POLITICO

1. srpna 1946 – Den voleb

Stella Vestalová a pět dalších žen procházely centrem Athens v Tennessee k volební místnosti u vodárny. Jejich plánem bylo sejít se v centru města a volit v blízkosti zavírací doby. Poté měly zůstat na místě a trvat na svém právu být svědky sčítání hlasů. V průběhu dne byli pozorovatelé voleb zastrašováni, zatýkáni a napadáni. Tito zločinci by jistě nevyhrožovali ženám? Stella a její parta hlasovaly bez incidentů. A pak zůstali.

„Vypadněte!“ zakřičel Carl Neil, volební komisař.

„Máme právo se dívat, jak počítáte hlasovací lístky,“ řekla Stella.

„No tak, vypadněte odsud.“

Ed Vestal, Stellin syn, byl ve volební místnosti také jako volební pozorovatel zastupující GI Ticket – stranu všech veteránů složenou z demokratů, republikánů a nezávislých, která se postavila politické mašinérii, jež ovládala život v jejich kraji posledních deset let.

Ed strávil 34 měsíců jako ženista v Tichomoří a vrátil se se dvěma purpurovými srdci. Nehodlal dopustit, aby nějaký strojový floutek jako Carl Neil znevažoval jeho matku. Plachý Scott, bývalý pilot bombardéru a vojenský policista, ho fyzicky zadržel, protože na tom závisely životy obou. Ozbrojených zástupců bylo šest a byli jen dva. Sotva hodinu předtím jeden z těchto zástupců, Windy Wise, zastřelil muže, který se pokoušel volit.

Stella věděla, že kdyby zůstala, vynutila by si konfrontaci, při níž by jejího syna zabili. Vyvedla skupinu žen z vodárny a vrátila se přes ulici na náměstí před soudní budovu. Byly posledními voliči toho dne.

Ve vodárně dostali Scott a Vestal příkaz sedět stranou od sčítání hlasů. Přes průhledné dveře z tabulového skla viděl dav stovek lidí, co se děje, a hněvivě řval.

Charles Scott starší, Shyův otec, křičel z druhé strany ulice: „Vyjděte ven. Nechceme, abyste tam s těmi gangstery zůstali sami.“ Všichni se zvedli.

„Když nevidíme volební lístky, nemá smysl tu zůstávat,“ řekl Shy. Spolu s Vestalem se postavili a začali odcházet.

Carl Neil se ozval. „Muži, když už je musíte zabít, tak je zabijte,“ řekl zástupcům. „Nepouštějte je ven.“

„Sedněte si, zůstanete tady,“ řekl jeden ze zástupců a namířil na oba veterány pistoli.

Muži seděli a čekali, až se objeví redaktor listu Post-Athenian Neal Ensminger a vydavatel Lowell Arterburn, aby získali předběžné součty hlasů. Novináři dostali rozkaz odejít, ale Plachý Scott usoudil, že jeho šance na útěk nebudou nikdy větší než se dvěma novináři venku. Otočil se čelem k zástupcům: „Lowell Arterburn se na mě dívá. Nevěřím, že máte dost odvahy na to, abyste stříleli.“

Scott vyskočil ze židle, použil stůl jako odrazový můstek a s žuchnutím narazil do skleněných dveří. Nerozbil je. Vestal byl hned za ním. Zástupci se na ně vrhli s mosaznými kudlami a pistolemi. Scott znovu skočil do dveří, rozbil sklo, svalil se na zem a Vestal ho následoval. Scott a Vestal klečeli na hromadě rozbitého skla, pořezaní a krvácející. Windy Wiseová byla první zástupkyní za nimi. Vojáci byli rychle na nohou. Zvedli ruce k nebi a prošli mezi zaparkovanými auty přes ulici k davu.

Windy Wise namířil zbraň přímo na záda Plachého Scotta.

„Bože, už je to tady,“ vykřikla jedna žena.“

Vojáci kandidovali s neobvyklou platformou: „Váš hlas se bude počítat jako odevzdaný.“ Veřejnost nepotřebovala žádné přesvědčování, aby hlasovala pro vyloučení stroje z úřadu: Ve skutečnosti to pravděpodobně udělali už nejméně třikrát předtím. Režim se však nebál prohry a nikdy nedal lidem zapomenout.

