Nezaměstnanost

Co je to nezaměstnanost?

Nezaměstnanost nastává, když osoba, která aktivně hledá zaměstnání, nemůže najít práci. Nezaměstnanost se často používá jako měřítko stavu ekonomiky. Nejčastějším měřítkem nezaměstnanosti je míra nezaměstnanosti, což je počet nezaměstnaných osob vydělený počtem osob v pracovní síle.

Porozumění nezaměstnanosti

Nezaměstnanost je klíčovým ekonomickým ukazatelem, protože signalizuje schopnost (nebo neschopnost) pracovníků snadno získat výdělečnou práci, která by přispívala k produktivnímu výkonu ekonomiky. Více nezaměstnaných pracovníků znamená, že se uskuteční méně celkové ekonomické produkce, než by se jinak mohlo uskutečnit. A na rozdíl od nevyužitého kapitálu potřebují nezaměstnaní pracovníci i během své nezaměstnanosti udržovat alespoň existenční spotřebu. To znamená, že ekonomika s vysokou nezaměstnaností má nižší produkci, aniž by se úměrně tomu snížila potřeba základní spotřeby. Vysoká a přetrvávající nezaměstnanost může signalizovat vážné potíže v ekonomice a dokonce vést k sociálním a politickým otřesům.

Nízká míra nezaměstnanosti naopak znamená, že ekonomika s větší pravděpodobností vyrábí blízko své plné kapacity, maximalizuje produkci a v čase podporuje růst mezd a zvyšování životní úrovně. Extrémně nízká nezaměstnanost však může být také varovným signálem přehřívání ekonomiky, inflačních tlaků a napjatých podmínek pro podniky, které potřebují další pracovníky.

Ačkoli je definice nezaměstnanosti jasná, ekonomové dělí nezaměstnanost do mnoha různých kategorií. Dvě nejširší kategorie nezaměstnanosti jsou dobrovolná a nedobrovolná nezaměstnanost. Pokud je nezaměstnanost dobrovolná, znamená to, že člověk dobrovolně opustil své zaměstnání a hledá si jiné. Pokud je nedobrovolná, znamená to, že člověk byl propuštěn nebo propuštěn a nyní si musí hledat jiné zaměstnání. Například pandemie koronaviru, která v roce 2020 postihne USA a celý svět, způsobuje obrovskou míru nedobrovolné nezaměstnanosti.

Typy nezaměstnanosti

Při hlubším pohledu lze nezaměstnanost – jak dobrovolnou, tak nedobrovolnou – rozdělit do čtyř typů.

Frikční nezaměstnanost

Frikční nezaměstnanost vzniká v důsledku dobrovolné změny zaměstnání v rámci ekonomiky. Poté, co člověk opustí firmu, přirozeně potřebuje čas, aby si našel jinou práci. Stejně tak absolventi, kteří právě nastupují do zaměstnání, přispívají k frikční nezaměstnanosti. Tento typ nezaměstnanosti je obvykle krátkodobý. Je také nejméně problematická z ekonomického hlediska. Frikční nezaměstnanost je přirozeným důsledkem skutečnosti, že tržní procesy vyžadují čas a informace mohou být nákladné. Hledání nového pracovního místa, nábor nových pracovníků a přiřazování správných pracovníků ke správným pracovním místům vyžaduje čas a úsilí, což vede k frikční nezaměstnanosti.

Cyklická nezaměstnanost

Cyklická nezaměstnanost je kolísání počtu nezaměstnaných pracovníků v průběhu hospodářských vzestupů a poklesů, například v souvislosti se změnami cen ropy. Nezaměstnanost roste v období recese a klesá v období hospodářského růstu. Předcházení cyklické nezaměstnanosti a její zmírňování v období recese je jedním z hlavních důvodů studia ekonomie a účelem různých politických nástrojů, které vlády využívají při poklesu hospodářských cyklů ke stimulaci ekonomiky.

Strukturální nezaměstnanost

Strukturální nezaměstnanost vzniká v důsledku technologických změn ve struktuře ekonomiky, v níž fungují trhy práce. Technologické změny – například nahrazení koňské dopravy automobily nebo automatizace výroby – vedou k nezaměstnanosti pracovníků vytlačených z pracovních míst, která již nejsou potřebná. Rekvalifikace těchto pracovníků může být obtížná, nákladná a časově náročná a vysídlení pracovníci často končí buď dlouhodobou nezaměstnaností, nebo úplným odchodem z trhu práce.

