Náprava: zrušit doživotní funkční období. Osmnáctileté funkční období by ze soudu udělalo menší téma prezidentské kampaně a obnovilo by důvěru Američanů v soud jako nezávislého arbitra spravedlnosti.
Federální zákonodárci mají pravomoc uzákonit osmnáctileté funkční období pro soudce Nejvyššího soudu. Ústava výslovně nestanoví druh soudcovské práce vykonávané během doživotního funkčního období ani nebrání Kongresu, aby uzákonil omezení funkčního období. Soudci Nejvyššího soudu by mohli na konci svého funkčního období přejít na nižší soudy s nezmenšeným platem po zbytek své kariéry. Soudci by rovněž měli možnost přejít do vyššího postavení. (V současném systému přecházejí emeritní soudci Nejvyššího soudu do seniorského stavu automaticky.)
Zavedení osmnáctiletého funkčního období pro soudce Nejvyššího soudu by značně přispělo k odpolitizování jmenovacího procesu, nicméně aby byl tento prostředek skutečně účinný, musel by být spojen s pravidelným jmenováním: během každého volebního období Kongresu by byl jmenován jeden soudce Nejvyššího soudu. Pokud by každý prezident zodpovídal za dvě nominace v každém volebním období, proces jmenování by se stal méně stranickým. A co je ještě důležitější, osmnáctileté funkční období spojené s pravidelným jmenováním by pomohlo posunout Soud k méně stranické budoucnosti a obnovit jeho legitimitu v očích amerického lidu.
.