Šerif a jeho zástupci využívali město jako svou osobní banku, zatýkali občany za vymyšlené zločiny a peníze vydělané na každém zatčení si strkali do kapsy. Mnozí vojáci se o tom přesvědčili na vlastní kůži: Zástupci vítali každý nával vracejících se veteránů, a protože věděli, že mají mustering out pay, vymýšleli si důvody, proč je odvést do vězení. Právě to jim vydělávalo na účetnictví: Kasina, nevěstince a motoresty platily za ochranu.

Volby probíhaly podle známého scénáře: Mašínové označovali a sami posílali nepřítomné hlasovací lístky na jména jiných, z nichž někteří byli živí; ozbrojení poslanci řídili show; neoprávněným voličům bylo dovoleno hlasovat, někdy i vícekrát, zatímco oprávnění voliči byli odmítnuti nebo donuceni použít průhledné hlasovací lístky; příslušníci veřejnosti, oprávnění sledovat sčítání hlasů, byli pod hrozbou zbraně vyháněni; volební urny byly z volebních místností odnášeny do vězení a dalších budov, které ovládali mašínové. Výsledky byly takové, jaké určil stroj.

Pro vojáky, kterým bylo řečeno, že bojují za svobodný svět, byla situace nesnesitelná. Jejich politické hnutí bylo plánováno tajně. Organizátoři komunikovali v šifrách a nikdy se nesešli dvakrát na stejném místě. Na veřejnost vystoupili v květnu 1946 se sjezdem 300 veteránů, kteří nominovali kandidátní listinu GI s programem dobré vlády. Jakékoli představy o tom, že budou mít spravedlivé volby, byly rychle vyvráceny.

Okres poskytl jednu voličskou knihu pro veterány, která, jak se zdálo, nikdy nebyla v budově soudu, když ji GI hledali. Těm, kterým se podařilo zapsat, se často stalo, že byli zatčeni a stvrzenka o zaplacení volební daně, kterou museli v den voleb předložit, aby mohli volit, jim byla ukradena policisty. Jeden vojín vyprávěl svůj příběh tisku a ocitl se znovu zatčen spolu se svým otcem a donucen podepsat odvolání před čtyřmi vozy plnými poslanců, soudcem, policejním náčelníkem a starostou Athén.

Kandidátům na GI a jejich příznivcům bylo vyhrožováno po telefonu a prostřednictvím pošty. Jejich dobrovolníci byli napadáni poslanci a jejich štáb byl demolován.

V předvečer voleb se Clyde Rogers, úředník okresního soudu, pohádal se strojem. Veřejně odhalil, jak spolu se svým otcem pomohl ukrást šerifské volby v roce 1936 Paulu Cantrellovi, díky čemuž se mašinérie dostala do úřadu. Clydeův otec byl zatčen a okraden poslanci. Clydeova sestra zavolala Cantrellově ženě a řekla jí, co si o tom myslí. O několik hodin později byl Clydeův švagr Bill Murphy zastřelen za pultem své lékárny bratry Ruckerovými, dvěma nejsmrtonosnějšími policisty, které stroj zaměstnával.

Možná nejděsivější ze všeho bylo, že stroj nevyvíjel žádnou snahu o kampaň. Na obvinění GI z korupce nenabídli žádnou odpověď. Nic nenasvědčovalo tomu, že plánují zvítězit u volebních uren.

Volební místnosti se otevřely 1. srpna v 9:00. GI vydali přes WLAR prohlášení: „Jděte do svých okrsků, volte a zůstaňte celý den poblíž, abyste slyšeli, kdo vyhraje. Tohle není staré Německo. Hitler vám neříká, jak máte volit. U volebních uren budete v bezpečí a váš hlas bude započítán tak, jak byl odevzdán.“

Volitelé byli shluknuti u vchodu do každé volební místnosti, „tak hustě, že se volič sotva dostane dovnitř“. Málokdo byl připuštěn najednou a fronty zůstávaly dlouhé. Poslanci se vznášeli nad voliči, když označovali své hlasovací lístky.

