Plynová komora

Plynová komora.

V letech 1924-1999 bylo v plynových komorách různých amerických států usmrceno 589 mužů a sedm žen. Na svém vrcholu tuto metodu přijalo 11 států, kterými byly,Arizona, Kalifornie, Colorado, Maryland, Missouri, Mississippi, Nové Mexiko,Severní Karolína, Nevada, Oregon a Wyoming. Od obnovení poprav v roce 1977 bylo v pěti státech zplynováno jedenáct mužů, a to v Arizoně(2), Nevadě(1), Severní Karolíně(2), Kalifornii(2) a Mississippi(4). Poslední popravou smrtícím plynem byl Walter Le Grand v Arizoně v roce 1999 (viz níže).
Ze států s trestem smrti pouze Arizona, Kalifornie, Missouri a Wyoming stále alespoň teoreticky umožňují použití plynové komory a všechny nabízejí smrtící injekci jako volitelnou metodu. Zavedení smrtících plynových poprav ukončilo praxi poprav oběšením, které prováděly jednotlivé okresy a popraviště, a řady smrti se soustředily do státních věznic. Plyn nikdy nepoužila žádná jinázemě jako způsob soudní popravy.

Rozbor podle jednotlivých států v chronologickém pořadí zavedení.

.

Pozn. Mississippi, Severní Karolína a Nové Mexiko používaly v různých obdobích jak plynovou komoru, tak elektrické křeslo.

Plynová komora byla původně navržena toxikologem Dr. Allenem McLeanem Hamiltonem, který ji navrhl jako metodu popravy, která by byla humánnější než oběšení nebo zastřelení, což byly možnosti nabízené odsouzencům v Nevadě na počátku 20. století. Nevadští zákonodárci považovali popravu elektrickým proudem za hrůznou, a tak byla nová metoda přijata a v roce 1921 vstoupila v tomto státě v platnost. Původní myšlenka spočívala v tom, že vězeň byl překvapen zplynováním v cele, když spal, aniž by byl předem varován. To se ukázalo jako neproveditelné, a proto plynovou komoru jako takovou navrhl major Delos ATurner, důstojník armádního zdravotnického sboru.
První osobou, která zemřela v nové plynové komoře v Nevadě, byl Číňan narozený jako Gee Jon, a to 8. února 1924 za vraždu Toma Quong Kee, člena konkurenčního gangu. Jeho právníci vedli dlouhou bitvu u soudů, aby prokázali, že zplynování bylo „krutým a neobvyklým trestem“ a jako takové bylo podle 8. dodatku americké ústavy nezákonné. Tato poprava neproběhla v běžné plynové komoře, ale v příliš velké místnosti v budově v areálu věznice, která dříve sloužila jako holičství. Plyn byl vyroben odpařováním kyseliny kyanovodíkové pomocí mobilního fumigačního postřikovače vyrobeného společností California Cyanide Company. Kliknutím sem zobrazíte fotografii místnosti a postřikovače. Poprava začala v 9.30 hodin, kdy byl GeeJon vyveden z cely a připoután k jedné ze dvou hrubých dřevěných židlí v místnosti. Při nízkých únorových teplotách se kyselina kyanovodíková neochotně odpařovala, a tak nějakou dobu trvalo, než koncentrace plynu dosáhla smrtelné úrovně. Zdálo se, že se Jon po vpuštění plynu trochu vzpíral a pak upadl do bezvědomí, ale protože neměl k dispozici žádný vnější stetoskop, byl ponechán v komoře po dobu 30 minut, aby se zajistila smrt. Deník Nevada State Journal následujícího rána otiskl titulek „Nevadský zákon o smrti plynem byl úspěšný“. Později byla zkonstruována konvenční plynová komora.

