Potrava larev – neznámá.
Krytí – Jako larvální biotop uvádějí Garton a Brandon (1975), Redmer et al. (1999) a Turnipseed a Altig (1975) rybníky s velkými plochami vynořující se vegetace. Roth a Jackson (1987) provedli pokusy v tůních tří velikostí a zjistili, že přežití pulců bylo největší v nejmenších tůních, které obsahovaly nejnižší přirozené hustoty dravého hmyzu.
Polymorfismus larev – pulci byli popsáni nebo zahrnuti do klíčů vypracovaných několika autory (Dickerson, 1906; Wright, 1929, 1932; Brimley, 1944; Morris, 1944; Altig, 1970; Cochran a Goin, 1970; Travis, 1981; Ashton a Ashton, 1988; Redmer et al., 1999). Pulci mají při vylíhnutí délku 4,5-5,5 mm a před metamorfózou dorůstají přibližně 60 mm. Ontogenetická změna zbarvení je kontinuální až do dosažení 25. nebo 26. stadia podle Gosnera (1960), kdy světlé skvrny splývají a vytvářejí interorbitální a příčné tělní pruhy. Poté mají pulci zelené tělo, žlutý až hnědý břich, žlutý ocas s tmavým skvrněním nebo síťováním a výrazné žluté orbitonazální pruhy. Žlutý interorbitální pruh přítomný v dřívější fázi vývoje se někdy zachovává a vytváří tak na hlavě trojúhelník. Ocas je dlouhý; výrazně klenutá hřbetní ocasní ploutev vychází ze zadní části těla a je úměrná výšce břišní ploutve. Mezi další vnější znaky patří laterálně vypouklé oči, dextrální řitní otvor a sinistrální spirakula.
Vlastnosti metamorfózy – pulci metamorfují do 28-44 d od vylíhnutí (Wright a Wright, 1949; Garton a Brandon, 1975; Turnipseed a Altig, 1975).
Postmetamorfní migrace – Na jedné lokalitě v jižním Illinois se postmetamorfní mláďata přesunula do vrchovištních biotopů
Prostředí mláďat – Mláďata se často vyskytují v emergenční vegetaci v chovných rybnících a jejich okolí, mohou však migrovat i do přilehlých vrchovišť (Garton a Brandon, 1975; Redmer et al..),
Dospělý biotop – Zelené žáby jsou adaptabilní na řadu biotopů, ačkoli lokality jsou obvykle vázány na stálé vodní plochy s bohatou emergentní vegetací. Mezi uváděné vodní biotopy patří bažiny, mokřady, močály, jezera, hospodářské rybníky, odpadní rybníky, rybníky pro chov ryb, zatopené výpůjční jámy, zatopené jímky a příkopy (Hurter, 1911; Wright, 1932; Carr, 1940a; Jobson, 1940; Cagle, 1942; Goin, 1943; Bartsch, 1944; Babbit a Babbit, 1951; Neill, 1951a; Werler a McCallion, 1951; Anderson et al., 1952; Carr a Goin, 1955; Tinkle, 1959; Rossman, 1960; Smith, 1961; Lee, 1969a; R. L. Brown, 1974; Garton a Brandon, 1975; Mount, 1975; Turnipseed a Altig, 1975; Dundee a Rossman, 1989; Scott a Koons, 1993a,b; Phelps a Lancia, 1995; Redmer a kol., 1999). Zelené stromové žáby jsou běžně uváděny z bariérových ostrovů a dalších pobřežních oblastí, kde zřejmě tolerují brakickou vodu (Allen, 1932; Dunn, 1937; Oliver, 1955a; Neill, 1958a; Martof, 1963; Diener, 1965; Moore, 1976; Mueller, 1985; Smith et al., 1993; Mitchell a Anderson, 1994). Existuje řada zpráv o úkrytech nebo hibernacích, včetně skalních štěrbin, ptačích budek a lidských odpadků, např. plechovek; zelení tesaříci se často vyskytují v okolí lidských obydlí (O. B. Goin, 1958; Tinkle, 1959; Grzimek, 1974; Garton a Brandon, 1975; Delnicki a Bolen, 1977; McComb a Noble, 1981). PVC trubky umístěné jako umělá útočiště byly použity při pokusech o odběr vzorků tohoto a dalších druhů rodu Hyla (Mouton et al.,
Velikost domovského okrsku – neznámá.
Teritoria – neznámá, ale je známo, že dospělí samci brání místa volání (Garton a Brandon, 1975).
Aestivace/vyhýbání se vysychání – neznámá, ale studie teplotní a vodní bilance zdůrazňují termoregulaci (O.B. Goin, 1958; Freed, 1980b), tělesné teploty (Brattstrom, 1963, 1968), ochlazování (Wygoda, 1988b), faktory ovlivňující evaporační ztráty vody (Wygoda, 1984, 1988a,b, 1989a,b; Wygoda a Williams, 1991; Wygoda a Garman, 1993), horečku (Kluger, 1977; Muchlinsky, 1985), tepelnou aklimatizaci/toleranci (Brattstrom, 1963; Layne a Romano, 1985; Blem et al., 1986; Layne et al., 1989), tolerance k vysychání (Layne et al., 1989) a absorpce vody (Walker a Whitford, 1970). Ballinger a McKinney (1966) uvádějí nižší letální vývojovou teplotu 20 ˚C.
