Před lety se k léčbě akné používala antibiotika, protože se mělo za to, že jde o infekční onemocnění, říká Dr. Hilary Baldwinová z Rutgers Robert Wood Johnson Medical School v New Jersey. Nyní si však uvědomuje, že ačkoli se Propionibacterium (P) acnes podílí na patofyziologii tohoto onemocnění tím, že vyvolává zánětlivou kaskádu, akné není důsledkem bakteriální infekce, protože všichni dospělí mají P. acnes ve folikulech a závažnost akné nekoreluje s počtem P. acnes.
A není to tak, že by antibiotika nezabírala, připouští. „Někdy se bez nich lidé nezlepší. Jde o to, že se jim musíme snažit vyhnout, kdykoli je to možné.“
Nárůst antimikrobiální rezistence a nedostatek nových antibiotik znamená, že je třeba se používání antibiotik vyhnout, kdykoli je to možné, v celé zdravotní péči i ve veterinární praxi, ale většina dermatologů, kteří léčí akné, stále přijímá program antibiotického hospodaření, uvedla dr. Baldwinová, která působí také jako lékařská ředitelka The Acne Treatment and Research Center v Morristownu ve státě New York. o problematice používání antibiotik při léčbě akné hovořila na semináři Skin of Color Seminar Series, který se konal v květnu v New Yorku.
Dermatologové tvoří méně než 1 % amerických lékařů, ale píší 5 % všech receptů na perorální antibiotika. „Podle mých zkušeností možná méně než 50 % z nich uvěřilo konceptu, že jsou součástí problému, takže je to stále ještě těžký úkol, jak lidi skutečně přesvědčit, že ačkoli antibiotika lidem dlouhodobě prospívají, škodí nám,“ říká.
Tito dermatologové podle ní nepřemýšlejí o antimikrobiální rezistenci nebo předpokládají, že další antibiotikum je hned za rohem, a to zejména starší generace, která byla při nástupu do praxe zvyklá na nové antibiotikum každý rok. Pravdou však je, že od uvedení daptomycinu na trh koncem 80. let minulého století se neobjevilo žádné nové antibiotikum na akné.“
POUŽÍVÁNÍ ANTIBIOTIK
Topickému erytromycinu je třeba se při léčbě akné zcela vyhnout, zdůrazňuje doktorka Baldwinová: „Topické erytromyciny už ve Spojených státech nefungují, protože P. acnes se vůči nim stal tak rezistentním, a když použijete topické erytromyciny, akné to neléčí. Jediné, co dělá, je, že zvyšuje odolnost všech bakterií, které náhodou sedí na kůži.“
Topický klindamycin ztrácí účinnost přibližně po dvou měsících, pokud není kombinován s benzoylperoxidem, vysvětluje. „Benzoylperoxid snižuje rozvoj rezistentních organismů, pokud se používá ve spojení s lokálními nebo perorálními antibiotiky, takže pokud se chystáte použít klindamycin, podle mého názoru by měl být ve zkumavce spolu s benzoylperoxidem.“
V podstatě pokaždé, když je předepsáno perorální nebo lokální antibiotikum, mělo by být kombinováno s benzoylperoxidem, říká. „Pokaždé, bezpodmínečně.“
Ale protože pacienti nemají benzoylperoxid rádi, protože bělí látky, dermatologové ho nedoporučují, protože nechtějí čelit pacientům, kteří se rozčilují, že se jim zabarvilo povlečení a povlaky na polštáře, říká.
„Musíte vynaložit další úsilí na edukaci pacientů, aby tento velmi důležitý přípravek používali,“ říká.“
Bez ohledu na to, jakou další léčbu podstupují, by měl každý pacient s akné používat retinoid,“ dodává doktorka Baldwinová. „Mnoho nedermatologů se snaží léčit akné bez lokálních retinoidů a prostě to nefunguje. Každý musí být léčen lokálním retinoidem, aby se uvolnily folikuly a zmenšily se pre-pupínky.“
Největším problémem antibiotik, pokud fungují, je to, že pacienti jsou na nich ponecháni celé roky, vysvětluje. „Pacienti z nich nechtějí vyjít, takže je naší povinností na nich trvat a lidé to samozřejmě nechtějí udělat, protože to zabere spoustu času, je potřeba hodně léků a pacienti nejsou spokojení, chtějí na nich zůstat, protože to tak dobře funguje,“ říká dr. Baldwin.
VYPÍNÁNÍ ANTIBIOTIK
Pokud je nutné nabídnout antibiotika, musí dermatologové zajistit, aby zavedli strategii odchodu a informovali pacienta, že antibiotika bude užívat pouze krátkodobě. Řekněte jim to: Dr. Baldwin uvádí: „Budete je užívat pouze dva měsíce, na konci dvou měsíců vám je vysadím, tečka, a lokální léky, které vám budu dávat, jsou to, co vám zabrání v recidivě,“ uvádí Dr. Baldwin. „Nikdy by pacient neměl užívat pouze perorální antibiotika. Přinejmenším musí mít benzoylperoxid a musí používat retinoid,“ říká.
„Je spousta pacientů, kteří si uvědomují, že pilulky jsou mnohem jednodušší než krémy. Pak přijde den, kdy přestanu užívat perorální antibiotika, a trvá měsíc nebo dva, než lokální přípravky zaberou, takže se vznítí. Pokud byli celou dobu zvyklí na topické přípravky, budou schopni antibiotika vysadit.“
Pokud pacienti opravdu nemohou vysadit antibiotika, je možné jim snížit dávku antibiotik na protizánětlivou dávku doxycyklinu (40 mg doxycyklinu s prodlouženým uvolňováním), navrhuje.
Další možnosti
Dermatologové by podle doktorky Baldwinové měli využít vše, co mají ve svém lékovém arzenálu, aby nemuseli používat antibiotika.
U žen navrhuje vyzkoušet spironolakton a perorální antikoncepci. Spironolakton má však antiandrogenní účinky, proto doporučuje včasné použití izotretinoinu.
Mezi připravované přípravky, které by se mohly používat místo stávajících antibiotik, patří lokální minocyklinový gel a sarecyklin, což je perorální antibiotikum s užším spektrem, které nezabíjí tolik organismů ve střevě, takže může být méně rizikové z hlediska zvyšování antimikrobiální rezistence.
Dva další léky, které se zdály být slibné – lokální inhibitor tvorby mazu a gel s oxidem dusnatým – se podle ní ve třetí fázi zkoušek neosvědčily.