Shrnutí: Podle nové studie má značný počet lidí pocit, že jejich myšlenky mají podobu vnitřního hlasu.
Zdroj: Zdroj: University of Wisconsin Madison
V dnešní době není nic neobvyklého, když máte nějaký čas o samotě se svými myšlenkami. Jak ale zní, pokud vůbec nějak zní?“
Mnoho lidí má pocit, že jejich myšlenky mají podobu vnitřního hlasu, jakéhosi rozhovoru se sebou samými v mysli, vyplývá z nového dotazníku o vnitřních hlasech, který vypracovali vědci z Wisconsinské univerzity v Madisonu. Jiní tento způsob prožívání myšlenek objevují (často prostřednictvím internetu) a jsou touto myšlenkou důkladně zmateni.
„Je mnohem snazší vidět fyzické rozdíly, že někdo dokáže vyskočit výš než vy nebo běžet rychleji,“ říká Gary Lupyan, profesor psychologie z UW-Madison, který se zabývá jazykem a poznáváním. „Ale maskované rozdíly – rozdíly v tom, jak něco vnímáte nebo jak o něčem přemýšlíte – ty se odhalují mnohem hůře. Tak nějak musíte mít lidi, kteří si porovnávají poznámky.“
Rozdíly ve způsobu, jakým naše mysl vyvolává představy a vyslovená slova, jsou opakovaným tématem příspěvků na Facebooku a Redditu. Softwarový inženýr Blake Ross zveřejnil v roce 2016 na Facebooku esej o tom, co popsal jako „tak blízko upřímnému zjevení, jakého se kdy dočkám na vlastní kůži. Tady to je: Můžete si věci představit ve své mysli.“
Ross napsal, že to nedokáže. Ne konkrétní věc, jako je tvář jeho otce, nebo obecnou scénu na pláži. Přišly tisíce komentářů.
Když uživatel Redditu zveřejnil video o různých způsobech, jak lidé popisují své myšlenky, mnoho komentujících vyjádřilo zmatek. „Někdy na něco reaguji a říkám to v duchu místo nahlas, ale není to celodenní, každodenní jev,“ napsal jeden z komentátorů. „Přemýšlím jako vzorce? Nevím, co to znamená … Cítím se z toho všeho zmatená.“
Předchozí dotazníky o vnitřních hlasech se zaměřovaly na různé otázky: řekněme, zda vnitřní hlas slouží jako metoda sebehodnocení nebo k poskytnutí motivace.
„To, co sledujeme, je sklon. Jak často lidé uvádějí, že tyto věci dělají?“ říká Hettie Roebucková, postdoktorandka v Lupyanově laboratoři a spoluautorka dotazníku vnitřních reprezentací, jehož první výsledky byly zveřejněny letos na jaře v časopise Behavioral Research Methods. „Tato myšlenka vnitřní řeči nebyla vůbec příliš studována a naše měření ji poskytuje v kontextu takových věcí, jako jsou vizuální představy a ortografické představy (vizualizace textu).“
Jen 19 % z 232 respondentů nového dotazníku (všichni dospělí) nesouhlasilo s tvrzením: „Když přemýšlím, slyším slova ve svém ‚uchu mysli'“. Šestnáct procent nesouhlasilo s tvrzením: „O problémech přemýšlím ve své mysli formou rozhovoru sám se sebou.“
A zatímco odpovědi v dotazníku potvrzují anekdotický zmatek v internetových diskusích, jsou také v rozporu s tím, jak si respondenti představují vnitřní život ostatních lidí.
„Lidé, kteří nám říkají, že ve skutečnosti neprožívají vnitřní řeč, předpokládají, že ji neprožívají ani ostatní. A někdo, kdo prožívá hodně, předpokládá, že ostatní také,“ říká Lupyan. „Je však zajímavé, že neexistuje žádný důkaz o bimodalitě – že myšlenky buď slyšíte tímto způsobem, nebo ne. Lidé mají rádi kategorie a typy, ale skutečnost je taková, že lidé spadají do kontinua od málo po hodně.“
Výsledky byly stabilní v průběhu času, kdy subjekty v dotaznících zadávaných s odstupem několika měsíců dosahovaly podobné úrovně aktivity vnitřního hlasu, a daly vědcům možnost studovat její vztah k dalším aspektům jejich myšlení.
