Výroba (ekonomie)

author
13 minutes, 26 seconds Read

V zásadě existují v ekonomice dvě hlavní činnosti, výroba a spotřeba. Stejně tak existují dva druhy subjektů, výrobci a spotřebitelé. Blahobyt je umožněn efektivní výrobou a interakcí mezi výrobci a spotřebiteli. V této interakci lze identifikovat spotřebitele ve dvou rolích, z nichž obě vytvářejí blahobyt. Spotřebitelé mohou být jak zákazníky výrobců, tak dodavateli výrobců. Blahobyt zákazníků vzniká z komodit, které kupují, a blahobyt dodavatelů souvisí s příjmy, které dostávají jako kompenzaci za výrobní vstupy, které dodali výrobcům.

Zájemci o výrobuUpravit

Zájemci o výrobu jsou osoby, skupiny nebo organizace, které mají zájem na vyrábějící společnosti. Ekonomický blahobyt má původ v efektivní výrobě a je rozdělován prostřednictvím interakce mezi zainteresovanými stranami společnosti. Zainteresované strany společností jsou ekonomické subjekty, které mají na společnosti ekonomický zájem. Na základě podobnosti jejich zájmů lze zainteresované strany rozdělit do tří skupin, aby bylo možné rozlišit jejich zájmy a vzájemné vztahy. Tyto tři skupiny jsou následující:

Vzájemné příspěvky zainteresovaných stran společnosti (Saari, 2011,4)

  • Zákazníci
  • Dodavatelé
  • Výrobci

Zájmy těchto zainteresovaných stran a jejich vztahy ke společnostem jsou stručně popsány níže. Naším cílem je vytvořit rámec pro další analýzu.

Zákazníci

Zákazníky společnosti jsou obvykle spotřebitelé, ostatní výrobci na trhu nebo výrobci ve veřejném sektoru. Každý z nich má své individuální výrobní funkce. V důsledku konkurence má poměr ceny a kvality zboží tendenci se zlepšovat, což zákazníkům přináší výhody v podobě vyšší produktivity. Zákazníci dostávají více za méně peněz. V domácnostech a ve veřejném sektoru to znamená, že se dosahuje většího uspokojení potřeb při nižších nákladech. Z tohoto důvodu se produktivita zákazníků může v průběhu času zvyšovat, i když jejich příjmy zůstávají nezměněny.

Dodavatelé

Dodavateli podniků jsou obvykle výrobci materiálu, energie, kapitálu a služeb. Všichni mají své individuální výrobní funkce. Změny cen nebo kvality dodávaných komodit mají vliv na produkční funkce obou subjektů (společnosti i dodavatelů). Docházíme k závěru, že výrobní funkce společnosti a jejích dodavatelů jsou ve stavu neustálé změny.

Výrobci

Ti, kteří se podílejí na výrobě, tj. pracovní síla, společnost a vlastníci, se souhrnně označují jako společenství výrobců nebo producenti. Společenství výrobců vytváří příjem z rozvíjení a pěstování produkce.

Bohacení získané prostřednictvím zboží vyplývá ze vztahu ceny a kvality zboží. V důsledku konkurence a vývoje na trhu mají cenově-kvalitativní vztahy komodit tendenci se v čase zlepšovat. Obvykle se kvalita komodit v průběhu času zvyšuje a jejich cena klesá. Tento vývoj příznivě ovlivňuje výrobní funkce zákazníků. Zákazníci dostávají více za méně peněz. Spotřebitelé získávají větší uspokojení při nižších nákladech. Tento typ tvorby blahobytu lze z údajů o výrobě vypočítat pouze částečně. V této studii je uvedena situace, kdy společenství výrobců (pracovní síla, společnost a vlastníci) získává příjem jako kompenzaci za vstupy, které dodali do výroby. Když výroba roste a stává se efektivnější, příjem má tendenci se zvyšovat. Ve výrobě to přináší zvýšenou schopnost vyplácet mzdy, daně a zisky. Růst výroby a vyšší produktivita vytvářejí dodatečný příjem pro produkující společenství. Stejně tak vysoká úroveň příjmů dosažená v komunitě je výsledkem vysokého objemu výroby a její dobré výkonnosti. Tento typ tvorby blahobytu – jak již bylo zmíněno – lze spolehlivě vypočítat z údajů o výrobě.

Hlavní procesy výrobní společnostiRedakce

Výrobní společnost lze rozdělit na dílčí procesy různými způsoby; přesto je následujících pět označeno jako hlavní procesy, z nichž každý má svou vlastní logiku, cíle, teorii a klíčové údaje. Je důležité zkoumat každý z nich zvlášť, avšak jako součást celku, aby bylo možné je měřit a pochopit. Hlavní procesy podniku jsou následující:

Hlavní procesy výrobního podniku (Saari 2006,3)

  • reálný proces.
  • proces rozdělování příjmů
  • výrobní proces.
  • monetární proces.
  • proces tržní hodnoty.

