Mezi hranicemi

Stáhli jste si někdy dokument nebo jste obdrželi soubor od přítele, ale vytiskl se vám špatně? Potenciálních příčin takových problémů je spousta: různá písma, která má tvůrce a tiskárna k dispozici; různé operační systémy a různé verze stejných operačních systémů, které odhalují omezení v údajně meziplatformních standardech; různé motory tiskáren, zejména při přechodu mezi inkoustovou a laserovou tiskárnou; a tak dále.

Často přehlíženou příčinou problémů jsou však různé velikosti papíru. Když lidé v USA a Kanadě sahají po listu papíru, aby na něj psali nebo tiskli, je pravděpodobné, že sáhnou po papíru velikosti Letter (známém také jako US Letter) o rozměrech 8,5 × 11˝. Až na několik výjimek sáhnou lidé všude jinde po listu papíru, na který chtějí psát nebo tisknout, po papíru formátu A4 o rozměrech 210 × 297 mm.

Rychlý přepočet mezi palci a milimetry ukazuje, že tyto dvě velikosti se zase tak moc neliší:

	Milimetry		Inch
.	Šířka	Délka	Šířka	Délka
A4	210.0	297,0	8,26	11,69
Letter	215,9	279,4	8,50	11.00

A zobrazení měřítka jednotlivých formátů stránek umocňuje blízkost obou formátů papíru.

Což vyvolává otázku, proč vůbec ten rozdíl? Pokud jsou obě velikosti libovolné, proč se obtěžovat s udržováním rozdílu. Odpovědi jsou dlouhé a složité a většinou mimo rozsah tohoto článku. V jádru však jde o jednu věc: A4 není libovolná velikost.

A4 popsaná

A4 je součástí řady příbuzných formátů papíru ISO 216, známé spíše jako řada A. V tomto případě se jedná o formát A4. Tato řada začíná velkým listem A0 a rychlý pohled na tento velký list papíru ukazuje, proč mají tyto různé listy takové rozměry, jaké mají.

Listy papíru A0 mají rozměry 841 × 1189 mm. Opět zjevně libovolné. Vynásobte však tato dvě čísla dohromady a bude to o něco jasnější: 841 * 1189 = 999,949 mm čtverečních neboli 0,999949 m čtverečních (tj. o něco méně než metr čtvereční papíru). Pro všechny praktické účely obsahuje list A0 metr čtvereční papíru.

Proč tedy neudělat list o rozměrech 1 x 1 m? Kvůli dalšímu nearbitrárnímu hledisku: poměru stran neboli vztahu mezi výškou a šířkou každého listu.

1189/841 = 1,413793103448276. Není to nijak zvlášť zapamatovatelné, pokud náhodou nejste dostatečně matematicky zdatní, abyste viděli podobnost mezi ním a √2 (odmocnina z 2, iracionální číslo, které začíná takto: 1.414213562373095). Obě čísla zaokrouhlete na čtyři platné číslice a získáte stejnou hodnotu: 1,414.

Takže poměr stran listu papíru A0 je, opět pro praktické účely, jedna jako odmocnina ze dvou neboli 1:√2. A opět slyším výkřiky: „No a co!“

Poměr 1:√2 je více než matematická zvláštnost. Nemá šikovné jméno jako slavný zlatý řez nebo zlatý střed. Má však šikovnou vlastnost. Rozdělte obdélník se stranou 1:√2 podél nejdelší strany a menší obdélník, který vytvoříte, bude mít stejný poměr stran. (Markus Kuhn v korespondenci navrhl, abychom tento poměr nazývali Lichtenbergův poměr, podle profesora Georga Christopha Lichtenberga, německého osvícence, který jej v roce 1786 poprvé navrhl jako základ pro formáty papíru.)

