Kromě toho, že nás máma vychovala správně!
Dobré vychování velí, že po každém kýchnutí by měla následovat nějaká varianta „požehnej ti“. Ať už se jedná o stěnou otřásající nosní explozi nebo jemné achoo, žádné kýchnutí se bez něj neobejde. Ale přemýšleli jste někdy, proč to děláme? (Tedy kromě toho, že nás maminka správně vychovala.)
Pravý původ této bizarní společenské konvence je bohužel poněkud nejasný. Existuje však spousta fascinujících dohadů a není divu, že většina z nich je do značné míry založena na pověrách.
Nejpopulárnější teorie tvrdí, že vznikla v Římě, když Evropu sužoval dýmějový mor. Kýchání bylo jedním z hlavních příznaků moru a předpokládá se, že papež Řehoř I. navrhl, aby drobná modlitba v podobě pronesení slova „Bůh ti žehnej“ po kýchnutí ochránila člověka před smrtí.
Další, pověrčivější teorie, tvrdí, že vychází z dávného přesvědčení, že kýchnutí by mohlo nechtěně vypudit ducha z těla, pokud vám Bůh nepožehná a nezabrání tomu. Jiné kultury se domnívaly, že kýchnutí vytlačuje zlé duchy z těla a nechává ostatní vystavené bloudícím duchům. Požehnání mělo chránit jak kýchajícího, tak i jeho okolí.
POKUŠENÍ:
A pak je tu ještě pověst, že se nám při kýchnutí zastaví srdce a že vyslovení „požehnání“ je způsob, jak přivítat kýchajícího zpět z mrtvých.
Takže i když se většina z nás nebojí démonů, chvilkové smrti nebo dýmějového moru, dnes se to považuje za zdvořilé gesto. A pokud prosté „požehnej“ jen tak náhodou ochrání naši duši, když jsme u toho, ještě lépe.
Všechna témata v novinkách
Přihlaste se k odběru našeho zpravodaje
Přihlaste se k odběru bezplatných receptů, nápadů na dekorace & speciálních nabídek
.