Termín „obecné odstrašení“ označuje praxi vyvolávání strachu v lidech v naději, že jim tento strach v budoucnu zabrání v páchání trestné činnosti. Toho se dosahuje tím, že se pachatelům dává příklad prostřednictvím jejich trestů. Pozornost se nezaměřuje na pachatele jednotlivě; pachatel je spíše veřejně potrestán, aby zabránil ostatním, kteří mohou mít podobné myšlenky, v páchání podobných trestných činů v budoucnu. Chcete-li prozkoumat tento koncept, zvažte následující definici všeobecného odstrašení.
Definice všeobecného odstrašení
podstatné jméno
- Vyvolání strachu z přísného trestu u široké veřejnosti, aby se jí zabránilo v páchání trestných činů v budoucnosti.
Původ slova odstrašení
1820-1830 latinsky dēterrent- (kmen dēterrēns)
Co je odstrašení
Odstrašení je akt potrestání jedince, který spáchal trestný čin, takovým způsobem, aby varoval ostatní, aby nečinili totéž, jinak je také stihne podobný trest. Odstrašení jde často ruku v ruce s retributivismem. Retributivismus je přesvědčení, že po spáchání trestného činu je trest nezbytný. Přísnost trestu se pak odvíjí od závažnosti trestného činu. Myšlenka odstrašení vychází ze dvou hlavních přesvědčení:
- Že konkrétní trest, který je pachateli uložen, ho „odradí“ nebo mu zabrání v budoucnu spáchat další trestný čin.
- Že strach z takového trestu odradí ostatní od spáchání podobného trestného činu.
Například:
John se v obchodním centru vloupal do cizího auta a ukradl z něj veškerou elektroniku. Porota ho za to usvědčí a odsoudí ho ke ztrátě pravé ruky amputací. Marcus – který již dříve kradl z vozidel – se dozví o Johnově přísném trestu a rozhodne se, že se mu zkrátka nevyplatí krást věci ze strachu, že dostane stejný trest.
Kategorie
Existují tři hlavní kategorie, do kterých lze odstrašení rozdělit. Tyto kategorie jsou uvedeny níže:
Specifické odstrašování
Kategorie specifického odstrašování se zaměřuje na jednotlivce, který se dopustil trestného činu. Cílem specifického odstrašení je odradit jedince od páchání trestné činnosti v budoucnu. Toho se dosáhne tím, že se mu vštípí pochopení důsledků, které nepochybně vyplynou z jeho protiprávní činnosti. Téměř každý trest spadá do kategorie specifického odstrašení, i když může spadat i do jiných kategorií odstrašení.
Obecné odstrašení
Obecné odstrašení, které se také označuje jako „nepřímé odstrašení“, se zaměřuje spíše na prevenci samotného trestného činu než na osoby, které jej spáchaly. Obecné odstrašení se vztahuje například na akt potrestání jednotlivce na veřejnosti za účelem jeho ponížení. Děje se tak v naději, že ostatní se v budoucnu zdrží páchání podobných trestných činů ze strachu z podobného trestu.
Příkladem obecného odstrašení je „procházka pachatele“. Procházka pachatele je akt, při kterém je pachatel doprovázen na policejní stanici, do soudní budovy nebo do policejního vozu nebo z nich, a to výhradně ve prospěch médií a za účelem ponížení pachatele neboli „perp“ (pachatele). Tato procházka je obvykle vidět ve zprávách, když o incidentu informuje moderátor. Pachatel může být viděn, jak zahanbeně svěsí hlavu nebo schovává obličej do bundy ve snaze vyhnout se možnosti kamer plně zachytit jeho tvář.
Incapacitation
Incapacitation je podle některých lidí variantou specifického odstrašení. Inkapacitace se méně zaměřuje na nápravu jedince, který spáchal trestný čin, a více na to, aby mu byla odebrána schopnost spáchat v budoucnu další trestný čin. Zatímco kratší tresty odnětí svobody jsou ukládány za účelem konkrétního odstrašení pachatele v naději, že se naučí v budoucnu nepáchat trestnou činnost, delší tresty odnětí svobody jsou ukládány za účelem zneškodnění pachatele. Tento typ trestu zbavuje tuto konkrétní osobu schopnosti páchat trestné činy proti široké veřejnosti tím, že ji drží pod zámkem.
