně přijímaných výsledků. To je důsledkem značné složitosti tématu, souvisejících činností a chování praktikujících osob.
Provádění odstrašování je nyní širší a hlubší než dříve. Je pod větším tlakem v důsledku technologického, politického a kulturního vývoje a působí v mnohem propracovanějším celkovém prostředí zahrnujícím vesmír, kyberprostor a oceánské prostředí. Cíl vytvořit účinnou empirickou teorii odstrašování tak zůstává na různých úrovních stále neúplně dosažen. Totéž platí pro zvládnutí odstrašování v praxi. Nicméně odstrašování zůstává důležité a fascinující.