7 pořadů, na kterých záleželo v 70. letech

Pokud je televize zrcadlem své doby, byla sedmdesátá léta skutečně velmi zmatenou érou.

Nejpopulárnější pořady první poloviny dekády, jako například „All in the Family“, se zabývaly sociálními otázkami s přímočarostí a vášní. Koncem 70. let se však největší hity – „Šťastné dny“, „Laverne & Shirley“, „Loď lásky“ – týkaly nostalgie a eskapismu.

Ale co čekat od dekády, která přešla od demonstrací k diskotékám?

Na televizi 70. let se dnes tolik vzpomíná přes růžové brýle, ale pořady této dekády byly často průměrné. Díky pouhým třem stanicím – ABC, NBC a CBS -, které hrály pro nejmasovější publikum, byla dokonalost zpravidla výjimkou, nikoli pravidlem.

Ne nadarmo se John Belushi při konkurzu do pořadu „Saturday Night Live“ – jednoho z přelomových pořadů desetiletí – chlubil, že jeho televize je pokrytá slinami.

Pokud je tedy historie 70. let sérií smíšených zpráv, zde je sedm, které o tom vypovídají:

1. „All in the Family“

Seriál točící se kolem bigotního dělnického předáka v docích v Queensu Archieho Bunkera byl průlomový v nesčetných ohledech. Udělal z Archieho hrdinu (nebo antihrdinu), kterého se sympatickou brilantností ztvárnil Carroll O’Connor, jenž čelil manželce Edith (Jean Stapletonová), dceři Glorii (Sally Struthersová) a zeťovi Mikeovi Stivicovi (Rob Reiner) – a prakticky všem sociálním problémům té doby.

Udělal také jméno tvůrci Normanu Learovi, který seriál využil k vytvoření řady úspěšných vedlejších dílů, včetně „Maude“, „Dobrých časů“ a „Jeffersonových“. Věděl přesně, co dělá.

„Nehodlal jsem si hrát s tím, že máma promáčkla auto a jak zabráníme tomu, aby se o tom dozvěděl táta,“ řekl Lear v pořadu CNN „Sedmdesátá léta“.

CBS nasadila pořad do vysílání v roce 1971 – v rámci snahy nahradit venkovské pořady jako „The Beverly Hillbillies“ a „Green Acres“ – a sklízela z toho ovoce. Pořad „All in the Family“ byl pět sezón v řadě na prvním místě a uvedl televizi do nové éry zaměřené na dospělé diváky.

2. „The Mary Tyler Moore Show“

I když byl jemnější než „All in the Family“, jeho stájový kolega „The Mary Tyler Moore Show“ měl na CBS stejný vliv. Pořad vyprávěl o svobodné ženě, která pracuje jako producentka v televizní stanici v Minneapolis – což bylo v době, kdy ženy v domácnosti byly normou a „ženská emancipace“, jak se jí říkalo, se teprve prosazovala, neobvyklé téma.

Pořad produkovala společnost MTM Enterprises, kterou založila Mooreová se svým tehdejším manželem Grantem Tinkerem. Zavedl domácí styl pro mnoho dobře zpracovaných pořadů MTM, které následovaly, včetně spin-offů „Rhoda“ a „Phyllis“, stejně jako „The Bob Newhart Show“, „WKRP in Cincinnati“ a „Taxi“.

Závěr „The Mary Tyler Moore Show“ z roku 1977, kdy herci odjížděli z jeviště s písní „It’s a Long Way to Tipperary“, je dodnes považován za jedno z nejlepších finále.

3. „M*A*S*H“

Ačkoli nominálně vychází z filmu Roberta Altmana z roku 1970, televizní seriál „M*A*S*H“ – který měl premiéru v roce 1972 – si rychle vytvořil vlastní charakter. Lékaři 4077. jednotky MASH z korejské války pod vedením Hawkeye (Alan Alda) a Trappera Johna (Wayne Rogers) sršeli vtipem uprostřed válečného krveprolití – a seriál se nevyhýbal ani krvi, když se v něm objevily četné scény na operačním sále tábora.

Pozdější sezóny byly ještě nesentimentálnější. Seriál upustil od již tak omezené stopy smíchu. Postavy byly zabity a už se nikdy nevrátily. Jedna z epizod byla založena na skutečných rozhovorech s vojáky z korejské války. Finále z roku 1983 – dvouapůlhodinový film – zůstává nejlépe hodnocenou epizodou pravidelného seriálu všech dob.

„M*A*S*H“ ukázal, že televizní komedie nemusí být vtipná, aby byla účinná.

4. „Happy Days“

V první polovině 70. let byla CBS jedničkou na americkém trhu. Když však její bývalý programový šéf Fred Silverman odešel do ABC, viděl způsob, jak svému bývalému zaměstnavateli přetáhnout diváky. Diváci byli unaveni realitou a nastal čas na eskapismus.