Například:
Roland odpaluje zábavní pyrotechniku v oblasti, kde je zakázána, a omylem založí požár trávy. Trest šesti měsíců vězení je Rolandovi udělen jako specifický odstrašující prostředek, který ho má odradit od toho, aby to někdy udělal znovu.
V jiném městě je Max postaven před soud za sérii žhářských požárů, při nichž byly zničeny čtyři budovy a tři lidé byli vážně zraněni. U soudu obžaloba prokáže, že Max v minulosti – už od mládí – zakládal požáry. Je odsouzen k 15-25 letům vězení. Jedná se o závažný trest za závažný trestný čin – má však také sloužit jako zneškodnění, aby se Max držel dál od veřejnosti a chránil ji před svými nebezpečnými sklony ke žhářství.
Marginální odstrašení
Marginální odstrašení se vztahuje k myšlence, že za závažný trestný čin by měl být uložen stejně přísný trest a že za méně závažný trestný čin by měl být uložen mírnější trest. Dále platí, že série trestných činů by měla být potrestána přísněji než kterýkoli jednotlivý trestný čin. Pokud by například loupež, která je spáchána bez násilí, byla trestána podobně jako loupež, která zahrnuje vraždu, pak by se lupič mohl rozhodnout zabít své oběti, aby jim zabránil podat svědectví v trestním řízení, které by ho nakonec usvědčilo.
Marginální odstrašení má zločince odradit od spáchání více trestných činů. Bez něj může pachatel spáchat prvotní trestný čin a poté spáchat další trestné činy – například vydírat orgány činné v trestním řízení – aby zakryl prvotní trestný čin.
Teorie generálního odstrašení
Teorie generálního odstrašení vychází z myšlenky, že veřejnost lze odradit od páchání trestných činů tím, že se bude využívat jejího strachu. Lidé se bojí porušit zákon, protože se obávají následků, které v důsledku toho ponesou. Přesněji řečeno, když je příkladem někdo, kdo spáchal trestný čin, ti, kdo se obávají, že je stihne podobný trest, budou odradeni od páchání tohoto nebo jiného trestného činu v budoucnu. To je v kostce teorie všeobecného odstrašení.
Příkladem všeobecného odstrašení je povinné odebrání řidičského průkazu, které je spojeno s opakovanými přestupky DWI (řízení pod vlivem alkoholu). Zde soudce nemůže změnit trest, a tak je pachateli po opakovaném porušení zákona automaticky odebrán řidičský průkaz. Teorie obecného odstrašení zde tvrdí, že pokud si bude široká veřejnost vědoma toho, že jí bude po opakovaném odsouzení za DWI odebrán řidičský průkaz, bude mít menší sklon porušovat zákon a trpět takový trest.
Specifické odstrašení
Specifické odstrašení se zaměřuje spíše na jednotlivce, který spáchal trestný čin, než na trestný čin samotný. Účelem specifického odstrašení je odradit zejména tohoto jednotlivce od opakování trestné činnosti nebo od spáchání dalšího trestného činu v budoucnu. Pokud jde o odsouzení jednotlivce, soudce v ideálním případě uloží takový trest, aby bylo dosaženo cílů specifického i obecného odstrašení. Tímto způsobem trest nejen odradí jednotlivce od spáchání dalšího trestného činu v budoucnu, ale také odradí ostatní od spáchání stejného nebo podobného trestného činu.
Trest pro obecné i specifické odstrašení může zahrnovat pokuty, tresty odnětí svobody nebo obojí. Zejména dva faktory mohou předpovědět, jak účinný bude trest při odrazování od budoucích trestných činů:
- přísnost trestu
- jistota, že jedinec bude za své činy skutečně potrestán
Například:
Roger učiní několik špatných rozhodnutí při investování peněz svých přátel a nakonec je obviněn z obchodování zasvěcených osob poté, co jednomu ze svých přátel poskytne „tip“ neboli informaci, která nebyla veřejně známá. To je nezákonné, protože to dává jednomu investorovi výhodu oproti ostatním investorům, kteří mohli mít z této informace také prospěch.
