Mýty a fakta o muslimech a islámu

Na světě žije 1,8 miliardy muslimů a ve Spojených státech žije odhadem 3,45 milionu muslimů. Islám je v současnosti vedle křesťanství druhým největším náboženstvím na světě. Přestože je na světě tolik muslimů, na mnoha místech panuje o muslimech a islámu nepochopení. Nárůst protimuslimské rétoriky a nešťastné spojování terorismu s muslimskými lidmi navíc přispívá k předpojatým postojům a posiluje stereotypy. V důsledku toho se islamofobie – strach, nenávist a diskriminace muslimů – projevuje v osobních předsudcích, rétorice, vzdělávání, politice, trestných činech z nenávisti a v dalších oblastech.

Tento zdroj je určen: (1) poskytnout základní znalosti o muslimech a islámu, (2) vyvrátit stereotypy a mýty a nahradit je fakty a informacemi, (3) navrhnout způsoby, jakými se mohou pedagogové zabývat těmito důležitými tématy ve výuce, a (4) poskytnout příslušná klíčová slova a definice.

Mýtus č. 1: Všichni muslimové jsou Arabové nebo lidé ze Středního východu.

Fakta:

Ačkoli islám vznikl jako náboženství na Blízkém východě a nacházejí se zde jeho nejposvátnější místa, v tomto regionu žije jen asi 20 % muslimů na světě. Podle odhadu Pew Research Center žilo v roce 2015 na světě 1,8 miliardy muslimů, což je zhruba 24 % světové populace. Ačkoli si mnoho lidí myslí, že většina muslimů je blízkovýchodního původu, ve skutečnosti má v současnosti největší muslimskou populaci Indonésie (v jihovýchodní Asii). Prognózy do budoucna odhadují, že do roku 2050 bude mít největší počet muslimů na světě Indie (v jižní Asii).

Pokud jde o muslimy ve Spojených státech, 75 % všech dospělých amerických muslimů žije v této zemi již před rokem 2000. Americká muslimská populace je výrazně mladší a rasově rozmanitější než populace jako celek: 30 % se označuje za bělochy, 23 % za černochy, 21 % za Asiaty, 6 % za Hispánce a 19 % za příslušníky jiné nebo smíšené rasy.

Mýtus č. 2: Islám je násilnické náboženství a muslimové se ztotožňují s terorismem.

Fakta:

V rámci každého náboženství existuje spektrum postojů a chování a extremismus není vlastní pouze jednomu konkrétnímu systému víry. Existují lidé, kteří se upřímně považují za muslimy a kteří se ve jménu islámu dopustili hrůzných činů. Tito lidé a jejich výklad islámu jsou právem označováni za „extremistické“; v rámci islámu tvoří menšinu a naprostá většina muslimů jejich násilí odmítá a jejich výklad považuje za překrucování muslimské víry. Extremismus není v islámu ojedinělý.

Podle studie Pew Research Center z roku 2015 shromážděné v 11 zemích s významnou muslimskou populací se lidé v drtivé většině vyjadřovali k ISIS negativně. Je důležité mít na paměti, že islám, stejně jako ostatní abrahámovská náboženství, zahrnuje velký soubor názorů a různých způsobů chápání tradičního svatého textu, který byl sepsán v jiné době. Teroristé používají radikální výklady islámu, které přebírají malý počet textů, jež měly v počátcích islámu upravovat vedení války. Teroristé pak tyto výklady aplikují na současnou dobu.

Existuje také názor – dokonce i mezi mnoha muslimy – že muslimské skupiny a představitelé dostatečně neodsuzují teroristické činy. Průzkum Pew z roku 2011 zjistil, že přibližně polovina amerických muslimů uvedla, že jejich vlastní náboženští vůdci neudělali dost pro to, aby se vyslovili proti terorismu a extremistům. Je však užitečné poznamenat, že existuje mnoho muslimských hlav států, politiků, vedoucích představitelů organizací i jednotlivců, kteří tyto činy pravidelně odsuzují. Například po teroristických útocích ve Francii v roce 2015 vedly odsouzení útoků Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty, Katar, Kuvajt a Egypt. Tiskovou konferenci k odsouzení útoků uspořádala také koalice předních národních a místních amerických muslimských skupin. Dále tisíce muslimských duchovních po celém světě vydaly „fatvu“ (tj. islámský právní názor) proti teroristickým organizacím, jako jsou ISIS, Taliban a al-Káida, a požádaly, aby tyto teroristické skupiny nebyly označovány za „muslimské organizace“.

Muslimové jsou také vystaveni zvýšenému počtu případů trestných činů z nenávisti. V roce 2014 došlo ve Spojených státech k celkovému poklesu trestných činů z nenávisti, ale počet trestných činů z nenávisti namířených proti muslimům vzrostl ze 135 v roce 2013 na 154 v roce 2014. A to je s největší pravděpodobností podhodnocený počet muslimů, kteří se stali terčem útoků, protože tato čísla odrážejí pouze ty trestné činy, které byly nahlášeny policii.

Je důležité si uvědomit, že teroristické útoky ve Spojených státech spáchali extremisté, kteří se hlásí k široké škále ideologických přesvědčení včetně Ku-klux-klanu, nadřazenosti bílé rasy, protivládního a islámského extremismu a dalších. Za terorismus ve Spojených státech není zodpovědná žádná jediná ideologie.

Mýtus č. 3: Nemůžete být muslimem a být americkým vlastencem.