Naléhavá zpráva byla zaslána ministerstvu spravedlnosti: „TERORIZOVÁNI, UVĚZNĚNI A VYKÁZÁNI Z VOLEBNÍCH MÍSTNOSTÍ. OBČANSTVO DRŽENO NA UZDĚ ARMÁDOU OZBROJENÝCH ZÁSTUPCŮ ŠERIFA VE VOLEBNÍCH MÍSTNOSTECH V OKRESE MCMINN“. Žádná odpověď nepřicházela. Za předchozích 10 let bylo ministerstvu spravedlnosti zasláno více než 1 000 zpráv z McMinn County – podle jednoho z amerických generálních prokurátorů šlo o nejhorší obvinění z volebních podvodů, jaká kdy byla předložena. Ministerstvo spravedlnosti však udělalo jen málo, se zpožděním obvinilo několik nízko postavených přisluhovačů, které zkorumpovaný soudce jen tak tak osvobodil. Mašina, která řídila McMinn County, byla součástí sítě, která řídila stát, a vždy se mohla spolehnout na soudy, státní policii, národní gardu a poslance ze sousedních okresů, aby se udržela u moci.

J. B. Collins z Chattanooga News-Free Press seděl v autě a zuřivě si čmáral do poznámkového bloku: „… elektrické napětí vyvolané jednou z nejvypjatějších politických kampaní … se zdálo být blízko bodu zlomu, když se dnes ráno v 9 hodin otevřely volební místnosti. … Obyvatelé měst stáli v tichých, šeptajících skupinkách na nárožích ulic …“

Collins vzhlédl a uviděl skupinu policistů obklopujících jeho auto. „Jméno, adresa a co tady děláte,“ požadovali.

Řekl jim to.

„Nemůžeme riskovat s cizími lidmi,“ řekli a odešli. Collins se vrátil k psaní: „Všichni spekulovali o tom, ‚kdy začne ohňostroj‘.“ Jak se ukázalo, mělo to být ve tři hodiny odpoledne.

Šedesátiletý Tom Gillespie byl tak milý člověk, jakého jste v Přátelském městě mohli najít. Jako vnuk lidí, kteří nemohli volit, bral svá práva vážně. Přišel do athénské vodárny a označil svůj hlasovací lístek pro kandidáty GI.

Mezi Tomem Gillespiem a volební urnou stál zástupce Windy Wise. „Nemůžeš volit,“ řekl.

„Proč, pane Wise?“

„N—-r, dnes tady nemůžete volit.“

Gillespie trval na svém právu odevzdat svůj hlas. Wise ho udeřil mosaznými klouby a vystrčil ho za dveře na chodník.

Potom Gillespie vstal. A vrátil se do volební místnosti. Složil ruce a opřel se o zeď, čímž dal všem najevo, že se nikam nechystá.

„K čertu s tebou!“ řekl Wise. „Říkal jsem ti, že v tomhle zatraceném okrsku dneska volit nebudeš!“ Divoce vytáhl pistoli a stiskl spoušť.

Následoval zmatek a ticho. A pak Gillespieho košile zrudla krví. Opřel se o zeď, aby se podepřel.

„Odveďte toho n—-r odsud,“ vykřikl Wise.

Dav venku přešel od úzkosti k zuřivosti, když zástupci táhli Gillespieho z vodárny. Zástupci mávali zbraněmi, aby je udrželi na uzdě.

Radisté Allen Stout a Frank Larkin dorazili z WROL Knoxville, aby vysílali zprávy ze dne voleb. Jejich první zastávkou bylo vězení, kde si promluvili se šerifem Patem Mansfieldem. Vyrušili je zástupci, kteří nesli zkrvaveného Toma Gillespieho. „Co s ním máme udělat?“ zeptali se ho.

„Odvezte ho do nemocnice,“ řekl Mansfield, který pokračoval v rozhovoru, jako by se nic nestalo.

Volební pozorovatelé z GI byli bezmocní, aby ochránili sebe, natož své příznivce. Od chvíle, kdy se ještě před otevřením volebních místností ocitli ve vězení, byli hrubě potlačováni. Byli to ti šťastnější.

Minuty poté, co byl Tom Gillespie zastřelen za to, že se pokusil volit, se Bob Harrill, volební hlídač GI ve volební místnosti Dixie Café, ohradil proti tomu, aby hlasoval neoprávněný volič. „K čertu s vámi,“ řekl zástupce Minus Wilburn. „Celý den nám děláš problémy.“ Vytáhl obušek a praštil Harrilla přes hlavu. A znovu, dokud nespadl na zem. Wilburn kopl Harrilla do obličeje a dál ho mlátil.

Les Dooley, vojenský pozorovatel průzkumů veřejného mínění, který při invazi do Maroka přišel o ruku, vstal a ucítil v žebrech zbraně od dvou různých zástupců. Wilburn se pokusil vytáhnout zbraň. Zasekla se mu v pouzdře. Zatáhl za ni silněji. Opakovaně. Dooley si myslel, že vystřelí a Harrilla na zemi zabije.