Zpět k poměru (ať už pojmenovanému, nebo ne) a jeho šikovné vlastnosti: pokud začneme s honosným velkým listem papíru A0:

Můžeme snadno a rychle odvodit všechny ostatní formáty řady A tak, že je přeložíme nebo rozdělíme:

Méně názorně řečeno, libovolný list papíru řady A je tak dlouhý, jak široký je další větší list, a o polovinu širší, jak dlouhý je další větší list. To znamená:

Název listu	Šířka (mm)	Délka (mm)
A0	841	1189
A1	594	841
A2	420	594
A3	297	420
A4	210	297
A5	148	210
A6	105	148
A7	74	105
A8	52	75

Tento vztah mezi velikostmi papíru má i další výhody, v neposlední řadě v případech, kdy chcete měnit měřítko určitého rozvržení. Pokud jste se někdy divili, proč kopírky nabízejí možnost zmenšení o 71 %, už se nedivte: 0,71 se přibližně rovná (√2)/2 neboli √0,5. To je ideální pro zmenšení rozvržení formátu A3 na list A4 nebo rozvržení formátu A4 na list A5 nebo častěji pro zmenšení dvou listů A4 vedle sebe – například v časopise – úhledně a bez problémů na jeden list A4. Stejně běžná možnost 141 % je samozřejmě ideální pro zvětšení z jednoho listu řady A na další (např. z A4 na A3). A co je nejdůležitější, protože každý list má stejný poměr stran, objekty si zachovávají své relativní tvary: ze čtverců se nestávají obdélníky a z kruhů elipsy.

Kdyby nic jiného, díky tomuto stálému poměru je práce s papírem řady A jednodušší než se staršími formáty papíru, jako je Brief (13˝ x 16˝, zdroj „briefů“, které právníci stále používají) nebo Foolscap (27˝ x 17˝) a jeho odvozenina Foolscap Quarto (13.

Přidáme-li k tomu jasnou souvislost s metrickým (nebo správněji SI) měřicím systémem, je nárůst popularity papíru řady A poměrně snadno pochopitelný: jak svět pomalu, ale jistě přecházel na metrický systém, tak se papír řady A stával populárnějším. Například v Austrálii byl metrický systém oficiálně přijat v roce 1974, tedy ve stejném roce, kdy se papír řady A (a příbuzné řady, jako je řada C pro obálky) začal stávat standardem.

US Letter Described

Jasná vazba na metrický systém je také částečným vysvětlením pokračujícího používání papíru velikosti Letter v USA a Kanadě. USA jsou již téměř jedinou zemí, která nepřešla z nemetrických měr, takže konkrétní výhody formátu A4 jsou méně zřejmé. Stejně tak, přestože jsou americké rozměry papíru tak libovolné, jak se někdy tvrdí, není s nimi nemožné pracovat.

Neexistuje žádný odvozený výchozí bod (odpovídající 1 metru čtverečnímu pro A0) pro americké rozměry papíru, ale dva nejoblíbenější rozměry – Letter a Tabloid – jsou součástí staré normy Amerického národního standardizačního institutu pro technický kreslicí papír. Tato norma (ANSI/ASME Y14.1) obsahovala pět velikostí papíru, které se pohybovaly mezi dvěma různými poměry stran:

Název listu	Šířka (˝)	Délka (˝)	Poměr stran
A (Letter)	8.5	11,0	1,294
B (Tabloid)	11,0	17,0	1.545
C	17.0	22.0	1.294
D	22,0	34,0	1,545
E	34.0	44,0	1,294

Není to tak elegantní a pohodlné jako papír řady A, ale zvětšování a zmenšování jednotlivých rozložení při zachování vnitřních vztahů není nijak zvlášť obtížné. Stačí vynechat formát papíru při pohybu v obou směrech.

Stojí za zmínku, že ani jeden z poměrů stran nemá žádné zvláštní matematické vlastnosti. A to, že existují dva poměry stran, není překvapivé: přeložte jakýkoli obdélník na polovinu, který nemá strany v poměru 1:√2, a strany menšího obdélníku budou k sobě v jiném poměru. Přeložte menší obdélník znovu na polovinu a tento třetí obdélník bude mít strany ve stejném poměru jako ten, se kterým jste začali.

Tato jednoduchá vlastnost je důvodem, proč jsou obdélníky se stranami v poměru 1:√2 tak šikovné: jsou jediné, u kterých jsou dva poměry, které získáte přeložením tam a zpět, ekvivalentní a vzájemně zaměnitelné.

A právě užitečnost této zaměnitelnosti je důvodem, proč věřím, že starší formáty papíru, jako je US Letter, nakonec zmizí, a to i v USA. Například současná verze výše zmíněné normy ANSI – ANSI/ASME Y14.1m-1995 – uznává starší formáty papíru pouze pro starší účely a stanovuje papír řady A jako preferovaný americký standard pro technické výkresy.