Fakta:

Na základě průzkumu Pew Research Study žije ve Spojených státech odhadem 3,45 milionu muslimů (některé odhady muslimské populace jsou větší), kteří tvoří asi 1,1 % celkové populace. Podle průzkumu agentury Gallup z roku 2011 většina amerických muslimů tvrdí, že jsou loajální ke Spojeným státům a optimisticky se dívají do budoucnosti, přestože se setkávají s předsudky a diskriminací. Ve studii Pew z roku 2011 většina muslimských Američanů (56 %) uvedla, že většina muslimů, kteří přicházejí do Spojených států, chce přijmout americké zvyky a způsob života.

Muslimští Američané se stejně často ztotožňují se svou vírou jako se Spojenými státy; 69 % se silně ztotožňuje s USA a 65 % se ztotožňuje se svým náboženstvím. Studie Pew z roku 2013 zjistila, že většina muslimských Američanů (63 %) tvrdí, že neexistuje žádné vnitřní napětí mezi zbožností a životem v moderní společnosti; pro srovnání: takto se cítí 64 % amerických křesťanů. V současné době jsou dva členové Kongresu Spojených států amerických muslimsko-amerického vyznání (Keith Ellison z Minnesoty a Andre Carson z Indiany) a 5 896 příslušníků americké armády se samo označuje za muslimy. (Všimněte si, že z 2,2 milionu příslušníků armády jich 400 000 neuvedlo své náboženství, takže počet muslimů v armádě je pravděpodobně vyšší.)

Mýtus č. 4: Islám utlačuje ženy a nutí je do podřízené role.

Fakta:

Běžně panuje představa, že muslimské ženy jsou utlačovány, diskriminovány a mají ve společnosti podřízené postavení. Úlohu a postavení muslimských žen ve společnosti nelze oddělit od role žen v širší společnosti, protože ženy na celém světě všech ras, náboženství a národností se potýkají s nerovností na mnoha úrovních. Muslimské ženy v tom nejsou samy. Korán výslovně uvádí, že muži a ženy jsou si v Božích očích rovni, a zakazuje infanticidu žen, přikazuje muslimům vzdělávat dcery stejně jako syny, trvá na tom, že ženy mají právo odmítnout potenciálního manžela, dává ženám právo se v určitých případech rozvést atd. Výklad genderových rolí uvedených v Koránu se však v různých zemích a kulturách liší a v islámském světě existují zásady a praktiky, které ženy podrobují a utlačují (např. nucené sňatky, únosy, zbavení vzdělání, omezená mobilita). Mnoho současných žen a mužů odmítá omezení kladená na ženy a z tohoto hlediska reinterpretuje Korán. Je také důležité si uvědomit, že podobně jako v jiných náboženstvích budou lidé v mocenských pozicích někdy používat náboženství jako záminku k ospravedlnění útlaku žen.

Jako příklad útlaku se často uvádí šátek na hlavě. Korán nařizuje mužům i ženám, aby se oblékali skromně, ale způsob, jakým se to vykládá a provádí, se velmi liší. Mnoho lidí si myslí, že muslimky jsou nuceny nosit hidžáb (šátek na hlavě), nikáb nebo burku. Je sice pravda, že v některých zemích s významnou muslimskou populací jsou ženy nuceny nosit hidžáb, ale ve většině případů, zejména ve Spojených státech, to není důvod, proč muslimky hidžáb nosí. Ve skutečnosti se mnoho žen rozhodlo nosit hidžáb, nikáb nebo burku samo a činí tak z různých důvodů, včetně pocitu hrdosti na to, že jsou muslimky, kolektivního pocitu identity nebo vyjádření pocitu sebeovládání ve veřejném životě.

Dalším měřítkem role žen v muslimské společnosti je vůdcovství. Od roku 1988 stanuly v čele státu v osmi zemích muslimky: Turecko, Indonésie, Senegal, Kosovo, Kyrgyzstán, Bangladéš (dvě různé ženy), Pákistán a Mauricius. Mnoho muslimských zemí – včetně Afghánistánu, Iráku, Pákistánu a Saúdské Arábie – má vyšší procento žen ve volených státních funkcích než Spojené státy.

3 věci, které mohou pedagogové udělat

1. Zapojte zkušenosti, pohled a slova muslimů do učebních osnov prostřednictvím výuky společenských věd a aktuálních událostí, dětské literatury a poznávání různých kultur. Při výuce o světových náboženstvích nezapomeňte zahrnout islám.
2. Vyučujte o stereotypech, předsudcích a diskriminaci ve všech podobách, včetně náboženského fanatismu. Diskutujte o různých formách, které mohou předsudky a diskriminace nabývat v osobních vztazích, ve škole, v komunitě a v širší společnosti.
3. Pomozte mladým lidem naučit se různé způsoby, jak mohou být spojenci, když se setkají se šikanou nebo předsudky, které se zaměřují na muslimské studenty, a to jak osobně, tak online.

G, Dalia. 2015. Seznamte se s devíti muslimkami, které vládly národům.

Goodstein, L. 2011. Muslimové jsou loajální vůči USA a plní naděje, zjistil průzkum. The New York Times, 2. srpna 2011.

Khan, M. a L. Martinez. 2015. V americké armádě slouží více než 5 000 muslimů, tvrdí Pentagon. New York: ABC News.

Lipka, M. 2015. Muslimové a islám: Klíčová zjištění v USA a ve světě. Washington: Pew Research Center.

PBS. Jaké faktory určují měnící se role žen na Blízkém východě a v islámských společnostech. Arlington: Public Broadcasting Service.

Pew Research Center. 2011. Muslimští Američané: Žádné známky růstu odcizení nebo podpory extremismu. Washington: Pew Research Center.

Poushter, J. 2015. In nations with significant Muslim population, much disdain for ISIS [V zemích s významnou muslimskou populací velké pohrdání ISIS]. Washington: Pew Research Center.

Younis, M. 2011. Muslimská Amerika se identifikuje s Bohem a zemí. Washington: Gallup.