Isidor Straus (6. února 1845 – 15. dubna 1912) byl americký podnikatel německého původu, židovského původu, politik a spolu se svým bratrem Nathanem spolumajitel obchodního domu Macy’s. V roce 1912 se stal majitelem obchodního domu Macy’s. V roce 1912 byl jmenován do funkce ředitele. Něco málo přes rok působil také jako člen Sněmovny reprezentantů Spojených států amerických. Zahynul spolu se svou ženou Idou při potopení osobní lodi RMS Titanic.
Po skončení občanské války se Strausovi přestěhovali do New Yorku, kde Lazarus, otec Isidora, přesvědčil Rowlanda Husseyho Macyho, zakladatele obchodního domu Macy’s, aby dovolil L. Strausovi odejít do New Yorku. Straus & Sons otevřít v suterénu jeho obchodu oddělení s nádobím.
Isidor Straus pracoval ve firmě L. Straus & Sons, která se stala oddělením skla a porcelánu v Macy’s.
Isidor Straus pracoval ve firmě L. Straus & Sons. V roce 1888 se spolu s bratrem Nathanem Strausem stali společníky společnosti Macy’s. V roce 1896 Isidor a jeho bratr Nathan získali plné vlastnictví společnosti R. H. Macy & Co.
Při návratu ze zimy v Evropě, kterou strávili převážně na mysu Martin v jižní Francii, byli Isidor a jeho žena cestujícími na lodi RMS Titanic, když 14. dubna 1912 kolem 23:40 narazila na ledovec. Jakmile bylo jasné, že se Titanic potápí, Ida odmítla Isidora opustit a nechtěla bez něj nastoupit do záchranného člunu. Přestože Isidorovi bylo nabídnuto místo v záchranném člunu, aby Idu doprovodil, odmítl sedět, když na palubě byly ještě ženy a děti, a odmítl, aby mu byla udělena výjimka. Podle přítele a přeživšího z Titaniku plukovníka Archibalda Gracieho IV. když viděl, že Ida odmítá opustit svého manžela, nabídl se, že požádá palubního důstojníka, zda by Isidor a Ida mohli nastoupit do záchranného člunu společně. Isidor to prý plukovníku Graciemu řekl rozhodným tónem: „Nepůjdu dřív než ostatní muži“. Ida trvala na tom, aby do záchranného člunu č. 8 nastoupila její nově najatá anglická služebná Ellen Birdová. Dala Ellen svůj kožich s tím, že ho nebude potřebovat. 
Ida údajně řekla: „Nechci být odloučena od svého manžela. Jak jsme žili, tak i zemřeme, společně.“ Isidor a Ida byli naposledy spatřeni na palubě ruku v ruce. Očití svědci popsali tuto scénu jako „nejpozoruhodnější projev lásky a oddanosti“. Oba zemřeli 15. dubna, když se loď ve 2:20 ráno potopila. Tělo Isidora Strause bylo vyzvednuto kabelovou lodí Mackay-Bennett a převezeno do Halifaxu v Novém Skotsku, kde bylo identifikováno před odesláním do New Yorku. Nejprve byl pohřben v mauzoleu Straus-Kohns na hřbitově Beth-El v Brooklynu. V roce 1928 bylo jeho tělo přemístěno do Strausova mauzolea na hřbitově Woodlawn v Bronxu. Idino tělo se nikdy nenašlo, a tak rodina shromáždila vodu z místa ztroskotání a uložila ji do urny v mauzoleu. Isidor a Ida jsou připomenuti na kenotafu před mauzoleem citátem z Písně písní (8,7): „Mnoho vod nemůže uhasit lásku – ani záplavy ji nemohou utopit.“
Pokud se vám tento příběh líbil, chtěli byste se podívat, co se stalo s druhým důstojníkem Titaniku v tomto příběhu o hrdinském Titaniku.