Trpíš takovou bolestí a já bych si přála, abych ji mohla odnést. Napsal jsi to tak jasně a výstižně, že jsem ti skoro uvěřila. Téměř. A pak dojdu k tvému poslednímu řádku, kde říkáš „…nechci umřít – jen už nemám ponětí, jak žít“. Je to dobře řečeno, poetické. Možná společně najdeme cestu. Bylo tu hodně bolesti a utrpení. Je mi líto všeho, co jsi ztratil a co ti chybí. Šikana, deprese, sebepoškozování a klesající známky musí být tak zdrcující. Je přinejmenším těžké se s tím vyrovnat. Věřím, že ses snažila, a vím, že je to těžké. Ale proč nezkusit to, co je nejtěžší, než uděláš takové konečné rozhodnutí. Pokud máš opravdu pocit, že nemáš co ztratit, proč nenavštívit lékaře, nepožádat o poradenství, nepromluvit si s maminkou, s učitelem, s někým, kdo ti může pomoci? Přišla jsi sem, takže vím, že máš odvahu, tak proč neudělat další krok. Tvůj život si zaslouží mnohem víc. Máš na tomto světě své místo. Čas stále plyne a nic nezůstává stejné. Změna je pomalá a bolestně se vleče. Nebudete vždy šikanováni, bez přátel, v depresi a v izolaci. Tento čas je teď a tolik to bolí, ale tento čas pomine. Stačí ještě chvíli vydržet a počkat si na ni. Ale nečekejte jen tak, zkuste to a vyhledejte pomoc. Je tu, opravdu je. Jsme tady a můžeš si s námi promluvit, kdykoli budeš potřebovat. Zavolejte nám, pokud budete mít někdy pocit, že si ubližujete, chceme vám s tím pomoci. Nasajte svůj strach a vyslovte své pocity, vykřičte je, pokud musíte. Postavte se a buďte vnímáni. Máte bolesti a zasloužíte si trochu trpělivosti a pozornosti. Kdybys mluvila s lékařem, učitelem, maminkou, mohli by tě vzít do nemocnice a spojit tě se zdroji a službami. Existují možnosti pro lidi, kteří mají deprese a chtějí si ublížit. Existují zdravé způsoby, jak zvládnout a vyrovnat se s bolestí a zmírnit své utrpení. Jak tě mám přesvědčit, abys tuto možnost využila, kéž bych to věděla? Mám jen svá slova a vážím si toho, že si je přečtete, mohu jen doufat, že něco změní. Máte příběh, který můžete vyprávět, a právě ve vyprávění se možná uzdravíte. Vaše slova vám dodají sílu, moc, přijetí a úlevu. Vyzývám vás, abyste svůj příběh vyprávěli a pokračovali v něm, psali o něm a mluvili o něm znovu a znovu, dokud se vaše mysl neuklidní. Odpovědi jsou ve vás, máte moc uskutečnit změnu, věřte, že to dokážete. Obávám se, že jste to všechno možná už někdy slyšeli a moje slova nejsou nic nového. Chceš jen to, co chceme všichni, trochu štěstí a pocit, že někam patříš, to přece není tak moc. To je to, co ti přeji, a věřím, že to můžeš mít, jen když si dáš šanci, mnoho šancí. Zasloužíš si jich tolik, kolik bude třeba. Nebudu ti říkat „sbohem“, ale prozatím se rozloučím. Doufám, že si ještě promluvíme. Měj se dobře.
Blog