V tomto ročním období začíná podivuhodné přírodní představení. Začíná kvést dřín americký. Kvetení je krátké, ale nádherné. Éterické růžové nebo bílé květy se vznášejí na pozadí holých větví vyšších sousedů v lesní krajině. Krása křehkých květů se zdá být díky své krátkosti o to vzácnější a nádhernější.
V lese se vyjímají ostře bílé květy dřínu
Dřín má ve Spojených státech dlouhou historii. Jeho jméno údajně vzniklo díky mimořádně tvrdému dřevu jeho štíhlých větví, které bylo ideální pro výrobu „dags“ – dýk nebo špejlí. Severoameričtí indiáni používali jeho dřevo na výrobu šípů. Další drobné předměty vyžadující tvrdé a pevné dřevo, jako jsou rukojeti nástrojů, lisy na víno nebo ovoce, tkalcovské stavy, palice, řeznické špalky, dokonce i pletací jehlice – vše, co vyžaduje extrémně odolné a husté dřevo. Tyto a další užitkové informace se o dřínu můžeme dočíst v našich přírodovědných a botanických knihách.
Jeho minulost je však mnohem vznešenější a poetičtější než pouhé utilitární funkce, kterým začal sloužit. Dávno předtím, než dřín přijal své vědecké jméno cornus florida , v méně utilitárním věku, kdy divy přírody připomínaly člověku především Stvořitele, měl dřín jiný význam. Zrodila se legenda, která spojovala dřín s ukřižováním Krista.
A co může být přirozenějšího? Když dřín začal na jaře tak zářivě a jemně kvést, středověký člověk katolické Evropy se ponořil do utrpení našeho Pána Ježíše Krista. Všechno kolem něj k němu promlouvalo o Jeho trpkém utrpení a podivuhodném díle vykoupení.
Každý jemný bílý nebo růžový květ dřínu má podobu kříže – dva dlouhé a dva krátké okvětní lístky. Podívejte se pozorně na květ dřínu a uvidíte, že na středu vnějšího okraje každého okvětního lístku jsou malé dírky připomínající otisky nehtů a špičky okvětních lístků jsou na jedné straně rezavé a na druhé hnědočervené. Není těžké si představit, že představují hroty, které probodly ruce a nohy našeho Pána na kříži. A uprostřed květu je zelený trs, který připomíná trnovou korunu.
Plátek dřínu – připomíná kříž Našeho Pána
A tak se zrodila legenda o dřínu. Toto je jedna z běžných verzí:
V době ukřižování Našeho Pána míval dřín velikost dubu a dalších lesních stromů. Protože jeho dřevo bylo pevné a silné a na Blízkém východě bylo jen málo stromů, které by byly velmi velké, bylo vybráno jako dřevo pro kříže používané při ukřižování zločinců.
Dřevo kříže, který měl nést náš Pán a Spasitel, bylo tedy vyrobeno z dřínu. Být takto použit k tak krutému účelu však strom velmi trápilo. Ukřižovaný Kristus to vycítil a řekl mu:
„Kvůli tvému soucitu a lítosti nad mým utrpením už nikdy nevyroste dřín tak velký, aby mohl být použit jako kříž. Od nynějška budeš štíhlá, ohnutá a pokroucená a tvé květy budou mít podobu kříže.
„Na vnějším okraji každého okvětního lístku budou otisky hřebů a střed květu bude připomínat krutou trnovou korunu nasazenou na Mou hlavu, přičemž jasně červené trsy budou opět připomínat krev, kterou jsem prolil. Všichni, kdo to uvidí, si Mě tak budou pamatovat.“
Kdy a kde se legenda poprvé objevila, není známo. Ale to, „jak“ vznikla, je jasné. Byla to spontánní reakce lidí, kteří byli hluboce obeznámeni s životem, smrtí a zmrtvýchvstáním našeho Pána a kteří všude v přírodě viděli jeho otisky. Legendu inspirovala hluboká láska ke Kristu.
Tento krásný způsob pohledu na vesmír se v naší vlastní vyčerpané, cynické době údajně založené na vědě a nabité technikou téměř vytratil. Je smutné, že i dříny usychají a vadnou. Po celé Virginii bývaly krásné porosty dřínů, říká mi můj osmdesátiletý soused. V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století však do lesů Spojených států vtrhla choroba zvaná antraknóza dřínů, která zdevastovala velkou část původních divokých dřínů. Dnešních kvetoucích dřínů je jen zlomek toho, co bylo v minulosti.
Považuji to za velmi symbolické. Jak se člověk vzdaluje od Boha a porušuje zákony přírody, ztrácí i samotné stvoření část svého bohatství a krásy. Vzpomeňte si na dobu, kdy bylo více motýlů, modřence byly hustší a květy dřínů pokrývaly první jarní dny mnohem hustší pokrývkou. Vrátí se tyto dny? Věřím, že ano.
I v přírodě dojde k oživení, až se člověk opět obrátí k Bohu a jeho Nejsvětější Matce s ještě větší láskou a oddaností než kdysi. Tehdy, v době Mariiny vlády, kterou Panna Maria předpověděla ve Fatimě, bude člověk opět hledat hlubší význam všech věcí ve stvoření.
Vydáno 16. dubna 2009
Udělejte si nyní mariánskou zahrádku Naivita nebo vyšší chápání věcí? Středověk, les plný symbolů Růže a růženec Chrliče a prvotní hřích Neřest a ctnost symbolizované ve zvířatech Symbol koruny v Mariině vládě
|