Institucionální nezaměstnanost

Institucionální nezaměstnanost je nezaměstnanost, která je důsledkem dlouhodobých nebo trvalých institucionálních faktorů a podnětů v ekonomice. K institucionální nezaměstnanosti mohou přispívat vládní politiky, jako jsou vysoké minimální mzdy, štědré programy sociálních dávek a restriktivní zákony o povoláních, jevy na trhu práce, jako jsou efektivní mzdy a diskriminační přijímání zaměstnanců, a instituce na trhu práce, jako je vysoká míra odborové organizovanosti.

Jak měřit nezaměstnanost

Vláda ve Spojených státech používá ke sledování nezaměstnanosti průzkumy, sčítání lidu a počet žádostí o podporu v nezaměstnanosti.

Sčítání lidu USA provádí z pověření Úřadu pro statistiku práce (BLS) měsíční průzkum nazvaný Current Population Survey (CPS), jehož cílem je získat primární odhad míry nezaměstnanosti v zemi. Toto šetření se provádí každý měsíc od roku 1940. Výběrový soubor tvoří přibližně 60 000 způsobilých domácností, což představuje každý měsíc přibližně 110 000 osob. Každý měsíc se ve výběrovém souboru obměňuje čtvrtina domácností, takže žádná domácnost není zastoupena déle než čtyři měsíce po sobě, aby se posílila spolehlivost odhadů.

Existuje mnoho variant míry nezaměstnanosti s různými definicemi týkajícími se toho, kdo je „nezaměstnaná osoba“ a kdo je „pracovní síla“. BLS běžně uvádí jako oficiální míru nezaměstnanosti „U-3“ – definovanou jako podíl celkového počtu nezaměstnaných na civilní pracovní síle. Tato definice nezaměstnanosti však nezahrnuje nezaměstnané, které odradila náročná situace na trhu práce a kteří již práci nehledají. Mezi další kategorie nezaměstnanosti patří odradení pracovníci a pracovníci na částečný nebo nedostatečný úvazek, kteří chtějí pracovat na plný úvazek, ale z ekonomických důvodů tak nemohou učinit.

Historie nezaměstnanosti

Vláda USA sleduje nezaměstnanost od 40. let 20. století, ale dosud nejvyšší míra nezaměstnanosti byla zaznamenána v roce 1933 během Velké hospodářské krize, kdy nezaměstnanost vzrostla na 24,9 %. V letech 1931 až 1940 se míra nezaměstnanosti držela nad 14 %, ale následně klesla na jednociferné číslo a zůstala tam až do roku 1982, kdy se vyšplhala nad 10 %. Během Velké recese nezaměstnanost v roce 2009 opět vzrostla na 10 %. Jaký vliv bude mít na nezaměstnanost pandemie koronaviru v roce 2020, se teprve ukáže. V březnu Federální rezervní banka v St. Louis předpověděla, že ztráta pracovních míst by mohla zvýšit míru nezaměstnanosti na 32,1 % – o více než sedm procentních bodů více než maximum dosažené během Velké hospodářské krize.

Často kladené otázky

Co způsobuje nezaměstnanost?

Příčin nezaměstnanosti je několik. Karel Marx jako první označil nezaměstnanost za internetový symptom kapitalistického systému a tvrdil, že majitelé podniků potřebují velké množství nezaměstnaných osob („rezervní armádu pracovní síly“), která by v případě potřeby ochotně pracovala za mizernou mzdu.

Jaké jsou různé typy nezaměstnanosti?

Dnešní ekonomové poukazují na dva hlavní typy nezaměstnanosti: frikční a strukturální. Frikční nezaměstnanost je výsledkem dobrovolných změn zaměstnání v rámci ekonomiky. Frikční nezaměstnanost se přirozeně vyskytuje i v rostoucí a stabilní ekonomice, protože pracovníci mění zaměstnání. Tento typ nezaměstnanosti je často dočasný a může mít cyklický charakter.

Strukturální nezaměstnanost může vyvolat trvalé poruchy v důsledku zásadních a trvalých změn, ke kterým dochází ve struktuře ekonomiky a které marginalizují určitou skupinu pracovníků. Strukturální nezaměstnanost může být způsobena technologickými změnami, nedostatkem příslušných dovedností nebo přesunem pracovních míst do zahraničí.

Co lze udělat pro zmírnění nezaměstnanosti?

Vysokou úroveň frikční nebo cyklické nezaměstnanosti lze odstranit pomocí fiskálních nebo měnových stimulů, které povzbudí zaměstnavatele, aby najímali více pracovníků, a podpoří růst. Strukturální nezaměstnanost však vyžaduje dlouhodobější řešení než pouhé zvyšování množství peněz v ekonomice, například kvalifikační školení a vzdělávání nebo zvýšená sociální opatření k zajištění záchranné sociální sítě

.