Kaler, kterého zaujalo, jak byl každý dopis jiný a podle něj skutečně upřímný, si je uložil do složky ve své kanceláři. Ty pocity a kajícnost Pitinovi pravděpodobně pomohly udržet si práci. O rok později byl vyhlášen trenérem roku v Big Ten a Gophers se s 24 výhrami vrátili do turnaje NCAA.
„Měli jsme opravdu těžkou sezonu a tři děti, které za mě teď nastupují, mohly přestoupit,“ řekl Pitino. „Většina dětí přestoupí, když se stane průser a váš trenér dostane padáka a slyší všechny tyhle věci – většina dětí odejde. Nejpyšnější jsem na to, že šatna zůstala nedotčená a dokázali jsme tu bouři přečkat.“
Jak se ukázalo, Coyle, který Pitina před jeho nástupem do Minnesoty neznal, byl ohromen.
„Je velmi snadné, když procházíme těžkými časy, ukázat prstem na někoho jiného,“ řekl Coyle. „Richard a jeho tým udělali pravý opak: ukázali na sebe.“
Jeden z těch hráčů, kteří zůstali, Dupree McBrayer, řekl, že tato zkušenost změnila i Pitina.
„Už není tak šílený,“ řekl McBrayer. Konkrétně McBrayer poznamenal, že od té sezony Pitino méně křičí.
Časté stěhování v dětství Richarda Pitina, vyvolané peripetiemi jeho otce, na něj mělo důležitý vliv. Zdá se, že Richard Pitino si osvojil vyrovnanou povahu, která se často dědí z bouřlivého dětství – například když sledoval, jak jeho otec odchází z Kentucky do Boston Celtics a po několika letech se vrací do státu, aby vedl úhlavního rivala Kentucky, Louisville.
„Všichni lidé, kteří ho ctili, ho nenáviděli,“ řekl Richard o návratu svého otce do státu Bluegrass. „Všichni lidé, kteří ho předtím v Louisville nenáviděli, ho teď uctívali. Takže jsem prostě pochopil absurditu světa, ve kterém ve sportu žijeme.“
Podívejte se na to.