BOSTON
Do nového tisíciletí je vkládáno mnoho velkých nadějí. Já mám jednu spíše skromnou: že se naučíme správně psát toto slovo. Bohužel v životní hře Scrabble je zjevný nedostatek písmen N.
Vzpomínám si na výměnu názorů s jedním vyznamenaným televizním producentem, který připravoval dokument o úsvitu 20. století. Poněkud překvapivě byl návrh pořadu několikrát odmítnut. Nakonec mi tento producent, vybíravý absolvent Yaleovy univerzity, předal průvodní dopis k návrhu. A tam to bylo, v úvodním odstavci: „
Když jsem producentku na tuto chybu upozornil, byla naprosto nechápavá, jako by jí spolehlivý zdroj sdělil, že slunce vyhaslo.
„Ne. Opravdu? To není možné.“ Nahlédla do slovníku a provedla opravu.
To bylo před více než dvěma lety. Od té doby se při setkání se slovem na M v novinových článcích nebo jakémkoli jiném publikovaném textu nedobrovolně přepínám do korektorského režimu.
Získejte do své e-mailové schránky noviny Monitor Stories, které vás zajímají.
Při registraci souhlasíte s našimi zásadami ochrany osobních údajů.
Leskké obálky katalogů, velké plakáty, nahrávky vážné hudby, drahé reklamy, to vše se vydává tam, kam se ještě žádný redaktor nevydal. The Millenium .
Na druhou stranu mohu oznámit, že slovo je napsáno správně alespoň v polovině případů. Ale ano, stále to znamená nedostatečnou známku v jakémkoli testu z pravopisu.
Jak se tomuto slovu podařilo dostat nás na kolena? Nejjednodušší odpověď je, že jsme s ním neměli dostatek praxe. Před deseti lety málokdo přemýšlel o miléniu, natož aby ho hláskoval. Naposledy si anglofonní národy musely dělat starosti s hláskováním slova „millennium“, respektive jeho staroanglického předchůdce, v době temného středověku. Míra gramotnosti byla horší než nyní.
Možná se příliš díváme na televizi a slova spíše slyšíme, než čteme. Nebo se možná jen díváme na špatný druh televize. Každodenní sledování pořadu Kolo štěstí by nám všem nejspíš prospělo. „Je tam N?“ slyším, jak se ptá soutěžící. „Ano, je tam,“ odpoví Pat Sajak, když Vanna otočí osamělou souhlásku.
Možná jsou naše životy příliš uspěchané na to, abychom se zabývali takovou kuriózní zábavou, jako je pravopis. Ani celosvětová síť tomu příliš nepomohla. Když se řítíme po informační superdálnici, má vůbec někdo čas všímat si pravopisu? Cílené vyhledávání chybného „milénium“ na populárním webovém portálu vypovídá o všem: 93 494 zobrazení.
Vzhledem k takovým ohromujícím důkazům by někdo řekl, že mé miléniové naděje jsou marné. Nic však není nemožné. Vzpomínáte si na rok 1989? Berlínská zeď se zhroutila. Autokracie byla poražena. Demokracie zvítězila. A desítky lidí po celém světě se naučily hláskovat „Uzbekistán“.
Skeptici by se však vysmáli. Řekli by, že tisíciletí je jen těžký popkvíz. Závěrečná zkouška se blíží! Taková je temná stránka milenialismu.
A i když jsou předpovědi soudného dne o konci světa absurdní, korektor ve mně se při této myšlence otřese. Člověk si může jen představit titulky v novinách: „Acopalypse Imminent; GOP Fault Clinton’s ‚bridge to the 21st Century‘. “
Naštěstí se takových apokalyptických výmyslů bát nemusíme. Udělali bychom však dobře, kdybychom se chránili před zákeřnější vyhlídkou: koncem psaného slova, jak ho známe.
*Stephen Lapointe je spisovatel na volné noze, který žije v Cambridge ve státě Massachusetts.