Většinu amerických plynových komor postavila společnost Eaton MetalProducts v Denveru ve státě Colorado. Jejich první byla postavena v roce 1933 pro Coloradoa poslední v roce 1955 pro Maryland. Ta tehdy stála 25 000 dolarů. Coloradv roce 1955 nahradil komoru z roku 1933 novou. Plynové komory mají svařovanou a nýtovanou ocelovou konstrukci, včetně podlahy. K nim přiléhá chemická místnost, kde se před použitím míchají chemikálie, a kontrolní místnost. Některé komory byly postaveny s jedním křeslem jako v Coloradu, Mississippi, Oregonu a Wyomingu a některé se dvěma křesly jako v Arizoně, Kalifornii a Missouri (poslední z nich nebyla postavena společností Eaton). Oba typy byly jinak podobného vzoru. Aby se zabránilo kondenzaci kyanidového plynu, musel se popravčí prostor udržovat v teple nejméně 80 stupňů F a veškerá elektrická zařízení, např. světla, musela být nevýbušná, protože kyanovodík je výbušný.
Zplynování Bonyho Browna Headyho a Carla Halla 18. prosince 1953 bylo unikátní v tom, že to byl jediný případ, kdy byli vedle sebe popraveni muž a žena smrtícím plynem. Dvojice unesla a zavraždila šestiletého Bobbyho Greenlease v Kansas City.

Kalifornské popravy smrtícím plynem byly provedeny ve věznici San Quentin. K prvnímu zplynování tam došlo v pátek 2. prosince 1938 v 10.00 hodin, kdy byli současně usmrceni Robert Lee Cannon a AlbertKessell za vraždu ředitele věznice Clarence Larkina, dozorce a dvou dalších vězňů během povstání ve věznici Folsom. Stát to stálo 1,80 dolaru za kyanid a kyselinu. Následující pátek (12. 9. 1938) byli zplynováni další dva vězni zapojení do této vzpoury, a to Wesley Eudy a FrederickBarnes. Pátý obžalovaný, Edward Davis, byl popraven 16. prosince. Zdálo se, že Kessell umírá těžce, bylo hlášeno, že „vypadal, že se snaží zadržet dech. Byl ztuhlý a rukama svíral područky židle, když ho zasáhl plyn. Zalapal po dechu: „Je to zlé!“ Zdá se, že Cannon zemřel snadněji. Několik svědků si stěžovalo na dlouhodobou blízkost umírajících mužů a na to, že neměli žádnou masku ani pásku přes oči, která by zakryla jejich utrpení.

Ethel Leta Juanita Spinelliová se stala první ženou popravenou v Kalifornii a první ženou, která zemřela v plynové komoře, když byla 21. listopadu 1941 usmrcena za vraždu.
Plynová komora v San Quentinu byla postavena ve sklepní místnosti a je to bledězeleně natřená osmiboká kovová krabice o průměru 6 stop a výšce 8 stop. Venku je 30 stop vysoký komín, který odvádí plyn. Vchod je přes ocelové dveře s gumovým těsněním, které se zavírají velkýmzamykacím kolečkem, a na pěti stranách jsou okna pro svědky popravy.

Uvnitř kalifornské komory jsou dvě stejná kovová křesla s perforovanými sedadly, označená „A“ a „B“. (Dvojitá křesla byla naposledy použita při dvojí popravě v roce 1962.) Dva dozorci připoutají vězně do křesla A a připevní mu popruhy přes horní a dolní končetiny, paže, stehna a hrudník. Na hrudník mu připevní Bowlesův stetoskop, aby lékař zvenčí mohl sledovat srdeční tep a konstatovat smrt. Pod křeslem je mísa naplněná kyselinou sírovou smíchanou s destilovanou vodou o koncentraci přibližně 37 % a nad ní je v gázovém sáčku zavěšeno půl kila kyanidu sodného. Po uzavření dveří a na pokyn dozorce kat v oddělené místnosti stiskne páku, která kyanid uvolní do tekutiny. To způsobí chemickou reakci, při níž se uvolní plynný kyanovodík, který stoupá otvory v křesle. (2 NaCn + H2SO4 = 2 HCN + Na2SO4). Po ukončení reakce dosahuje plyn koncentrace přibližně 7 500 ppm.

Vězňům se doporučuje, aby se po uvolnění plynu zhluboka nadechli, protože to výrazně zkrátí jejich utrpení. Pro dozorce je nepochybně snadné to říci, ale pro vězně je mnohem těžší úmyslně vdechnout plyn určený k jejich usmrcení, i když přijmou logiku rad, které jim byly dány.