Roger je za své jednání odsouzen k sedmi letům vězení. Nejenže lze předpokládat, že Roger se po vynesení takového rozsudku již nikdy nebude podílet na obchodování zasvěcených osob, ale ti, kteří se o Rogerově příběhu dozvědí ze zpráv, budou také odradeni od páchání stejného nebo podobného trestného činu v budoucnu.
Retributivismus
Retributivismus je odlišná představa o trestu než teorie odstrašení. Retributivismus má za cíl přidělit trest, který „odpovídá“ spáchanému trestnému činu. Pokud je například pachatel za dopravní nehodu, při níž ujel a zranil druhého řidiče, odsouzen na jeden rok do vězení, odradí ho to od dalšího páchání tohoto trestného činu. Dále lze jeden rok vězení považovat za přiměřený trest vzhledem k povaze trestného činu. Zatímco odstrašení si klade za cíl odradit lidi od porušování zákona, cílem retributivismu je potrestat je za jejich zločiny. U retributivismu panuje přesvědčení, že nejlepší reakcí na kriminální chování je přiměřený trest.
Příklad obecného odstrašování zahrnující zákon o třech útocích
Příklad obecného odstrašování, který se objevil v soudním případu, se stal 12. března 2000, kdy byl Gary Ewing zatčen poté, co ukradl tři golfové hole z golfového hřiště v Los Angeles v Kalifornii. Každá z odcizených golfových holí měla hodnotu přibližně 400 dolarů. Při zatčení byl Ewing podmínečně propuštěn z devítiletého trestu odnětí svobody za předchozí odsouzení za trestné činy, které zahrnovaly tři vloupání a loupež.
Stát Kalifornie uplatňuje tzv. zákon o třech přestupcích, který byl vytvořen v duchu generálního odstrašení. Podle zákona „three strikes law“ znamená třetí odsouzení za trestný čin pro pachatele automatický trest odnětí svobody na 25 let až doživotí. To by mělo být dostatečným důvodem k tomu, aby se někdo odradil od třetího odsouzení za trestný čin. To však nebyl případ pana Ewinga.
Ewing byl nakonec odsouzen za trestný čin krádeže za incident s golfovou holí. Při vynášení rozsudku se pan Ewing zeptal, zda by jeho odsouzení mohlo být zmírněno na přestupek v souladu s kalifornskými zákony, které umožňují soudci, aby při ukládání trestu použil volné uvážení. Soudce Ewingovu žádost odmítl a odsoudil ho podle zákona o třech přestupcích.
Ewing se proti rozsudku odvolal s tím, že 25 let až doživotí je v hrubém rozporu s trestným činem, který spáchal. Dále tvrdil, že jeho trest porušuje osmý dodatek Ústavy USA s ohledem na jeho ochranu proti krutému a neobvyklému trestu. Odvolací soud tento argument zamítl a Nejvyšší soud Kalifornie se Ewingovým případem odmítl zabývat. Ewing podal žádost k Nejvyššímu soudu USA, který nakonec souhlasil s projednáním případu. Soud pak měl za úkol rozhodnout, zda Ewingův trest skutečně porušuje osmý dodatek ústavy.
Soud nakonec v poměru 5:4 rozhodl, že nikoliv. Soud dospěl k závěru, že Ewingova dlouhá trestní minulost ospravedlňuje jeho trest a že Soud již dříve v jiném případě rozhodl, že doživotní trest s možností podmínečného propuštění je skutečně platný pro sérii tří odsouzení za trestné činy (zákon „three strikes“). Konkrétně soud napsal, že Ewingův trest odráží „racionální legislativní úsudek“ a že je „odůvodněn zájmem státu na veřejné bezpečnosti, který spočívá v tom, že je třeba zneškodnit a odradit recidivující zločince.“
Související právní termíny a otázky
- Trestný čin – trestný čin, často zahrnující násilí, považovaný za závažnější než přestupek. Za trestné činy se obvykle ukládá trest odnětí svobody delší než jeden rok.
- Podmíněné propuštění – Propuštění vězně, ať už dočasné, nebo trvalé, před ukončením trestu odnětí svobody na základě podmínky, že se bude po propuštění chovat řádně.