Podle mých informací se navíc papír řady A – zejména A4 – pomalu stává normou na amerických vysokých školách a univerzitách, už jen proto, že studentům a zaměstnancům usnadňuje kopírování článků z časopisů (nevyhnutelně formátu A4).

Nakonec si globalizace vybírá svou daň: Americké společnosti, které obchodují s úřady mimo USA (zejména s EU), zjišťují, že musí předkládat návrhy, nabídky, diagramy atd. na papíře formátu A.

Hledání správného formátu souboru

To je všechno v pořádku, ale neřeší to bezprostřední problém: jak může kdokoli, kdo dnes navrhuje dokumenty pro použití v Severní Americe a ve zbytku světa, zajistit, aby jeho návrhy neselhaly kvůli rozdílům mezi papírem formátu A4 a Letter?

Za prvé, a s odkazem na všechny ostatní potenciální příčiny problémů zmíněné výše, neposílejte ani nedistribuujte dokumenty, jejichž správné zobrazení a tisk závisí na vnějších faktorech. Tedy žádné dokumenty Wordu, žádné dokumenty Quark XPress, žádné soubory PageMakeru, žádné soubory AppleWorks a tak dále.

I když jste si jisti, že osoba, která vaše soubory přijímá, má stejnou verzi stejné aplikace, všechna písma, která jste použili, a používá stejnou tiskárnu, žádný z těchto formátů souborů není bezpečné posílat přes rozdělení velikosti papíru. V tomto posledním bodě selhávají, protože jejich zobrazení a tisk stále závisí na vnějších faktorech.

Například dokument aplikace Word naformátovaný s okraji 25 mm na papír velikosti Letter přetéká text, který obsahuje, při otevření na počítači, který ve výchozím nastavení zobrazuje dokumenty na formátu A4. Dokonce i přímá próza běžící v jednom sloupci se za takových okolností přeloží. Cokoli složitějšího (např. kombinace textu a obrázků nebo scénář) se za takových podmínek téměř jistě zobrazí na přijímající straně nesprávně.

(Dokonce bych navrhoval, že zasílání diskrétních textových souborů (tj. textový soubor zaslaný jako příloha e-mailové zprávy, nikoli jako součást těla zprávy) je vyloučeno, už jen kvůli stále přetrvávajícímu problému „který konec řádku použili“, ale to je samostatný problém.)

Seznam typů dokumentů, které se nemají zasílat, je poměrně dlouhý. Seznam typů dokumentů, které lze posílat, je poměrně krátký: surové soubory PostScript a soubory Adobe Acrobat (alias „pdf“).

Oba formáty souborů kódují a fixují prostorové vztahy mezi jednotlivými prvky na stránce. Vytvoření surových postscriptových souborů je poměrně jednoduché: nastavte počítač tak, aby tiskl na tiskárně podporující PostScript (i když ji nemáte k dispozici), a pak dokument ‚vytiskněte‘ do souboru. Takto vytvořený soubor lze bezpečně odeslat. Bohužel tento soubor nelze zobrazit na obrazovce, aniž byste se dopustili nějakých vážných geekovských úkonů, a lze jej spolehlivě vytisknout pouze odesláním na tiskárnu podporující PostScript.

Soubory Acrobat: to nejlepší ze špatné party

Což ve výchozím nastavení činí soubory Acrobat tou nejlepší volbou. Říkám „standardně“, protože soubory Acrobat by nebyly mou první volbou. Formát souborů je pouze polootevřený a soubory Acrobat jsou větší, než bych si přál, v porovnání s množstvím informací v nich zakódovaných. Je tu také drobná otázka nákladů.

Pokud jste si koupili kopii Wordu, nestojí vás vytvoření dokumentu ve Wordu nic navíc. Podobně je tomu u dalších nástrojů pro tvorbu dokumentů, jako je Quark XPress, WordPerfect, PageMaker a podobně.

