19. května 1973 ~ Preakness Stakes ~ 1 3/16 míle ~ Pimlico Race Course
Secretariatovo vítězství v Preakness bylo stejně působivé jako jeho vítězství v Derby, ale dosáhl ho velkolepě jiným způsobem. Namísto toho, aby žokej Ron Turcotte vyčkával a pak požádal svého koně o jeden dlouhý, vytrvalý úprk do cíle, jako tomu bylo v Derby, překvapil rekordní počet diváků v Preakness náhlým, bleskovým přesunem z posledního místa na první a ujal se vedení již na začátku dostihu.
Výstupem z brány se Secretariat propadl až na konec malého pole šesti koní. Tam ho všichni očekávali. Nečekali však to, co se stalo potom. Turcotte, který vycítil, že tempo je pomalé, nehodlal nechat lídry a zejména soupeře Shama zahálet a nechat si toho dost na konec. Když se pole usadilo v první zatáčce a všichni doufali, že si odpočinou na dlouhý dostih na 1,16 míle, Turcotte udělal svůj odvážný, brzký tah, z posledního na prvního, na tři šířky a valil.
The Daily Racing Form Chart Caller popsal akci:
„Secretariat dobře vyrazil a byl uvolněn a pěkně se uvolnil, když pole poprvé míjelo tribuny. Při vjezdu do klubové zatáčky se nechal vést mimo dva soupeře a reagoval, když Turcotte pohnul rukama na otěžích, předvedl velkolepý běh a převzal velení při vjezdu do backstretche.“
Turcotteův odvážný tah měl za cíl chopit se okamžiku a vložit osud koně do vlastních rukou. Byl však riskantní. Brzký rychlostní výpad by se mohl zakousnout do hřebcovy studnice výdrže. Soupeři se chystali Big Reda v pozdějších fázích stáhnout, kdyby zaváhal.
Series Secretariat však nezaváhal.
Dolů po backstretchi se Secretariat hnal v čele. V zatáčce a v cílové rovince měl na Shama (který se posunul na druhé místo) náskok asi 2,5 délky a tento náskok si udržel až do cíle.
The Form’s Chart Caller shrnul druhou polovinu dostihu výstižně: „
Jako si zasloužil růže v Louisville, byl Secretariat za vítězství v Baltimoru oceněn černookými susany. V Secretariatově táboře se usmívali na všechny strany.
S dostihem byl však spojen jeden malý problém: jeho čas.
Po překonání časového rekordu v Derby chtěli sportovní novináři zjistit, zda Secretariat dokáže překonat čas Canonera II. 1:54 na 1,16 míle v Preakness v roce 1971. Ve světlech elektronické časomíry v dostihovém poli zářil čas 1:55.
To zdaleka nebyl konečný „oficiální“ čas dostihu.
Minuty po dostihu informoval traťový časoměřič vedení Pimlica, že dostih změřil rychleji než časomíra, a to časem 1:54 2/5.
Dokonce se však ukázalo, že čas 1:55 nebyl ani zdaleka rekordem dostihu. Ozvali se také dva hodináři Daily Racing Form, oba veteráni, kteří oba naměřili čas 1:53 2/5, což by znamenalo překonání rekordu dráhy. Ve dnech následujících po Preakness vstoupila do sporu televize CBS a nabídla, že umožní úředníkům změřit čas dostihu na opakovaném videozáznamu. Televize ukázala fanouškům vedle sebe opakování Secretariatova Preaknessu a Canonerova Preaknessu a Secretariat se v televizi dostal na trať jako první.
Nakonec se Marylandský Jockey Club rozhodl elektronicky zaznamenaný čas vyhodit a jako oficiální čas použít časomíru z Pimlica 1:54 2/5. Na základě toho bylo rozhodnuto, že dostihy se poběží v čase 1:54 2/5. Daily Racing Form měl z nesrovnalostí tak silný pocit, že zaznamenal jak nový oficiální čas, tak svůj vlastní časomíru: 1:53 2/5. Sporný čas přetrvával dalších 39 let, dokud marylandská dostihová komise oficiálně neopravila čas na 1:53 rovných, čímž se celá záležitost jednou provždy vyřešila.
Kliknutím sem si můžete přečíst o „Dni, kdy se čas nezastavil“
V roce 1973 se o sporu o čas psalo i ve dnech před závěrečnou částí Trojkoruny, kterou byl o tři týdny později dostih Belmont Stakes v Belmont Parku v New Yorku.
Pozornost většiny fanoušků se však upínala pouze na Secretariat. Od roku 1948, kdy se to naposledy podařilo velkému Citationovi, se žádnému koni nepodařilo získat všechny tři dostihy Trojkoruny.
Pokud se to někdy někomu podařilo, musel to být právě Secretariat.