Jedním z prvních korejských Američanů byl Seo Jae-pil neboli Philip Jaisohn, který přišel do Ameriky krátce poté, co se v roce 1884 spolu s dalšími pokrokáři zúčastnil nezdařeného puče s cílem zavést politickou reformu. Občanem se stal v roce 1890 a v roce 1892 získal lékařský titul na dnešní Univerzitě George Washingtona. Po celý život se snažil vzdělávat Korejce v ideálech svobody a demokracie a naléhal na americkou vládu, aby Korea získala nezávislost. Zemřel během korejské války. V jeho domě je nyní muzeum, o které pečuje organizace sociálních služeb založená jeho jménem v roce 1975.
Významnou osobností mezi korejskými přistěhovalci je Ahn Chang Ho, pseudonym Dosan, protestantský sociální aktivista. Do Spojených států přišel v roce 1902 za vzděláním. V roce 1903 založil Společnost přátelství a Společnost vzájemné pomoci. Byl také politickým aktivistou během japonské okupace Koreje. Na jeho počest je v centru kalifornského Riverside postaven památník a jeho rodinný dům na 36. náměstí v Los Angeles byl zrekonstruován Jihokalifornskou univerzitou. Město Los Angeles také na jeho počest vyhlásilo nedalekou křižovatku Jefferson Boulevard a Van Buren Place za „Dosan Ahn Chang Ho Square“. Byl po něm pojmenován vzor taekwonda Do-san.
Další významnou osobností mezi korejskými přistěhovalci byl Syngman Rhee (이승만), metodista. Do Spojených států přišel v roce 1904 a v roce 1907 získal bakalářský titul na Univerzitě George Washingtona, magisterský titul na Harvardově univerzitě a v roce 1910 doktorát na Princetonské univerzitě. V roce 1910 se vrátil do Koreje a stal se politickým aktivistou. Později se stal prvním prezidentem Korejské republiky.
V roce 1903, 13. ledna, který je dnes každoročně znám jako Korejsko-americký den, přijela na Havaj první skupina korejských dělníků, aby zaplnila mezery vzniklé problémy s čínskými a japonskými dělníky. V letech 1904-1907 vstoupilo z Havaje přes San Francisco na pevninu asi 1 000 Korejců. Mnoho Korejců se rozptýlilo podél pacifického pobřeží jako zemědělští dělníci nebo námezdní dělníci v důlních společnostech a na úsecích železnic. Obrázkové nevěsty se staly běžnou praxí pro sňatky s korejskými muži.
Mezi lety 1905 a 1910 se v korejských amerických komunitách prudce zvýšila politická aktivita v odporu proti japonské agresi vůči Koreji. Po celých USA vznikaly organizace, z nichž velká část se soustředila na Havaji a v Kalifornii. V roce 1909 se dvě největší korejsko-americké organizace sloučí a vznikne Korejské národní sdružení, největší organizace korejských přistěhovalců v Severní Americe. Mezi její vůdce patřili An Changho, Syngman Rhee a Park Yong-man. Tato organizace spolu s dalšími sehrála klíčovou roli v korejském hnutí za nezávislost v letech 1910-1945.
Po anexi Koreje Japonskem v roce 1910 byla korejská migrace do Spojených států prakticky zastavena. Imigrační zákon z roku 1924 nebo někdy označovaný jako Oriental Exclusion Act byl součástí odměřeného systému vylučujícího korejské přistěhovalce do USA. V roce 1952, kdy byl přijat zákon o imigraci a národnosti z roku 1952, se asijským Američanům více otevřely možnosti, což umožnilo Korejcům vystěhovat se z enkláv do čtvrtí střední třídy. Když v roce 1953 skončila korejská válka, do Spojených států přišlo malé množství studentů a odborníků. Větší skupinu přistěhovalců tvořily ženy provdané za americké vojáky. Po přijetí zákona o imigraci a národnosti v roce 1965 se Korejci stali jednou z nejrychleji rostoucích asijských skupin ve Spojených státech, kterou předstihli pouze Filipínci.
Zákon o imigraci a národnosti z roku 1965 zrušil systém kvót, který omezoval počty Asiatů, jimž bylo dovoleno vstoupit do Spojených států. Od té doby se do Spojených států přistěhovalo velké množství Korejců, včetně některých ze Severní Koreje, kteří přišli přes Jižní Koreu, čímž se Korea od roku 1975 dostala na první místo mezi šesti zeměmi původu přistěhovalců do Spojených států. Důvodů imigrace je mnoho, včetně touhy po větší svobodě a naděje na lepší ekonomické příležitosti.
V 80. a 90. letech 20. století se Korejci proslavili nejen zakládáním malých podniků, jako jsou čistírny nebo samoobsluhy, ale také pilným zakládáním církví. Vydávali se do opuštěných měst a zakládali podniky, které shodou okolností byly demograficky převážně afroamerické. To někdy vedlo k medializovanému napětí se zákazníky, jak bylo zdramatizováno ve filmech jako Do the Right Thing Spikea Leeho a při nepokojích v Los Angeles v dubnu 1992.