„Happy Days“, pořad, který Silverman zachránil před zrušením, byl dokonalým příkladem. Seriál „Happy Days“ se odehrával ve veselých padesátých letech a oslavoval nevinnost, rodinu a teenagerovskou náladu, čímž uspokojoval mladší publikum než komedie CBS zaměřené na problémy. Výraznou postavou seriálu byl Arthur „Fonz“ Fonzarelli (Henry Winkler), jehož velké srdce popíralo jeho vzhled kapucína v kožené bundě. Nejenže se z něj zrodily úspěšné spin-offy, včetně „Laverne & Shirley“ a „Mork & Mindy“, ale také vedl k tomu, že ABC nahradila CBS na pozici nejlépe hodnocené televizní stanice – poprvé od padesátých let.

Najednou to byl závod tří stanic.

5. Vítězný seriál. „Charlieho andílci“

ABC si upevnila svou dominanci pomocí pořadů, kterým se začalo říkat „jiggle“, podle spoře oděných žen, které v nich poskakovaly. Jedničkou mezi žonglérskými pořady – v nichž vystupovaly tři krásné ženy jako detektivové v bikinách – byl seriál „Charlieho andílci“.

„Andílky“ produkoval Aaron Spelling, který koncem sedmdesátých let působil v ABC také v seriálech „Loď lásky“ a „Ostrov fantazie“. To vedlo k sérii takzvaných „T&A“ v sítích, které využívaly jakoukoli žánrovou záminku – frašku („Three’s Company“), dobrodružství („Flying High“) i atletiku („Battle of the Network Stars“) – k předvádění hereckých postav.

Pro účinkující – dokonce i pro muže – bylo těžké se tomuto trendu vyhnout. Na otázku, proč se zúčastnil „Bitvy hvězd sítě“, se LeVar Burton zmohl jen na úsměv:

„Moje jediná obhajoba byla – byla to sedmdesátá léta,“ řekl v rozhovoru pro „Sedmdesátá léta“

. 6. V roce 2006 se LeVar Burton zúčastnil „Bitvy hvězd sítě“. „Kořeny“

Burton byl klíčovou součástí nejsledovanějšího pořadu 70. let, minisérie „Kořeny“. Dramatizace memoárů Alexe Haleyho z roku 1976 „Roots“ byla v lednu 1977 vysílána osm večerů po sobě – ne proto, že by si ABC byla jistá svým materiálem, ale proto, že nebyla. Pokud „Roots“ propadne, panovalo přesvědčení, že to alespoň rychle skončí.

Místo toho se stal fenoménem. Rodiny se najednou ponořily do genealogie. Vysoké školy postavily na seriálu vzdělávací programy. V době před nástupem videorekordérů přilákal závěrečný díl více než 130 milionů diváků, což byl rekord.

A do popředí americké konverzace se dostaly rasové vztahy:

Minisérie byla nominována na 37 cen Emmy a devět jich získala. Pracuje se na nové verzi, která je plánována na příští rok.

7. „Saturday Night Live“

Jestliže ABC na konci 70. let slavila úspěch jako televizní jednička, NBC byla televizí v úpadku. Jedinými velkými hity sítě Peacock Network byly „Little House on the Prairie“ a „CHiPs“ a často byla terčem posměchu díky propadákům jako „The Montefuscos“, „The Waverly Wonders“ a „Supertrain“.

Síť však měla světlý bod v pozdních nočních hodinách díky několika „Not Ready for Prime Time Players“.

„Saturday Night Live“ debutovala 11. října 1975 a okamžitě zachytila ducha doby. Pořad svým humorem zaměřeným proti establishmentu udělal ze svých herců hvězdy – zejména Chevyho Chase, Belushiho a Billa Murrayho – a zdůraznil absurdní, ostře vyhrocenou komedii, která byla v té době v televizi málo vídaná.

„Televize byla nyní v rukou televizní generace,“ řekl televizní kritik Tom Shales v pořadu „Sedmdesátá léta“.

O čtyřicet let později je „SNL“ stále silná.

Do tohoto seznamu se mohly dostat i další pořady. „Monday Night Football“ přinesl sportovní přenosy do hlavního vysílacího času. „Sezamová ulice“ (která měla premiéru koncem roku 69) způsobila revoluci v dětském vysílání. „Policejní příběh“, který vytvořil spisovatel Joseph Wambaugh, byl průkopnickým policejním antologickým seriálem. Seriál „The Paper Chase“, který byl zrušen stanicí CBS a později převzat stanicí Showtime, poskytl první příklad toho, že neúspěchy sítě mohou uspět na kabelové televizi.

Ale další trend se již rýsoval. Jestli sedmdesátým letům něco chybělo, bylo to seriálové drama. Seriál, který CBS uvedla v premiéře 2. dubna 1978, se to pokusil změnit. Seriál se rozjížděl pomalu, ale koncem roku 1979 se začal rozjíždět – a díky svým skandálním zápletkám, okázalým projevům bohatství a uhlazeným produkčním hodnotám se stal symbolem nadcházejícího desetiletí.

Jmenoval se „Dallas“.