Zjistili, že mezi muži i ženami se ranní typy a mnohé denní typy hýbaly výrazně více než večerní typy, a to i když výzkumníci kontrolovali zdravotní stav, profesi, socioekonomický status a další faktory. Podle toho, kolik energie dobrovolníci vydali, se zdá, že jen málo z této dodatečné aktivity bylo formálním cvičením, vypočítali vědci. Přesto se to sečetlo. U ranních mužů činil rozdíl asi 30 minut chůze denně navíc a u žen asi o 20 minut více než u nočních sov.
Zjištění podtrhují, že „naše chronotypy mohou hrát v našich životech překvapivě důležitou roli,“ říká Laura Nauha, doktorandka na univerzitě v Oulu, která novou studii vedla. Mohou ovlivňovat nejen to, kdy a jak ochotně se probouzíme, ale i to, jak často se zvedáme ze židle a hýbeme se.
Tato studie je však pozorovací, takže neprokazuje, že naše chronotypy způsobují, že se hýbeme více nebo méně, pouze to, že tyto dvě záležitosti spolu souvisejí. Nevysvětluje také, proč mají večerní typy tendenci být méně aktivní, říká paní Nauha. Možná existují fyziologické interakce mezi lidskými tělesnými hodinami, svaly a dalšími tělesnými systémy, které nějakým způsobem vedou k tomu, že večerní typy mají menší motivaci zvednout se z gauče nebo křesla a projít se.
Větší roli však podle ní pravděpodobně hrají praktické důvody. Večerní typy se mohou cítit nejenergičtěji v noci, kdy mohou být tělocvičny zavřené a cesty tmavé. Dalším zřejmým faktorem „může být nedostatek spánku“ a z toho plynoucí únava, říká, protože večerní typy se často snaží synchronizovat časování svého těla s požadavky pracovního rozvrhu – zejména nyní, v době pandemie, kdy jsou téměř všechny naše rozvrhy roztříštěné.
Všechny výsledky studie naznačují, že pozdní vstávači by možná měli sledovat, jak často se pohybují, říká paní Nauha. „Večerní typy se možná budou muset více snažit, aby si zajistily pohyb.“
Pokud si nejste jisti svým chronotypem, verze dotazníku použitého v této studii je k dispozici online zde.