Jejich děti spolu s dětmi ostatních asijských Američanů se v 80. letech 20. století objevovaly na titulních stranách novin a obálkách časopisů také díky jejich počtu na prestižních univerzitách a ve vysoce kvalifikovaných profesích bílých límečků. Příznivý socioekonomický status a vzdělání vedly k vykreslení Američanů asijského původu, včetně Korejců, jako „vzorové menšiny“. Tato nálepka je však kontroverzní: mnoho jednotlivců tvrdí, že označení „vzorová menšina“ zesměšňuje ostatní barevné komunity a přehlíží problémy, kterým Korejští Američané a další asijské etnické skupiny čelí. Například 12,8 % všech korejských Američanů žije na hranici chudoby nebo pod ní.
Velký počet korejských Američanů nemá zdravotní pojištění kvůli jazykovým bariérám v přístupu. Navíc starší korejští Američané, u nichž existuje značné riziko vzniku duševních poruch, méně často využívají služeb duševního zdraví, i když se u nich projevují příznaky. Důvodem je stigmatizace a kulturní nepochopení duševních stavů.
Los Angeles se stalo významným centrem korejské americké komunity. V devadesátých letech 20. století zažilo rychlou proměnu, kdy do něj investovaly velké korejské banky a korporace a kdy sem přišly desítky tisíc Korejců a ještě větší počet Hispánců. Mnoho podnikatelů si otevřelo malé podniky a těžce je zasáhly nepokoje v Los Angeles v roce 1992. V poslední době je Korejská čtvrť v L.A. vnímána jako oblast s klesající politickou mocí, což je důsledkem změny volebních obvodů a zvýšené kriminality, která vyvolala odchod Korejců z této oblasti. Po nepokojích v roce 1992 se navíc velké množství Korejců z jižní Kalifornie přestěhovalo do oblasti Sanfranciského zálivu, kde si otevřeli podniky a koupili nemovitosti v blízkosti centra Oaklandu, což podpořilo růst korejské čtvrti tohoto města až do počátku 20. století, ačkoli i tato oaklandská čtvrť následně zaznamenala pokles korejské populace způsobený odchodem do jiných částí zálivu.
Podle Parka (1998) násilí proti Korejcům v roce 1992 podnítilo novou vlnu politického aktivismu mezi Korejci, ale také je rozdělilo na dva hlavní tábory. „Liberálové“ se snažili spojit s ostatními menšinami v Los Angeles a bojovat proti rasovému útlaku a obětním beránkům. „Konzervativci“ kladli důraz na právo a pořádek a obecně upřednostňovali hospodářskou a sociální politiku Republikánské strany. Konzervativci měli tendenci zdůrazňovat politické rozdíly mezi Korejci a dalšími menšinami, konkrétně černochy a Hispánci. Abelmann a Lie (1997) uvádějí, že nejhlubším výsledkem byla politizace korejských Američanů po celých USA. Zejména mladší generace si uvědomila, že se příliš neangažovala v americké politice, a nepokoje přesunuly jejich politickou pozornost z Jižní Koreje na poměry ve Spojených státech.
V okrese Bergen County v New Jersey se od počátku 20. století (desetiletí) usadil značný počet zámožných korejských amerických profesionálů, kteří založili různé organizace podporující akademickou a komunitní sféru, včetně organizace Korean Parent Partnership Organization při magnetické střední škole Bergen County Academies a The Korean-American Association of New Jersey. Lékařské centrum Holy Name Medical Center v Teanecku ve státě New Jersey v okrese Bergen County vyvinulo ambiciózní úsilí o poskytování komplexních zdravotnických služeb nedostatečně pojištěným a nepojištěným korejským pacientům z širokého okolí díky svému rozvíjejícímu se korejskému zdravotnickému programu, který každoročně přiláká více než 1 500 korejských pacientů na festival zdraví. Korejská čtvrť na Broad Avenue v Palisades Parku v okrese Bergen County se stala dominantním centrem korejské americké kultury a její centrum pro seniory poskytuje oblíbené místo setkávání, kde bylo zaznamenáno, že i korejské babičky v září 2012 sledovaly taneční trend celosvětového virálního hitu Gangnam Style jihokorejského „k-popového“ rappera Psy; takovou čtvrtí se stává i nedaleká korejská čtvrť Fort Lee. Každoroční tradicí v okrese Bergen se stal korejský festival díkůvzdání Chusok, kterého se účastní několik desítek tisíc lidí.