Když Wilburn konečně dokončil bití, dva zástupci odvedli Harrilla – krvácejícího a v bezvědomí – do vězení, kde mu zástupci ukradli peněženku včetně fotografií jeho rodiny, které nosil po celou dobu války.

V tu chvíli se Wilburn rozhodl, že hlasování v kavárně Dixie Café už bylo dost, a 45 minut před plánovanou zavírací dobou v 16:00 spolu s dalšími zástupci zablokoval dveře pomocí čtyřhranů. Wilburn namířil na Dooleyho zbraň a nařídil mu, aby se odebral do zadní místnosti kavárny, kde byly prázdné lahve od piva. „Sedni si, ani se nehni.“

Zastupitelé otevřeli volební urnu a začali počítat hlasy, což byl pro stroj drtivý výsledek, aby to slyšel.

Vchod do kavárny Dixie byl v uličce. Poslanci přehradili oba konce auty a stáli na stráži pro případ, že by někdo nepochopil nápovědu.

Po útěku Shy Scotta a Eda Vestala z volební místnosti u vodárny byla volební urna odtud a z kavárny Dixie Café odvezena malou armádou poslanců a převezena do vězení k přepočítání. Lidé tomu přihlíželi a „tvářili se zachmuřeně“. Před jejich očima byly ukradeny další volby.

Bill White, mariňák, který sloužil na Guadalcanalu a Tarawě, věděl, že k tomu dojde. Začátkem léta vystoupil na schůzi strany GI a zeptal se: „Myslíte si, že vás nechají vyhrát volby?“ zeptal se. Nikdo to nechtěl slyšet. Nyní stál mezi sklíčenou a zmenšující se skupinou GIs v garáži v centru Atén. Většina to vzdala a odešla domů, čímž přiznala další volby mašinérii. White nikdy v životě nepronesl žádný projev. Ale teď věděl, že pokud někdo nezapálí oheň pod tou hrstkou vojáků, kteří v centru zůstali, bude všechno ztraceno.

„No! Tady jsi!“ White řekl: „Po třech nebo čtyřech letech bojů za vlast. Všechno jsi to přežil. Vrátili jste se. A k čemu ses vrátil? Do svobodné země? Vrátil ses do Athens v Tennessee v McMinn County, kde vládne banda psanců. Právě teď mají po celém okrese nájemné zabijáky. Proč? Za jediným účelem. Vystrašit tě tak, aby ses neodvážil postavit se za práva, pro která jsi krvácel a umíral. Některé vaše matky a některé vaše sestry se bojí chodit po ulicích do volebních místností. A taky spousta mužů! Protože vědí, co se stane. V noci kolem vás projede auto a rozstřílí vám okna. Pokud vás to dostatečně nevyděsí, zapálí vám dům nebo stodolu. Zmlátí členy vaší rodiny a zavřou je do vězení. Bezdůvodně! Tohle je ta svoboda, za kterou jste měli bojovat? Víte, jaká mají být vaše práva? Kolik práv vám ještě zbývá? Žádná! Dokonce ani právo volit ve svobodných volbách. Když to ztratíte, ztratili jste všechno.

„A ty o ni zatraceně dobře přijdeš, pokud nebudeš bojovat a bojovat jediným způsobem, kterému oni rozumí. Střílejte ohněm! Musíme z toho udělat poctivé volby, protože jsme lidem slíbili, že když budou volit, budou to poctivé volby. A budou. Ale jen když uvidíme, že to tak bude. Budeme muset ty organizované zločince vyhnat z města, a to dokážeme, když budeme držet při sobě. Bojíte se jich? Proč, já bych mohl vzít stonek banánu a každého z těch břichatých vyhýbačů odvodům přejet přes Depot Hill. Vypadni odsud a sežeň si něco na střílení. A vraťte se co nejrychleji.“

Vojáci otevřeli své velitelství s takovými fanfárami – znamením jejich politické životaschopnosti blok od soudní budovy. Prožili tam šťastné dny, odpovídali na povzbudivé telefonáty a zdravili nadšené příznivce. Teď tu byli a rozdělovali zbraně a munici.