Typický pohled svědků na zplynování je následující: „Zpočátku jsou zde důkazy extrémní hrůzy, bolesti a dušení. Oči vykouknou, kůže zfialoví a oběť začne slintat.“
Z lékařského hlediska oběti kyanidového plynu umírají na hypoxii, což znamená odříznutí mozku od kyslíku. Prvotním důsledkem jsou křeče jako při epileptickém záchvatu. Kvůli popruhům jsou však mimovolní pohyby tělaomezeny. Několik vteřin poté, co se vězeň poprvé nadechne, pocítí, že nemůže dýchat, ale neztratí vědomí okamžitě. „Podle doktora Richarda Traystmana z Univerzity Johnse Hopkinse „osoba nepochybně pociťuje bolest a extrémní úzkost.“ Bolest začíná okamžitě a je cítit v pažích, ramenou, zádech a na hrudi. Pocit je podobný bolesti, kterou člověk pociťuje při srdečním infarktu, kdy je srdce v podstatě zbaveno kyslíku.“ Traystman dodal: „V naší laboratoři bychom k usmrcení zvířat, která byla použita k pokusům, nepoužili udušení kyanidovým plynem ani žádnou jinou látkou.“

Studie záznamů o popravách 113 vězňů popravených v San Quentinu ukázala, že průměrná doba potřebná k jejich usmrcení byla 9,3 minuty. Vězeň obvykle ztratí vědomí mezi jednou a třemi minutami po zásahu plynem a lékař ho prohlásí za mrtvého přibližně za 10 až 12 minut. Výfukový ventilátor pak plyn z komory odsaje. Poté je mrtvola postříkána čpavkem, který neutralizuje zbytky kyanidu, které mohou zůstat. Po půl hodině vstoupí do komory personál v plynových maskách a gumových rukavicích. Jejich výcviková příručka jim radí, aby před vyjmutím oběti rozcuchali její vlasy, aby se uvolnil a zachytil kyanidový plyn.

Missouri používalo plynovou komoru v letech 1938 až 1965 a postup byl popsán podle novinové zprávy z prosince 1953, která se týkala toho, jak zemřou Bonnie Brown Headyová a CarlAustin Hall. „Podle lékařských autorit odsouzená dvojice pocítí mírné pálení kolem nosu a pak za méně než minutu upadne do bezvědomí. Skutečná smrt bude následovat asi za deset minut.“ Ve skutečnosti trvalo 1 ¼ minuty, než se dostavilo bezvědomí, a 9 minut, než zemřeli. „Po stisknutí páky uvolňující kyanid začne stoupat obláček bílé páry. Když plynný kyanovodík zasáhne obličej, dojde k mimovolnému ztuhnutí a pak za necelou minutu hlava klesne dopředu – signál bezvědomí. Svaly střídavě tuhnou a povolují, hlava se pohybuje dopředu a dozadu, (typické příznaky dušení) Čtyři minuty po ztrátě vědomí se obvykle zastaví dýchání a za další dvě až tři minuty se zastaví svalová činnost. V tomto okamžiku je člověk neoficiálně prohlášen za mrtvého.“ Jako příčina smrti se uvádí mozková anoxie – nedostatek kyslíku v mozku. Kyanovodík přeruší přísun kyslíku do nižších nervových center.

Popravy smrtícím plynem v moderní éře (po Furmanovi).
Pět států provedlo jedenáct poprav smrtícím plynem po obnovení trestu smrti v roce 1977. Jedná se o Arizonu, Kalifornii, Mississippi, Nevadua Severní Karolínu.

Arizona (2 popravy).
Arizona přešla od oběšení k plynové komořeve státní věznici ve Florenciipři popravě bratrů 19letého Freda a 18letého Manuela Hernandezových v 5 hodin ráno 6. července 1934. K tomuto osudu je mělo následovat dalších 33 mužů až do roku 1963, kdy se Manuel Silva stal 14. března téhož roku posledním popraveným před Furmanovou popravou. K další popravě v Arizoně došlo o 29 let později, když byl 6. dubna 1992 zplynován Donald Eugene Harding. Ve 12:18 hodin byly do kádě pod Hardingovým křeslem vhozeny granule kyanidu sodného obsahující 6 litrů destilované vody a6 litrů kyseliny sírové. Cameron Harper, reportér televize KTVK-TV, řekl: „Viděl jsem, jak se Harding na 57 sekund dostal do prudkých křečí. Pak začalkonvulovat méně často. Svaly na zádech se mu zavlnily. Křeče byly stále méně prudké.Podle časového údaje skončily šest minut a 37 sekund po jejich začátku. Hlava mu klesala dolů v malých trhavých pohybech. Ten muž očividně trpěl. Byla to násilná smrt, to je jasné.“ Harper pokračoval: „Byla to ošklivá událost. Zvířata usmrcujeme humánněji. Nebyla to čistá a jednoduchá smrt.“ Další svědkyně, Carla McClainová, reportérka deníku Tucson Citizen, uvedla: „Hardingova smrt byla extrémně násilná. Měl velké bolesti. Slyšela jsem, jak vzlyká a sténá. Viděla jsem, jak se jeho tělo změnilo z červené na fialovou.“ Tato poprava podnítila zavedení smrtící injekce koncem roku 1992, ačkoli vězni odsouzení před 15. listopadem 1992 si stále mohou zvolit smrtící plyn.
4. března 1999 byl Walter Le Grand popraven v arizonské plynové komoře na vlastní žádost, zřejmě jako protest proti trestu smrti (týden předtím si smrtící injekci zvolil jeho bratr Karl.) Le Grand zemřel za 18 minut poté, co mu popravčí vhodili do kyseliny granule kyanidu, které ho zahalily do oblaku bílých par připomínajících výpary. Podle přítomných reportérů při stoupání kyanidových výparů hlasitě zasténal, zakašlal, zatřásl hlavou a chvíli se dávil, než mu hlava klesla dopředu.

