?OBRÁZEK: Vědkyně Susan Shoreová z Michiganské univerzity zkoumá umístění stimulačních a záznamových elektrod používaných ke sledování aktivity nervových buněk ve sluchovém centru mozku. Její práce vrhá světlo na… zobrazit více
Kredit: University of Michigan
Zvoní vám v uších po hlasitém koncertu?“ Za hlukem v mozku mohou stát nervy, které vnímají dotek v obličeji a na krku, tvrdí vědci z University of Michigan.
Nervové buňky vnímající dotek zvyšují svou aktivitu v mozku po poškození sluchových buněk, ukazuje studie vědců z U-M Kresge Hearing Research Institute. Hyperaktivita těchto neuronů vnímajících dotek pravděpodobně hraje důležitou roli při vzniku tinitu, často nazývaného „zvonění v uších“. Studie, která je nyní k dispozici online v časopise European Journal of Neuroscience, vyjde v prvním lednovém čísle tohoto časopisu.
Závěry výzkumu byly učiněny na zvířatech, ale naznačují, že dostupné léčebné postupy, jako je akupunktura, pokud se použijí k cílení na nervy v hlavě a krku, mohou některým lidem sužovaným tinnitem přinést úlevu, říká doktorka Susan E. Shoreová, hlavní autorka studie a profesorka výzkumu na oddělení otolaryngologie a v Kresge Hearing Research Institute na U-M Medical School.
Lidé s tinnitem vnímají zvonění nebo jiné zvuky v uších nebo v hlavě, i když nemají žádný vnější zdroj. Ať už je mírný a občasný, nebo chronický a závažný, tinnitus postihuje přibližně jednoho z deseti lidí. Odhaduje se, že v západní Evropě a ve Spojených státech vyhledá kvůli němu lékařskou pomoc přibližně 13 milionů lidí. Je stále větším problémem válečných veteránů. Podle Americké asociace pro tinnitus se od roku 2000 počet veteránů, kteří pobírají invaliditu z důvodu tinnitu, každoročně zvyšuje nejméně o 18 %.
Stále více lidí z období baby boomu také zjišťuje, že když už neslyší tak dobře jako dřív, tinnitus se zřejmě nastěhuje. Tento stav se běžně objevuje při ztrátě sluchu, ale také po úrazech hlavy nebo krku, jako je úder bičem nebo zubařský zákrok.
Tinnitus se u jednotlivců liší od slabého, vysokého tónu přes šumění mořských vln až po nepříjemné cvrčení připomínající cvrčka nebo skřípění brzd. U některých je trvalý a vysilující.
Někteří lidé kupodivu zjišťují, že pokud sevřou čelist nebo zatlačí na obličej či krk, mohou tinnitus dočasně zastavit nebo v některých případech vyvolat. Aby pochopila tinnitus a jeho podivnou souvislost s dotykovými vjemy, provedla Shoreová se svým výzkumným týmem řadu studií na morčatech a měřila nervovou aktivitu v části mozku zvané dorzální kochleární jádro, které zpracovává sluchové a jiné signály.
Při normálním sluchu je dorzální kochleární jádro první zastávkou v mozku pro zvukové signály přicházející z ucha prostřednictvím sluchového nervu. Je to také centrum, kde „multitaskingové“ neurony zpracovávají smyslové signály z jiných částí mozku.
„V této studii jsme ukázali, že když dojde ke ztrátě sluchu, ostatní části mozku, které normálně přenášejí signály do kochleárního jádra, mají zvýšený účinek,“ říká Shore, který je také docentem na katedře molekulární a integrativní fyziologie na U-M Medical School.
„Když odeberete jeden zdroj vzruchu, nastoupí jiný zdroj, aby ho nahradil. Přichází somatosenzorický systém, který však může nadměrně kompenzovat a napomáhat vzniku tinnitidy,“ říká.
Somatosenzorický systém je nervová síť v těle, která poskytuje mozku informace o dotyku, vibracích, teplotě kůže a bolesti. Část systému, která zajišťuje vjemy z obličeje a hlavy, nazývaná trojklanný systém, přináší do kochleárního jádra signály, které nám pomáhají slyšet a mluvit.
Když však u lidí dojde ke ztrátě sluchu nebo k nějaké jiné události, například k výplni zubního kazu nebo k implantaci zubu, mohou tyto neurony z obličeje a hlavy reagovat jako příliš vstřícní příbuzní v rodinné krizi. Výsledné vypalování neuronů v kochleárním jádru, podobně jako příliš mnoho telefonních hovorů, vytváří hluk tinnitu, „fantomový zvuk“ vznikající v mozku.
Ve studii Shore a druhý autor článku Seth Koehler, doktorand na katedrách otolaryngologie a biomedicínského inženýrství U-M, měřili vzorce aktivity neuronů v mozku normálních a ohluchlých morčat. K měření signálů z trojklanného nervu a multisenzorických neuronů v dorzálním kochleárním jádru použili soustavu 16 elektrod. Když porovnali výsledky u obou skupin, zjistili jasné rozdíly v aktivitě trojklanného nervu.
„Studie ukazuje, že u ohluchlých zvířat je somatosenzorická odpověď mnohem silnější než u zvířat s normálním sluchem,“ říká Shore.
Shoreův výzkumný tým věděl z dřívějších výzkumů, že některé neurony v kochleárním jádru se po poškození sluchu stávají hyperaktivními a tato hyperaktivita byla u zvířat spojena s tinnitem.
„Tato studie ukazuje, že hyperaktivní se stávají pouze ty neurony, které přijímají somatosenzorický vstup,“ říká, což by mělo usnadnit hledání léčby tinnitu u některých lidí.
Mnoho lidí se syndromem temporomandibulárního kloubu (TMJ), což je onemocnění způsobující časté bolesti čelisti, trpí tinnitem. Shoreův výzkum by mohl vést k lepšímu pochopení této souvislosti. U lidí s TMJ je narušen a zanícen somatosenzorický systém. Shore tvrdí, že je možné, že v této situaci, stejně jako při ztrátě sluchu, somatosenzorické neurony vyvolávají nadměrnou aktivitu neuronů v kochleárním jádru.
Kromě Shorea a Koehlera jsou spoluautory článku Mark Oldakowski, v době studie výzkumný pracovník U-M, Sana Syed, tehdy studentka U-M v rámci programu Undergraduate Research Opportunity Program, a Larry F. Hughes, profesor na Southern Illinois University School of Medicine.
Financování tohoto výzkumu pocházelo od Konsorcia pro výzkum tinnitu, Iniciativy pro výzkum tinnitu a Národního institutu zdraví. Shore je členem představenstva Americké asociace pro tinnitus.
Informace o tinnitusu:
Podrobnější informace o tinnitusu naleznete zde.