Naproti tomu Acrobat není uváděn na trh ani prodáván jako nástroj pro tvorbu dokumentů. Společnost Adobe popisuje Acrobat jako:

univerzální formát souboru, který zachovává všechna písma, formátování, grafiku a barvy jakéhokoli zdrojového dokumentu bez ohledu na aplikaci a platformu použitou k jeho vytvoření

Hrubě řečeno, Acrobat je nástupcem jazyka PostScript. Stejně jako PostScript je i Acrobat programovací jazyk určený k přesnému definování toho, kde na stránce mají být objekty umístěny. Stejně tak Acrobat obsahuje některé příležitostně šikovné nástroje pro přeměnu těchto přesně definovaných stránek na formuláře schopné zpracovávat nová data za chodu.

Z pohledu člověka, který chce distribuovat formátované stránky, je klíčovým rozdílem mezi Acrobatem a PostScriptem program Adobe Acrobat Reader. Zatímco společnost Adobe si za zahrnutí interpretu jazyka PostScript do svých produktů účtuje peníze (což je jeden z důvodů, proč tiskárny PostScript stojí více než tiskárny bez PostScriptu), interpret Acrobatu (tj. Acrobat Reader) je freeware, který je k dispozici ke stažení a je součástí téměř každého počítače nebo operačního systému.

To zní skvěle, dokud nemusíte vytvořit soubor Acrobatu a nezjistíte, že společnost Adobe pouze změnila toho, komu účtuje. Vytvoření postscriptových souborů je zdarma (ovladače postscriptových tiskáren jsou zdarma), ale jejich prohlížení stojí peníze (postscriptové tiskárny jsou drahé ve srovnání s tiskárnami bez postscriptu).

Prohlížení souborů Acrobat je zdarma (Acrobat Reader je zdarma), ale jejich vytvoření stojí peníze (žádné nástroje značky Adobe pro vytváření souborů Acrobat nejsou zdarma).

Vytváření souborů Acrobat

Adobe nabízí několik nástrojů pro vytváření souborů Acrobat, počínaje webovou službou, kterou si můžete vyzkoušet zdarma a předplatit za 10,00 USD/měsíc nebo 100 USD/rok. Tato služba je dostupná pouze pro obyvatele USA a Kanady.

Pro nás ostatní (a pro obyvatele USA a Kanady, kteří dávají přednost počáteční ceně před trvalým předplatným) je tu Adobe Acrobat, za který si Adobe účtuje 250,00 USD, ale který lze u prodejců pořídit za přibližně 220,00 USD.

Adobe nabízí také řadu dražších produktů z rodiny Acrobat určených pro potřeby firemních pracovních postupů.

A pro odvážné existují různé třetí strany, které využívají polootevřené povahy Acrobatu a poskytují nástroje pro tvorbu Acrobatu bez formální schvalovací pečeti společnosti Adobe. Dobrým místem, kde můžete začít pátrat po informacích o takových nástrojích, je The PDF Zone.

Příprava souborů pro Acrobat

Takže, když je rozhodnuto o konečném formátu souboru a nástrojích pro vytvoření zmíněného formátu, je čas zabývat se rozvržením dokumentu.

Na první pohled to vypadá poměrně jednoduše: omezte své návrhy a rozvržení na plochu, kterou mohou oba formáty pojmout.

Pokud položíte papír formátu A4 a Letter na sebe tak, aby se jejich levé horní rohy dotýkaly, je rozdíl mezi oběma listy zřejmý: Letter je širší než A4; A4 je delší než Letter. Aby se tedy návrh nebo rozvržení bezpečně vešlo na oba listy, nesmí být širší než A4 a delší než Letter. Jinak řečeno, hranice pro návrh nebo rozvržení, které se bezpečně vejdou na obě velikosti stránek, jsou šířka listu A4 (210 mm nebo 8,27˝) a délka listu Letter (11˝ nebo 279,4 mm). Bohužel to není tak jednoduché.

Vezměte jeden list A4 a použijte standardní okraje 25 mm (přibližně 1˝), které většina z nás používá při přípravě dopisů, zpráv, článků a podobně. Pracovní plocha – 160 × 247 mm – je v mezích uvedených výše. Pokud však stránku zaplníte textem, nastane problém, pokud dokument odešlete někomu, kdo používá formát Letter. Pro představu:

Text se stále vejde na jeden list US Letter, ale přelévá se přes okraje. Když soubor vytiskne uživatel formátu Letter, stránka se buď nevytiskne správně (protože část textu je umístěna do netisknutelné části listu), nebo se vytiskne na druhou stránku. Druhý výsledek je lepší, ale ani jeden není žádoucí a druhý je v každém případě závislý na příliš mnoha neovlivnitelných proměnných.