Kalifornie (2 popravy).
V úterý 21. dubna 1992 byl 39letý Robert Alton Harris usmrcen v plynové komoře věznice San Quentin při první kalifornské popravě za posledních 25 let.
V 6.07 hodin vězeňský úředník ovládl páku a pomalu spustil granule kyanidu sodného zabalené v plátně na sýr do kádě s kyselinou sírovou pod křeslem, aby se vytvořil smrtící kyanovodík. Harris se několikrát zhluboka nadechl a několik minut se zdálo, že lapá po dechu a křečovitě sebou škube. Hlava se mu zaklonila a pak klesla, jak se napínal proti popruhům. Po minutě se zdálo, že se jeho ruce uvolnily. Jeho ústa byla otevřená a tvář zrudla a zmodrala.
O tři minuty později se ozval kašel a křeče.
V 6.21 hodin (jedenáct minut po začátku) prohlásil dozorce Daniel VasquezHarrise za mrtvého a oznámil slova, která si Harris vybral na památku.
Jsou převzata z filmu „Bill and Ted’s Excellent Adventure“: „Můžeš být králem nebo zametačem ulic. Ale každý tančí se smrtkou.“

DavidEdwin Mason se stal posledním člověkem, který v Kalifornii zemřel smrtícím plynem. Byl popraven podle postupu č. 762 v San Quentinu 24. srpna 1994 za vraždy čtyř starších žen v roce 1980 a spoluvězně v roce 1982. Tuto metodu si zvolil, protože se domníval, že si za své zločiny zaslouží trpět. Za mrtvého byl prohlášen ve 12:23, asi 14 minut po vhození kyanidových kuliček do kyseliny.

Plynová komora byla nyní zakázána, pokud o ni vězeň výslovně nepožádá, poté, co Americká unie občanských svobod v roce 1994 jménem 375 odsouzených vězňů v cele smrti v San Quentinu pohnala kalifornské oddělení nápravných zařízení před soud v San Francisku s tím, že plynová komora je v rozporu se zákonemU.Okresní soudkyně Marilyn Hall Patelová 5. října 1994 rozhodla, že plynová komora je nehumánní metodou trestu.
Dne 21. února 1996 tříčlenný senát 9. obvodního odvolacího soudu USA jednomyslně potvrdil rozhodnutí, že popravy v plynové komoře v Kalifornii porušují 8. dodatek ústavy, protože existuje riziko, že vězeň může trpět „strašlivou bolestí“ až několik minut.
„Zjištění okresního soudu o extrémní bolesti, délce trvání této extrémní bolesti a značném riziku, že vězni budou trpět touto extrémní bolestí po dobu několika minut, vyžadují závěr, že poprava smrtícím plynem je krutá a neobvyklá,“ napsal soudce Harry Pregerson. „Toto rozhodnutí znamená smrtelný ortel pro plynovou komoru ve Spojených státech,“ předpověděl Michael Laurence, advokát, který bojoval za zastavení používání plynové komory.

Missippi (4 popravy).
První popravou v Mississippi po obnovení trestu smrti byla poprava Jimmyho LeeGraye 2. září 1983 ve státní věznici Parchman.
Osm minut po vypuštění plynu úředníci vyklidili svědky z prostoru pro diváky, protože Gray pokračoval v křečích. Během této doby údajně jedenáctkrát vypustil plyn a opakovaně se udeřil hlavou o ocelovou tyč za křeslem.

