„Někteří lidé mluvili o tom, jak si je užívali a jak se jejich požitek časem snižoval,“ řekla. „Ale věci, o kterých říkali, že se jim líbily, byly příznaky posttraumatického stresu.“ Popisovali úzkost. Znovu prožívali svůj čas na místě, jako by to bylo po traumatu, ale popisovali to s pocitem zadostiučinění. Dr. Tait dále uvedl: „Všiml jsem si touhy předat toto trauma dalším lidem, abyste měli další lidi, se kterými byste o něm mohli mluvit.“
To jí připomnělo nedávné rozhovory se spoluobčany Christchurch, z nichž jeden jí při krátkém setkání v supermarketu řekl, že se na video střelce díval dvakrát. Mluvil abstraktně o tom, že ho to nezasáhlo tak, jak očekával. „Připomínalo mi to lidi na Ogriši,“ řekl doktor Tait. „Připadalo mi, že ten člověk, který se na to díval, byl trochu zklamaný.“
Experti téměř všeobecně nedoporučují označovat konzumaci násilných záběrů za okrajový jev. Jennifer Malkowski, odborná asistentka filmových a mediálních studií na Smith College, která používá zájmena oni/oni a je autorkou knihy „Dying in Full Detail: Mortality and Digital Documentary“, poukázala na to, že Liveleak, který je jen jedním z mnoha zdrojů takových záběrů, je podle společnosti Alexa, která sleduje webové stránky, na 695. místě na světě, hned vedle The Onion, Jezebel a Forever21. Hlavní internetové platformy vynakládají obrovské množství peněz a práce (z velké části neviditelné) na odstraňování nočních můr a najímají tisíce moderátorů, kteří identifikují a odstraňují často traumatizující a nezákonný obsah. Ale „šíří je mnoho mnoho lidí“, říkají. „Myslím, že když vidíte ta čísla od Facebooku, jste konfrontováni s touto realitou.“
„Uvědomíte si, že tato videa nešíří pár nepřizpůsobivých jedinců,“ dodali.
„Zaměřovat se na technologické platformy je něco jako importovaná krize,“ řekl Barbie Zelizer, profesor na Pensylvánské univerzitě a autor knihy „About To Die: How News Images Move the Public“. Řekla: „Ještě předtím, než jsme začali pracovat, jsme si uvědomili, že je to pro nás důležité: „Nemůžete oddělit jednu část mediálního prostředí od zbytku.“ Konverzace a normy týkající se zobrazování smrti, násilí a terorismu v médiích zahrnují generace a média. (Ve své knize uvádí, že Google zaznamenal dlouhodobý nárůst vyhledávání záběrů stětí Američana v Iráku v roce 2004). Normy týkající se toho, co by se mělo zobrazovat v televizi a v novinách – které se podle Dr. Zelizera staly konzervativnějšími – ustoupily debatám o technologických platformách. „Není pochyb o tom, že obrazy mají vliv,“ řekla. „Ale nevíme, jaký ten dopad je, ne způsobem, který by mohl pohánět nějaký rozumný soubor reakcí.“
Velké technologické platformy jinými slovy dědí spolu s mnohým dalším problém, který byl kdysi chápán jako problém médií. Služby jako Facebook jsou však mnohem větší než jakékoli jednotlivé noviny. Velké platformy sociálních médií zdědily velkou část zbytku webu a jeho uživatelů – včetně těch, kteří mohli trávit čas na stránkách jako Ogrish.
Násilí a další věci, stvořené pro sdílení
Na Liveleaku je stále spousta videí s viditelně hnusnými věcmi. Je tam také spousta videí o imigraci, o tom, jak média útočí na Donalda Trumpa, o „politické korektnosti“ a o islámu. Je to jedna z mála platforem, kde se stále objevují videa z Infowars, která byla loni zakázána na YouTube a Facebooku, ačkoli se nezdá, že by získávala mnoho zhlédnutí.