Rozrůstající se korejská komunita v okrese Bergen byla zmíněna výkonnou ředitelkou okresu Kathleen Donovanovou v souvislosti se jmenováním advokáta Jae Y. Kima z Hackensacku v New Jersey soudcem Centrálního městského soudu v lednu 2011. Následně v lednu 2012 guvernér státu New Jersey Chris Christie nominoval advokáta Phillipa Kwona z okresu Bergen na soudce Nejvyššího soudu státu New Jersey, ačkoli tato nominace byla senátním výborem pro soudnictví státu zamítnuta a v červenci 2012 byl Kwon místo toho jmenován zástupcem generálního poradce Přístavního úřadu státu New York a New Jersey. Podle The Record of Bergen County americký úřad pro sčítání lidu zjistil, že počet korejských Američanů v okrese podle údajů ze sčítání lidu v roce 2010 dosáhl 56 773 (podle průzkumu American Community Survey z roku 2011 se zvýšil na 63 247) – vzrostl natolik, že si zaslouží jazykovou asistenci při volbách, a Korejci v okrese Bergen County si získali značný politický respekt. V květnu 2014 získali Korejci v okrese Bergen County nejméně čtyři křesla v městské radě.
- Flatbush bojkotEdit
- Spory o ženy utěšitelkyRedakce
- Spor o Východní mořePodle deníku The Record podala Korejsko-americká asociace v New Jersey v roce 2013 petici na vedení škol v okrese Bergen, aby se v učebnicích používaly také názvy, které Japonské moře označují jako Východní moře. V únoru 2014 oznámili zákonodárci okresu Bergen legislativní snahy o zařazení názvu Východní moře do budoucích školních učebnic v New Jersey. V dubnu 2014 byl podepsán zákon, podle něhož se odkazy na Japonské moře uznávají také jako Východní moře v učebnicích ve Virginii. Památník tragédie trajektu Sewol ve Spojených státechEdit
- Zneužívání majitelů nehtových salonůRedakce
- Nedávné statistikyEdit
Flatbush bojkotEdit
V roce 1990 byly v newyorské čtvrti Flatbush v Brooklynu bojkotovány obchody vlastněné Korejci. Bojkot, který zahájil černošský nacionalista Sonny Carson, trval šest měsíců a stal se známým jako bojkot Flatbushe.
Spory o ženy utěšitelkyRedakce
V květnu 2012 zamítli úředníci v okrese Bergen County ve čtvrti Palisades Park v New Jersey žádosti dvou diplomatických delegací z Japonska o odstranění malého památníku z veřejného parku, mosazné desky na kamenném bloku, věnované v roce 2010 památce žen utěšitelek, tisíců žen, mnohdy Korejek, které byly za druhé světové války nuceny japonskými vojáky k sexuálnímu otroctví. O několik dní později jihokorejská delegace rozhodnutí městské části podpořila. V sousedním Fort Lee se však různé korejsko-americké skupiny nedokázaly na začátku dubna 2013 shodnout na návrhu a znění takového památníku. V říjnu 2012 bylo oznámeno, že podobný památník vyroste v nedalekém Hackensacku za budovou okresního soudu v Bergenu vedle památníků holocaustu, velkého irského hladomoru, arménské genocidy a otroctví ve Spojených státech a byl odhalen v březnu 2013. Omluva a finanční kompenzace ve výši zhruba 8 000 000 dolarů, kterou Japonsko v prosinci 2015 poskytlo Jižní Koreji za tyto zločiny, v okrese Bergen, kde byl vztyčen první americký památník k uctění památky žen pro útěchu, do značné míry zapadla.
V květnu 2014 byl ve veřejné knihovně Palisades Park v New Jersey vytvořen památník věnovaný obětem tragického potopení trajektu Sewol u jihokorejského pobřeží 16. dubna 2014.
Zneužívání majitelů nehtových salonůRedakce
Podle vyšetřování deníku The New York Times z roku 2015 se v New Yorku a na Long Islandu rozšířilo zneužívání ze strany korejských majitelů nehtových salonů. 70 až 80 % majitelů nehtových salonů v New Yorku jsou Korejci, jak uvádí Korejsko-americká asociace nehtových salonů; podle amerického Úřadu pro sčítání lidu (U.S. Census Bureau) růst a koncentrace počtu salonů v New Yorku od roku 2000 výrazně převyšuje zbytek Spojených států. Zneužívání běžně zahrnovalo nedostatečné platby a neplacení zaměstnancům za poskytnuté služby, vyžadování špatných pracovních podmínek a rozvrstvení platových tabulek a pracovních podmínek pro korejské zaměstnance oproti nekorejským.
Nedávné statistikyEdit
Ministerstvo zahraničních věcí Korejské republiky odhaduje počet Korejců na 224 600 v roce 2013. Je však těžké určit přesnost této zprávy vzhledem k tomu, že údaje pocházejí z korejského konzulátu v Koreji a z kanálů různých organizací spřízněných s Koreou. Ve statistikách korejského konzulátu nejsou například uvedeny desetitisíce přistěhovalkyň, které byly od 50. let 20. století provdány za USFK a které byly po osvobození Spojených států adoptovány.
.