Dalším zplynovaným v Mississippi byl 20. května 1987 EdwardEarl Johnson. Následoval Connie Ray Evans 8. července 1987 a nakonec Leo Edwards Jr. 21. června 1989. Evans byl prohlášen za mrtvého 17 minut po vhození kyanidových kuliček do kyseliny a Edwards asi 15 minut. Od té doby je v Mississippi jedinou metodou smrtící injekce.

Nevada (1 poprava).
Jedinou osobou, která v Nevadě zemřela smrtícím plynem, byl Jesse Bishop, který byl popraven 22. října 1979. Jeho smrt trvala devět minut a ředitel věznice Charles Wolff ho popsal jako „ledového muže“ a „tvrdého jako hřebík až do konce“. Letalinová injekce je nyní jedinou metodou popravy v Nevadě.

Severní Karolína (2 popravy).
První poprava plynem v moderní éře v Severní Karolíně byla provedena 16. června 1994, kdy byl usmrcen David Lawson. Dne 30. ledna 1998 byl v centrální věznici v Raleighu v Severní Karolíně popraven smrtícím plynem Ricky Sanderson za to, že v roce 1985 ubodal k smrti šestnáctiletou dívku. Osmatřicetiletý Sanderson, který byl v cele smrti téměř 13 let, se vzdal práva na další odvolání. Jeho poslední slova zněla: „Umírám za čin, který jsem spáchal, a zasloužím si za něj smrt a jsem rád, že mi Kristus odpustil.“ Poprava byla zahájena ve 2:01 našeho času a za mrtvého byl prohlášen ve 2:19, tedy o 18 minut později. Podle vězeňských úředníků zemřel jen v bílých boxerkách, což je standardní postup. Seděl na dřevěné židli a měl na sobě koženou masku, která zakrývala obličejové křivky. Smrtící injekce je nyní jedinou metodou popravy v Severní Karolíně.

Komentář.
Poprava smrtícím plynem je pravděpodobně nejkrutější moderní metodou, která vyžaduje značný čas na přípravu. Očekává se, že vězeň přispěje ke své (nebo své) smrti aktivním vdechováním smrtících výparů, a obvykle trvá několik minut, než upadne do bezvědomí, přičemž během této doby zpravidla jeví známky velkého utrpení. Je třeba poznamenat, že žádné z jedenácti výše popsaných zplynování v moderní době nelze v žádném případě označit za nepovedené.

Krutost zplynování dobře ilustrují dva filmy natočené podle případu Barbary Grahamové, která šla 3. června 1955 do plynové komory v San Quentinu. LindseyWagner hrál Barbaru Grahamovou v pozdější verzi filmu „Chci žít“ a podal velmi dojemný výkon. Její ztvárnění jasně ukázalo, jak dlouho trvá připravit vězně, dostat ho do plynové komory a jak dlouho trvá, než upadne do bezvědomí, když je plyn konečně vypuštěn.

Americké plynové komory jsou již velmi staré, protože byly většinou postaveny ve 30. letech 20. století. Těsnění oken a dveří jsou náchylná ke ztvrdnutí, a proto mohou unikat, což by mohlo mít fatální následky pro personál a svědky. Přinejmenším v některých státech bylo zvykem povolit šrouby na okenních obkladech, aby se zabránilo jejich ztvrdnutí, a před popravou je znovu utáhnout.
Odhaduje se, že vybudování nové plynové komory by v cenách roku 2000 stálo nejméně 300 000 dolarů, což nelze zdůvodnit, když se to porovná s náklady na vybavení potřebné pro smrtící injekci.

Wyoming má vystavenou starou plynovou komoru z věznice Rawlins a veřejnost je zvána, aby se do ní posadila, a dokonce se do ní nechala připoutat a zavřít za sebou dveře!

Jen čas ukáže, zda se plynová komora bude používat i v 21. století. Možná ano, protože v celách smrti je stále řada vězňů, kteří mají zákonné právo trvat na tom, aby byli zplynováni (jako Walter Le Grand v roce 1999).

Jedinými dalšími uživateli smrtícího plynu byli nacisté za druhé světové války, kdy pomocí oxidu uhelnatého nebo kyanidu zabili několik milionů lidí.

Zpět na stránku s obsahem Úplný seznam poprav v plynových komorách v letech 1924-1967 naleznete zde

.