Poté Bill White a bojující parta naposledy vyšli z ústředí. Zahnuli doprava na Jackson Street, kolem První národní banky a vodárny s rozbitými skleněnými dveřmi, po chodníku potřísněném krví Shy Scotta a Eda Vestala, kteří nechtěli nic jiného než být svědky poctivého sčítání. Prošli kolem budovy Post-Athenian s obří prázdnou sčítací tabulí. Kdyby to byl kterýkoli jiný okres v Americe, sledovali by, jak se ta sčítací tabule vyplňuje, okrsek po okrsku, a zaznamenává drtivý výsledek pro vojáky. Přešli Hornsby Street a zastavili se před Tennessee Wesleyan College. Reportér si všiml, že se „shlukují uprostřed ulice“, ověšeni municí a se zbraněmi. Čekali na poslední světlo, aby mohli vyrazit k věznici.

Walt Hurt z The Knoxville News-Sentinel k nim přistoupil. „Co tady děláte?“ zeptal se.

„Chceme jen vidět poctivé volby,“ řekl jeden z nich.

„Spravedlivé sčítání hlasů,“ řekl další.

Reportér přirovnal atmosféru k „elektrizující jiskře, kterou cítíte těsně před výkopem mistrovského fotbalového zápasu“.

Allen Stout pokračoval ve vysílání ve 20:30: „Dav se v tuto chvíli sbíhá k okresní věznici. Žádné násilnosti však nejsou hlášeny. Všichni se tu chovají, jako by čekali na výbuch časované bomby. To se může stát. Všechny ženy právě dostaly příkaz opustit ulici.“

„Vyveďte ty krabice ven a nebudou žádné potíže,“ zakřičel někdo ze strany GI.

Z vězení se ozvala odpověď. „Budeš si pro ně muset přijít.“ „Tak jo.

„To je to, co se chystáme udělat,“ řekl.

„Proč nezavoláte zákon?“ křičel někdo z vězení.

„V McMinn County není žádný zatracený zákon!“ křičel někdo z náspu.

Dost bylo řečí, pomyslel si Bill White. Natáhl závěr své pušky.

Chuck Redfern vysílal ve svém studiu naproti soudní budově: „Posloucháte WLAR, přátelský hlas Přátelského města.“ V pozadí vybuchla střelba, která se po rozhlasových vlnách nesla do domácností v celém okrese.

„Přeplněné ulice a chodníky se okamžitě … změnily v masový nepořádek. Ženy a děti křičely a utíkaly se schovat, klopýtaly, plazily se, vbíhaly do dveří a uliček, schovávaly se za popelníky, automobily, telefonní sloupy. Muži, z nichž někteří nadávali, jiní se nahlas modlili, je následovali.“ J. B. Collins vběhl do vchodu obchodu s oblečením, „napůl klečícího, napůl krčícího se“, kde se tísnil tucet dalších lidí.

Padesátiletá Ella Eavesová upadla a udeřila se hlavou o chodník. První zranění v bitce.

Obě strany nyní střílely téměř současně: „Tmu probodávaly záblesky, jak šly do akce karabiny, brokovnice, pistole a občas i samopal.“

Bitva o Athény, jak se jí později začalo říkat, skončila po šesti hodinách střelby, čtyřech výbuších dynamitu, více než dvaceti hospitalizacích a nevýslovných materiálních škodách dříve, než mohly být sečteny hlasovací lístky.

Zní to jako zážitek z volebního dne, který byste chtěli zažít?

Násilím se řešily spory téměř po celou historii lidstva a stále se tak děje ve velké části světa. Američané byli obecně – až na nápadné výjimky – vyňati. Letos se však více než 40 procent republikánů a 40 procent demokratů domnívá, že v případě vítězství kandidáta druhé strany by v nadcházejících volbách bylo ospravedlněno alespoň nějaké násilí. Výše je uvedeno, jak vypadají násilné volby, v nichž GI získali nejvíce hlasů a zjistili, že to nestačí.

Eleanor Rooseveltová označila tuto bitvu za „varování“ před pokusy bránit lidem v pokojném výkonu volebního práva a nerespektovat jejich rozhodnutí. Je-li však bitva varováním, její následky poskytují důvod k optimismu. Obyvatelé McMinn County rychle odložili minulost a pod vedením nových vůdců GI se posunuli vpřed. Pokud se dokážou smířit – po deseti letech rozdělení a bitvě o hlasovací lístky, která skončila bitvou o kulky – je tu naděje pro nás všechny.