V reálném procesu se vytváří výrobní výstup, v procesu rozdělování důchodu se rozdělují zisky z výroby a tyto dva procesy tvoří výrobní proces. Výrobní proces a jeho dílčí procesy, reálný proces a proces rozdělování důchodu, probíhají současně a pouze výrobní proces je identifikovatelný a měřitelný tradičními účetními postupy. Reálný proces a proces rozdělování důchodu lze identifikovat a měřit dodatečnou kalkulací, a proto je třeba je analyzovat odděleně, abychom pochopili logiku výroby a její výkonnost.

Reálný proces vytváří výrobní výstup ze vstupů a lze jej popsat pomocí produkční funkce. Ta označuje řadu událostí ve výrobě, při nichž se výrobní vstupy různé kvality a množství spojují do výrobků různé kvality a množství. Produkty mohou být fyzické statky, nehmotné služby a nejčastěji kombinace obojího. Vlastnosti, které výrobce vytvoří do výrobku, znamenají pro spotřebitele nadhodnotu a na základě tržní ceny se o tuto hodnotu dělí spotřebitel a výrobce na trhu. To je mechanismus, jehož prostřednictvím vzniká nadhodnota spotřebiteli a obdobně výrobci. Nadhodnotu pro zákazníky nelze měřit na základě žádných údajů o výrobě. Místo toho lze měřit nadhodnotu pro výrobce. Lze ji vyjádřit jak v nominálních, tak v reálných hodnotách. Reálná nadhodnota pro výrobce je výsledkem reálného procesu, reálného důchodu, a měřeno proporcionálně znamená produktivitu.

Pojmem „reálný proces“ ve smyslu kvantitativní struktury výrobního procesu se ve finském manažerském účetnictví začalo zabývat v 60. letech 20. století. Od té doby je základním kamenem finské teorie manažerského účetnictví. (Riistama et al. 1971)

Rozdělovacím procesem výroby se rozumí řada událostí, při nichž se mění jednotkové ceny výrobků a vstupů konstantní kvality, což způsobuje změnu v rozdělení příjmů mezi účastníky směny. Velikost změny rozdělení důchodu je přímo úměrná změně cen produkce a vstupů a jejich množství. Přírůstky produktivity se rozdělují například mezi zákazníky jako nižší prodejní ceny výrobků nebo mezi zaměstnance jako vyšší mzda za příjem.

Výrobní proces se skládá z reálného procesu a procesu rozdělování důchodu. Výsledkem a kritériem úspěšnosti vlastníka je ziskovost. Rentabilita výroby je podíl výsledku reálného procesu, který si vlastník dokázal ponechat v procesu rozdělování příjmů. Faktory popisující výrobní proces jsou složkami rentability, tj. výnosy a náklady. Od faktorů reálného procesu se liší tím, že složky rentability jsou dány v nominálních cenách, zatímco v reálném procesu jsou faktory v periodicky stanovených cenách.

Monetární proces se týká událostí spojených s financováním podniku. Proces tržní hodnoty se týká řady událostí, při nichž investoři určují tržní hodnotu podniku na investičních trzích.

Růst a výkonnost výrobyUpravit

Hlavní článek: Hospodářský růst

Hospodářský růst je často definován jako zvýšení produkce výstupu výrobního procesu. Obvykle se vyjadřuje jako procento růstu znázorňující růst reálného výstupu výroby. Reálný výstup je skutečná hodnota výrobků vyrobených ve výrobním procesu, a když od reálného výstupu odečteme reálný vstup, dostaneme reálný důchod. Reálný výstup a reálný důchod vznikají v reálném výrobním procesu z reálných vstupů.

Reálný proces lze popsat pomocí produkční funkce. Produkční funkce je grafické nebo matematické vyjádření znázorňující vztah mezi vstupy použitými ve výrobě a dosaženým výstupem. Uvádí se a demonstruje jak grafické, tak matematické vyjádření. Produkční funkce je jednoduchým popisem mechanismu tvorby důchodu ve výrobním procesu. Skládá se ze dvou složek. Těmito složkami jsou změna vstupů do výroby a změna produktivity.

Složky hospodářského růstu (Saari 2006,2)

Obrázek znázorňuje proces tvorby důchodu (pro názornost je přehnaný). Hodnota T2 (hodnota v čase 2) představuje růst produkce z hodnoty T1 (hodnota v čase 1). Každý čas měření má svůj vlastní graf produkční funkce pro tento čas (přímky). Produkce měřená v čase 2 je větší než produkce měřená v čase 1 pro obě složky růstu: zvýšení vstupů a zvýšení produktivity. Část růstu způsobená zvýšením vstupů je znázorněna na přímce 1 a nemění vztah mezi vstupy a výstupy. Část růstu způsobená zvýšením produktivity je znázorněna na přímce 2 se strmějším sklonem. Zvýšená produktivita tedy představuje větší výstup na jednotku vstupu.

