Rozpad alfa, typ radioaktivního rozpadu, při kterém některá nestabilní atomová jádra rozptylují přebytečnou energii samovolným vyvržením částice alfa. Protože částice alfa mají dva kladné náboje a hmotnost čtyři jednotky, jejich emisí z jader vznikají dceřiná jádra, která mají kladný jaderný náboj nebo atomové číslo o dvě jednotky menší než jejich rodiče a hmotnost o čtyři jednotky menší. Tak se polonium-210 (hmotnostní číslo 210 a atomové číslo 84, tj. jádro s 84 protony) rozpadá emisí alfa na olovo-206 (atomové číslo 82).
Encyclopædia Britannica, Inc.
Rychlost a tedy i energie částice alfa vyvržené z daného jádra je specifickou vlastností mateřského jádra a určuje charakteristický dolet nebo vzdálenost, kterou částice alfa urazí. Ačkoli jsou částice alfa vyvrhovány rychlostí přibližně jedné desetiny rychlosti světla, nejsou příliš pronikavé. Jejich dosah ve vzduchu je jen několik centimetrů (což odpovídá energetickému rozsahu asi 4 miliony až 10 milionů elektronvoltů).
Hlavní zářiče alfa se nacházejí mezi prvky těžšími než bismut (atomové číslo 83) a také mezi prvky vzácných zemin od neodymu (atomové číslo 60) po lutecium (atomové číslo 71). Poločas rozpadu alfa se pohybuje od přibližně mikrosekundy (10-6 sekundy) do přibližně 1017 sekund (více než 3 miliardy let)
.