15. srpna 2016, 15:13 | Aktualizováno: 18. dubna 2018, 16:18
Velké skladby, velké orchestry, velké zvuky, velké všechno. Jedná se o nejepičtější díla klasické hudby, která kdy byla napsána.
Takže jsme hledali ještě epičtější skladby, než jsou tyto:
A myslíme si, že jsme nějaké našli. Tady to je…
Sibelius – Symfonie č. 5
Přejděte rovnou k finále a kochejte se epickou majestátností vůbec nejlepší finské aproximace volání labutě – samozřejmě s použitím lesního rohu.
Verdi – Aida
Verdiho Aida je nejvelkolepější z velkých oper, která si žádá gargantuovské kulisy, obrovské síly orchestru a sbor velký tak, že by se s ním dala postavit pyramida.
Beethoven – Symfonie č. 9
Nic velkého, jen symfonie, která se snaží zahrnout VŠECHNO, CO JE DOBRÉ A SPRÁVNÉ V BOJI LIDSTVA PROTI TEMNOTĚ.
Stravinskij – Svěcení jara
Při své premiéře údajně vyvolala pozdvižení a také tak naprosto zní.
Saint-Saëns – Symfonie č. 3
Pro samý hluk a dojem dělá Saint-Saënsova takzvaná „varhanní“ symfonie práci jako žádná jiná.
John Williams – Superman
Protože nic neříká „epické“ tak jako fiktivní superhrdina s kalhotami mimo punčocháče a hrdinské téma hrané na lesní roh. Jednoduché, účinné, obrovské.
Haydn – Stvoření
Skladba, v níž se legenda rané klasiky pokouší rekonstruovat úsvit lidstva, přičemž má k dispozici pouze orchestr a sbor. A podaří se mu to.
Brian – Symfonie č. 1 („Gotická“)
Máte pár volných hodin? A zálibu ve společném hraní celého orchestru, sboru a dechového orchestru? Pak se vám bude hodit gargantuovská symfonie Havergala Briana ‚Gothic‘.