Květina: 
Jediný kopulovitý trs o průměru asi ¾ palce na 1 až 2palcovém stonku v horní části lodyhy. Drobné pětičetné květy jsou zelenavě bílé, necelý 1/8 palce v průměru, na 1/3 až ½ palcové stopce; ze středu vyčnívá 5 tyčinek. Květy se otevírají nejprve ze spodní části úboru a plody se rychle nasazují, takže velké zelené plody jsou často přítomny mnohem dříve, než se otevře 50 % květních poupat.
Listy a stonky:
V horní části stonku je jediný okolík 1 až 4 (v závislosti na stáří) dlanitě složených listů, nad nimiž se vyvíjí květní stvol a úbor.
Listy jsou ve skupinách po 3 až 5 (zřídka 7), 2 až 5 cm dlouhé, 1 až 2 cm široké, podlouhlé nebo nejširší na špičce, bez chlupů, s pilovitými okraji a náhle zašpičatělou špičkou. Střední a první sada postranních lístků jsou téměř stejně velké a dlouze stopkaté, krajní lístky jsou nápadně menší a mají velmi krátké stopky.
Plod:
Plochá, kulatá semena se často tvoří ve dvojicích, někdy po 3, pokrytá jasně červeným masitým pláštěm. Zralé plody mají až ¾ palce v průměru.
Poznámky:
Amerika vytvořila okamžitý peněžní exportní trh ženšenu již v roce 1716. Výnosnější než obchod s kožešinami, vývoz přesahoval 100 tisíc tun ročně ještě koncem 18. století. Takový významný americký hraničářský hrdina, jakým byl Daniel Boone, ve skutečnosti vydělal své jmění – nikoli na kožešinách – ale na skromném „kořenu člověka“ nasbíraném v apalačské divočině. Stejně jako vše, co je určeno pro trh, byl i americký ženšen, druh, který může dosáhnout více než stoletého stáří, loven až téměř k vyhynutí. Tváří v tvář pokračujícímu lidskému vykořisťování, ztrátě biotopů a jejich fragmentaci zástavbou, nadměrné pastvě uměle navýšených populací jelenů, ztrátě semenné banky kvůli obnovujícím se populacím divokých krocanů, ztrátě a ničení biotopů invazními rostlinami (např. řešetlákem počistivým, hořčicí česnekovou atd.) a zvířaty (žížalami a divokými prasaty)… ach jo… člověk se musí ptát, zda my lidé máme vůli zachránit něco, čeho si vážíme. S původním ženšenem se ve volné přírodě setkáte jen velmi zřídka. Velmi rozšířenou domorodou podobnou rostlinou je divoká sarsaparilla (Aralia nudicaulis), ale její složené listy nejsou dlanité, lístky jsou bez stopek, květy jsou obvykle po třech a plody kulaté a tmavě purpurově modré.