Aby se tomuto problému vyhnuli, jedinou možností pro uživatele formátu A4, kteří sdílejí dokumenty s uživateli formátu Letter, je zvětšit jejich spodní okraje na 45 mm. Tím se zajistí, že text na jejich stránkách nebude při prohlížení a tisku lidmi, kteří stále používají formát Letter, zasahovat do zóny, do níž se nesmí zasahovat. Abychom opět spíše ukázali, než řekli:

Přepnutím na formát na šířku jsou to uživatelé formátu Letter, kteří musí provést úpravu spodního okraje. Při standardním okraji 25 mm na všech stranách zasahuje rozvržení na šířku, které vypadá dobře na papíru formátu Letter, do nebezpečné oblasti na formátu A4:

Přidejte navíc 6 mm (asi 0 mm).2˝) ke spodnímu okraji a problému se vyhnete:

Výše uvedené miniaturní rozložení je záměrně jednoduché, ale navrhované změny okrajů by měly fungovat i u složitějších rozložení založených na mřížce. Potíže však mohou nastat a také nastanou s rozvržením postaveným kolem středové osy, nikoliv kolem jedné z tradičních mřížek.

Rozvržení postavené pouze kolem jedné středové osy by se mělo při vhodných úpravách okrajů stále zobrazovat a tisknout přijatelně napříč rozdělením velikosti papíru. Například jednoduchý plakát ve viktoriánském stylu, sestavený podél svislé osy v režimu na výšku:

Při bližším pohledu zjistíme jeden drobný problém se zobrazením. Na listu A4 je design dokonale vystředěný, ale na americké dopisní stránce je trochu mimo střed. Nevyhnutelný důsledek dvou věcí: 1) A4 a US Letter nejsou stejně široké a 2) téměř každý nástroj pro rozvržení a digitální prezentaci dat používá levý horní roh stránky jako referenční bod pro určení, kde se mají objekty na stránce zobrazit.

Podobné problémy se objeví u návrhů vytvořených kolem svislé osy v režimu na šířku. Pokud jsou i tyto drobné vizuální chyby nepřijatelné, nezbývá než připravit dvě verze návrhu (např. verzi US Letter a A4 nebo verzi US Tabloid a A3). Návrhy postavené kolem svislé i vodorovné středové osy budou v každém případě téměř jistě potřebovat připravit jak americkou, tak neamerickou verzi.

Předejít problému hned na začátku

Pokud se vám to všechno zdá jako problém, bez kterého byste se obešli, vítejte v klubu. Bohužel jedinou současnou alternativou k uznání a řešení problému je:

1. ignorovat ho a dráždit a/nebo ztratit zvyk lidí, kteří používají jinou velikost stránky než vy.

2. přesvědčit USA (a Kanadu), aby opustily své různé imperiální měřicí systémy a z celého srdce přešly na SI (nebo metrický, abychom použili méně formální termín) systém.

Většina lidí nakonec bude problém ignorovat. Pro lidi, kteří sdílejí dokumenty z nekomerčních důvodů, je to pouze nepříjemný nedostatek v chování, který postižená strana většinou odpouští nebo alespoň nekomentuje.

A navzdory rozsahu se jedná o běžně dělanou obchodní chybu, protože ztracený obchod je skrytý za relativní velikostí dvou hlavních postižených ekonomik: USA a EU. Někdo, kdo úspěšně působí v jedné sféře, může druhou ignorovat a ztracených příjmů si nevšimnout.

Co se týče druhé alternativy, navzdory mému výše uvedenému tlumenému optimismu ji v blízké budoucnosti nevidím. Přechod fiatem (jak se to úspěšně stalo v Austrálii počínaje rokem 1974) je krajně nepravděpodobný a pomalá osmóza metrických termínů v životě USA ještě nedospěla do stádia, kdy by tyto míry nahradily své imperiální ekvivalenty.

Zůstáváme tedy tam, kde jsme začali: potýkáme se se dvěma mírně odlišnými velikostmi papíru a všemi nepříjemnostmi, které z těchto rozdílů vyplývají.