Růst výstupu výroby nevypovídá nic o výkonnosti výrobního procesu. Výkonnost výroby měří schopnost výroby vytvářet důchod. Protože důchod z výroby je vytvářen v reálném procesu, nazýváme jej reálný důchod. Podobně, protože produkční funkce je vyjádřením reálného procesu, mohli bychom ji také nazývat „důchod generovaný produkční funkcí“.

Tvorba reálného důchodu se řídí logikou produkční funkce. Ve změně důchodu lze také rozlišit dvě složky: růst důchodu způsobený zvýšením vstupů do výroby (objemu výroby) a růst důchodu způsobený zvýšením produktivity. Růst důchodu způsobený zvýšením objemu výroby je určen pohybem po grafu produkční funkce. Růst důchodu odpovídající posunu produkční funkce je vyvolán zvýšením produktivity. Změna reálného důchodu tak znamená posun z bodu 1 do bodu 2 na produkční funkci (výše). Chceme-li maximalizovat výrobní výkon, musíme maximalizovat důchod generovaný výrobní funkcí.

Zdroje růstu produktivity a objemu výroby jsou vysvětleny následovně. Růst produktivity je považován za klíčový ekonomický ukazatel inovací. Úspěšné zavádění nových výrobků a nových nebo změněných procesů, organizačních struktur, systémů a obchodních modelů generuje růst produkce, který převyšuje růst vstupů. Výsledkem je růst produktivity neboli výstupu na jednotku vstupu. Růst příjmů může probíhat i bez inovací prostřednictvím replikace zavedených technologií. Pouze při replikaci a bez inovací bude výstup růst úměrně vstupům. (Jorgenson et al. 2014,2) To je případ růstu příjmů prostřednictvím růstu objemu výroby.

Jorgenson et al. (2014,2) uvádí empirický příklad. Ukazují, že velká převaha hospodářského růstu v USA od roku 1947 zahrnuje replikaci stávajících technologií prostřednictvím investic do zařízení, staveb a softwaru a rozšiřování pracovní síly. Dále ukazují, že inovace se na hospodářském růstu USA podílejí jen asi dvaceti procenty.

V případě jednoho výrobního procesu (popsaného výše) je výstup definován jako ekonomická hodnota výrobků a služeb vyrobených v tomto procesu. Chceme-li zkoumat celek mnoha výrobních procesů, musíme sečíst přidanou hodnotu vytvořenou v jednotlivých procesech. To se provádí proto, abychom se vyhnuli dvojímu účtování meziproduktů. Přidanou hodnotu získáme odečtením mezivstupů od výstupů. Nejznámějším a nejpoužívanějším měřítkem přidané hodnoty je HDP (hrubý domácí produkt). Je široce používán jako měřítko hospodářského růstu národů a průmyslových odvětví.

Absolutní (celkový) a průměrný důchodEdit

Výkonnost výroby lze měřit jako průměrný nebo absolutní důchod. Vyjádření výkonnosti jak v průměrných (avg.), tak v absolutních (abs.) veličinách je užitečné pro pochopení účinků výroby na blahobyt. Pro měření průměrného výrobního výkonu používáme známý poměr produktivity

  • Reálný výstup / reálný vstup.

Absolutní příjem výkonu získáme odečtením reálného vstupu od reálného výstupu takto:

  • Reálný příjem (abs.) = reálný výstup – reálný vstup

Růst reálného příjmu je přírůstek ekonomické hodnoty, který lze rozdělit mezi účastníky výroby. Pomocí výrobního modelu můžeme provést průměrné a absolutní účetnictví v jednom výpočtu. Maximalizace výkonnosti výroby vyžaduje použití absolutního měřítka, tj. reálného důchodu a jeho derivátů jako kritéria výkonnosti výroby.

Maximalizace produktivity vede také k jevu zvanému „růst bez pracovních míst“ Jde o ekonomický růst v důsledku růstu produktivity, ale bez vytváření nových pracovních míst a nových příjmů z nich. Tento případ ilustruje praktický příklad. Když osoba bez zaměstnání získá práci v tržní výrobě, můžeme předpokládat, že se jedná o práci s nízkou produktivitou. V důsledku toho průměrná produktivita klesá, ale reálný příjem na obyvatele se zvyšuje. Kromě toho roste i blahobyt společnosti. Tento příklad ukazuje, jak obtížné je správně interpretovat změnu celkové produktivity. Kombinace zvýšení objemu a snížení celkové produktivity vede v tomto případě ke zlepšení výkonu, protože se nacházíme v oblasti „klesajících výnosů“ produkční funkce. Pokud jsme na straně „rostoucích výnosů“ výrobní funkce, vede kombinace zvýšení objemu výroby a zvýšení celkové produktivity ke zlepšení výkonnosti výroby. Bohužel v praxi nevíme, na které části produkční funkce se nacházíme. Proto správnou interpretaci změny výkonnosti získáme pouze měřením změny reálného důchodu

.

Similar Posts

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.