Proklamace z roku 1763, proklamace vyhlášená britskou korunou na konci francouzské a indiánské války v Severní Americe, jejímž hlavním cílem bylo usmířit původní obyvatele Ameriky a omezit pronikání osadníků na jejich území. Během staletí, která uplynula od vyhlášení, se stala jedním ze základních kamenů indiánského práva ve Spojených státech a Kanadě.
Library of Congress, Washington, D.C.
Encyclopædia Britannica, Inc.
Poté, co indiánské stížnosti vyústily v zahájení Pontiacovy války (1763-64), se britské úřady rozhodly potlačit mezikoloniální rivalitu a zneužívání tím, že se budou zabývat problémy původních obyvatel Ameriky jako celku. Za tímto účelem proklamace zorganizovala nová britská území v Americe – provincie Quebec, Východní a Západní Florida a Grenada (na Návětrných ostrovech) – a rozsáhlé indiánské rezervace spravované Brity na západ od Appalačských hor, od jihu Hudsonova zálivu až po sever Floridy. Zakázala osídlování indiánských území, nařídila těm osadníkům, kteří se tam již usadili, aby se stáhli, a přísně omezila budoucí osídlování. Poprvé v historii evropské kolonizace v Novém světě proklamace formalizovala koncept indiánských pozemkových nároků a zakázala vydávat patenty na jakoukoli půdu nárokovanou kmenem, pokud indiánský nárok nejprve nezanikl koupí nebo smlouvou:
Library of Congress, Washington(g3300 ar010300)
Lionel Pincus and Princess Firyal Map Division/New York Public Library (obraz č. 1). 435005)
A vzhledem k tomu, že je spravedlivé a rozumné a pro náš zájem a bezpečnost našich kolonií nezbytné, aby několik národů nebo kmenů Indiánů, s nimiž jsme spojeni a kteří žijí pod naší ochranou, nebylo obtěžováno nebo rušeno v držení těch částí našich panství a území, které jim nebo některému z nich nebyly postoupeny nebo námi vykoupeny a jsou vyhrazeny jako jejich loviště; proto…prohlašujeme, že je naší královskou vůlí a potěšením, aby se žádný guvernér nebo vrchní velitel v žádné z našich kolonií v Quebecu, na východní Floridě nebo na západní Floridě neodvážil pod jakoukoli záminkou vydávat povolení k vyměřování nebo vydávat patenty na pozemky za hranicemi jejich příslušných vlád….
A vzhledem k tomu, že při nákupu půdy od indiánů byly spáchány velké podvody a zneužití k velké újmě našich zájmů a k velké nespokojenosti zmíněných indiánů; abychom tedy do budoucna zabránili takovým nesrovnalostem a aby se indiáni přesvědčili o naší spravedlnosti a rozhodnosti odstranit všechny rozumné důvody k nespokojenosti, …přísně nařizujeme a požadujeme, aby si žádná soukromá osoba nedovolila od zmíněných indiánů koupit jakoukoli půdu vyhrazenou zmíněným indiánům v těch částech našich kolonií, kde jsme považovali za vhodné povolit osídlení; ale pokud by se někdy některý ze zmíněných indiánů chtěl zbavit zmíněné půdy, bude tato půda koupena pouze pro nás, naším jménem, na nějakém veřejném shromáždění nebo shromáždění zmíněných indiánů, které za tímto účelem uspořádá guvernér, respektive vrchní velitel naší kolonie, v níž leží.
Ačkoli cílem proklamace nebylo změnit západní hranice, přesto byla pro kolonie urážlivá jako nepřiměřené vměšování do jejich záležitostí. Smlouvy, které následovaly po Pontiacově válce, vytyčily hranici osídlení přijatelnější pro koloniální osadníky (viz Fort Stanwix, Treaties of), ale pokračující pohyb pionýrů na západ a nerespektování ustanovení proklamace ze strany osadníků vyvolaly po desetiletí pokračující indiánské války v celé oblasti. Připojení zbytku území severně od řeky Ohio ke Quebecu v roce 1774 dále vyostřilo koloniální konflikt s Británií.