V jednom experimentu byly účastníkům ukázány obrázky objektu, po nichž následovalo slovo, které buď popisovalo zobrazený objekt, nebo ne. Jediné, co museli udělat, bylo říci výzkumníkům, zda se obrázek a slovo shodují. Mělo to však háček. Někdy se neshodující se dvojice rýmovaly, například obrázek stromu následovaný slovem „klíč“.
„Skvělé je, že lidé, kteří tvrdí, že ve větší míře verbalizují své myšlenky, odpovídají mnohem déle, pokud se tyto obrázky a slova rýmují,“ říká Roebuck. „I když ta slova nikdy nevyslovují nahlas, zpomalují je kombinace jako klíč a strom nebo medvěd a vlasy nebo hlemýžď a velryba.“
Lidé, jejichž výsledky dotazníku ukazují, že se přiklánějí k ortografickým představám – vidí slova tak, jak myslí -, zakopli o jiný druh vztahu. Pomaleji odpovídali, zda slovo pro obrázek, který jim byl ukázán, a skutečné slovo, které viděli, vypadají podobně, když jsou obě vypsána.
„Přemýšlejte o slovech „kořen“ a „noha“ nebo „hřeben“ a „bomba“. Znějí jinak, ale píší se velmi podobně,“ říká Roebuck. „Takže lidé, kteří říkají, že častěji přemýšlejí tak, že vidí slova napsaná, jim trvá déle, než si to utřídí, když je tam vizuální podobnost se slovy – opět, i když ten obrázek, který viděli, neobsahuje vůbec žádný text.“
Je to důkaz, že rozdíly ve vizuální a „zvukové“ reprezentaci v jejich mysli souvisí s rozdíly ve způsobu, jakým organizují své myšlenky.
„V míře, v jaké někdo používá jazyk více při poznávání v daném okamžiku, může jazyk také uspořádávat jeho mentální prostory,“ říká Lupyan.
Vytvoření způsobu, jak důsledně popsat osobní rozdíly ve vnitřní verbalizaci a vizuálních či ortografických představách, může pomoci výzkumníkům, kteří se snaží studovat různé způsoby slaďování.
„O lidech, kteří mají nízké skóre ve vnitřní řeči, se toho ví mnohem méně,“ říká Lupyan. „Lidé říkají věci jako: ‚Myslím v myšlenkách‘ nebo ‚Myslím v konceptech‘ a není úplně jasné, co to je. Schopnost identifikovat tyto lidi otevírá možnost lépe porozumět tomu, jak přemýšlejí.“
O tomto článku z výzkumu neurovědních rozdílů
Zdroj:
University of Wisconsin Madison
Kontakty:
Chris Barncard – University of Wisconsin Madison
Zdroj obrázku:
Obrázek je ve veřejném vlastnictví.
Původní výzkum: Uzavřený přístup
„Dotazník vnitřních reprezentací: Hettie Roebuck et al. Behavior Research Methods.
Abstrakt
Dotazník vnitřních reprezentací: Je formát, v němž prožíváme své momentální myšlenky, u jednotlivých osob různý? Mnoho lidí tvrdí, že jejich myšlení probíhá vnitřním hlasem a že používání jazyka mimo mezilidskou komunikaci je pro ně běžnou zkušeností. Jiní lidé s tím nesouhlasí. Představujeme nové měřítko, Dotazník vnitřní reprezentace (Internal Representation Questionnaire, IRQ), jehož cílem je posoudit subjektivní způsob vnitřní reprezentace lidí a kvantifikovat individuální rozdíly ve „způsobech myšlení“ podle více faktorů v jediném dotazníku. Explorační faktorová analýza identifikovala čtyři faktory: Vnitřní verbalizace, vizuální představy, ortografické představy a reprezentativní manipulace. Všechny čtyři faktory spolu pozitivně korelovaly, ale odpovídaly jedinečným předpovědím. Popisujeme vlastnosti IRQ a uvádíme test jeho schopnosti předpovídat vzorce interference ve zrychlené úloze ověřování slov a obrázků. Celkově výsledky naznačují, že rozdíly v tom, jak lidé sami sebe vnitřně reprezentují, souvisejí s rozdíly ve zpracování známých obrázků a psaných slov.