Sezónní migrace – neznámé, ale mláďata se rozptylují na zalesněné stráně a do otevřených polí (Bartsch, 1944; Garton a Brandon, 1975; Redmer et al.,
Torpor (hibernace) – Jedinci chovaní v zajetí jsou při teplotách pod 16 ˚C letargičtí a jejich pohyby jsou nekoordinované (M.R., nepublikované údaje; další informace viz výše „Aestivace/vyhýbání se vysychání“).
Vnitrodruhové asociace/vyhýbání – Řada autorů uvádí asociace s jinými druhy anuránů, které se rozmnožují v podobných biotopech, např. cvrčilka severní (Acris crepitans), cvrčilka jižní (A. gryllus), ptačím zobem (Hyla avivoca), americkými skokany (Rana catesbeiana) a zelenými žábami (R. clamitans; Wright, 1932; Cagle, 1942; Livezey a Johnson, 1948; Wright a Wright, 1949; Peterson et al., 1952; O.B. Goin, 1958; Brown a Pierce, 1965; Hardy, 1972; Garton a Brandon, 1975; Turnipseed a Altig, 1975; Moore, 1976; Trauth, 1992; Grimké a Jaeger, 1998; Redmer et al.,
Mnoho studií uvádí mezidruhové izolační mechanismy nebo jejich selhání, způsobující hybridizaci, mezi tímto a jinými hýly (Blair, 1958b; Mecham, 1960b, 1965; Littlejohn, 1961; Pyburn a Kennedy, 1961; Kennedy, 1964; Lee, 1968a; Fortman a Altig, 1974; Gerhardt, 1974b; Oldham a Gerhardt, 1975; Pierce, 1975; Ralin, 1977b; Anderson a Moler, 1986; Schlefer et al., 1986; Lamb a Avise, 1986, 1987; Lamb, 1987; Maxon a kol., 1987; Lamb a kol., 1990; a Mable a Rye, 1992).
Věk/velikost v reprodukční zralosti – nejistý. Na základě rychlosti růstu několik autorů předpokládá, že pohlavní dospělosti je dosaženo ve druhém roce života (O.B. Goin, 1958; Garton a Brandon, 1975). Ostatní demografické údaje jsou založeny především na studiích růstu (O.B. Goin, 1958; Garton a Brandon, 1975; Blouin, 1991, 1992a,b).
Doba života – Neznámá.
Potravní chování – Jejich postmetamorfní potrava zahrnuje různé členovce a další drobné bezobratlé (Haber, 1926; Kilby, 1945; Oliver, 1955a; R.L. Brown, 1974; Freed, 1982a; Ritchie, 1982). Stromovky zelené jsou vizuálně orientovaní predátoři, kteří reagují na velikost, tvar a rychlost kořisti (Deban a Nishikawa, 1992; Freed, 1980a,b, 1982a,b, 1988; a Hueey, 1980). Leips a Travis (1994) studovali vliv dostupnosti potravy na nově metamorfované živočichy.
Predátoři – Řada autorů uvádí, že je tvoří různí obratlovci, včetně několika druhů hadů a brodivých ptáků, a bezobratlí, včetně pavouků (Wright, 1932; Wright a Wright, 1949; Bowers, 1966; Jenni, 1969; Garton a Brandon, 1975; Schardien a Jackson, 1982; Lockley, 1990; Bishop a Farrell, 1994; Mitchell, 1994a; Palmer a Braswell, 1995).
Mechanismy ochrany před predátory – behaviorální obranu dospělých jedinců uvádějí Marchison a Anderson (1976). Existují určité důkazy o tom, že pulci zelených stromových žab jsou pro dravé ryby nechutnější než pulci příbuzných štětinatých stromových žab (H. gratiosa; Blouin, 1990).
Nemoci – Neznámé, ale byly studovány účinky kontaminantů prostředí na vývoj a chování larev (Webber a Cochran, 1984; Mahaney, 1994). Například Jung a Jagoe (1995) prokázali, že hliník, často přítomný ve zvýšených koncentracích v okyselených vodách, může mít letální nebo neletální účinky. Mezi neletální účinky patří to, že exponovaní pulci vykazují nižší rychlost plavání, což zvyšuje jejich zranitelnost vůči predátorům. Byla také studována distribuce radiocesia v kontaminované populaci (Dapson a Kaplan, 1975).
Parazité – Mezi endoparazity uváděné u tohoto druhu patří několik helmintů (Steiner, 1924; Brooks, 1979) a Basidobolus sp. (Okafor et al., 1984). Byl popsán přenos trypanosomy na tento druh (dipteranem) (Johnson et al., 1993). McKeever (1977) pozoroval komáry lovící dospělce. Střevlíci zelení mohou být prospěšní pro některé zemědělské plodiny, protože jsou známým přenašečem plísně (Colletotrichtum gloeosporioides), o níž je známo, že postihuje některé vikvovité rostliny považované za plevel (Yang a TeBeest, 1992; Yang et al., 1992).
Ochrana – Ačkoli existuje jen málo lokalizovaných přehledů stavu populací, obecně se soudí, že střevlíci zelení jsou běžní nebo lokálně hojní na většině území svého výskytu. Existuje jedna zpráva o lokálním poklesu populace na Floridě a zprávy o nedávném rozšíření areálu v Illinois, Missouri a Jižní Karolíně (viz výše „Historické versus současné rozšíření“ a „Historická versus současná početnost“). Není chráněn žádnými státními ani federálními zákony.