Centrum stromů

Dříny jsou velkou a rozmanitou skupinou keřů a malých stromů, které přinášejí do každé zahrady mnoho krásy a užitku. Existují dva hlavní druhy dřínů, proto jsme jejich popis rozdělili na dva. Zde se zabýváme menšími, keřovitými rostlinami a jinde – jako Dříny – popisujeme krásné kvetoucí stromy z této skupiny, stromy, které se od svých keřovitých příbuzných velmi liší a odlišují.

Dříny jsou jedny z nejužitečnějších zahradních rostlin široko daleko. Snadno se pěstují, jsou do značné míry bezproblémové a všestranně použitelné a tvoří páteř výsadby téměř každé zahrady. Jsou odolné vůči chladu, a proto jsou důležitým doplňkem zahrad těch, kteří žijí v chladnějších částech země. Milují vodu a představují užitečné rostliny pro obtížně přístupné části pozemku. V zimě jsou barevné a rozjasňují nejnudnější týdny v roce. Celkově si lze jen těžko představit hodnotnou zahradu, která by neobsahovala některé z těchto rostlin, které jí dodají rozmanitost a zajímavost.

Nejlepší vlastnosti keřů dřínu

– Nápadné zimní větvičky v červené nebo žluté barvě
– Mohutné podzimní barvy sytě karmínové
– Velmi odolné vůči zimě
– Snadno se pěstují kdekoli a jsou nenáročné na údržbu
– Skvěle rostou kolem rybníků a potoků

Nejvýraznějším rysem těchto rostlin – a tím, co je činí tak hodnými zahrady – je barva jejich zimních větviček. V dramatických odstínech červené nebo žluté, v závislosti na odrůdě, rozzáří zimní zahradu jako nic jiného. Když je vidíme na pozadí tmavé zimní země nebo se tyčí nad nejbělejší sněhovou nadílkou, říkají nám, že příroda není mrtvá, jen spí a čeká, až se vrátí s barvami a zájmem, zatímco my se budeme kochat krásou těchto nečekaně barevných větví. To ale není vše, protože na podzim se zbarvují do sytých karmínových odstínů a některé mají i pestré letní listy, které toto období zpestří.

Použití keřů dřínu na vašem pozemku

Je těžké vědět, kde začít s doporučeními pro pěstování těchto rostlin, protože toho mají tolik co nabídnout. Protože se zaměřují hlavně na zimní efekt, jsou výborné vysazené za vytrvalými květinami nebo menšími keři. Během vegetačního období vytvářejí uklidňující a neutrální pozadí a poté, když už před nimi nic není, vyniknou po celou zimu.

Tyto keře vysazujte jako součást základové výsadby kolem domu. Budou dobře kontrastovat s různými stálezelenými rostlinami, které se obvykle používají pro tuto část zahrady, a jejich vzpřímené větve a větší listy v létě ukáží jemnější olistění stálezelených rostlin a naopak. Každá zahrada má záhony, které je třeba zaplnit rostlinami nenáročnými na péči, abychom mohli svůj omezený čas věnovat rostlinám, které jsou na pěstování trochu náročnější, takže keře dřínu jsou pro tento účel ideální. Pěstují se jako jednotlivé rostliny v menších zahradách nebo ve skupinách po třech či pěti – nebo i více – ve větších zahradách, jsou nepostradatelné.

Díky své zimovzdornosti jsou tyto rostliny vynikající, pokud zahradničíte v chladnějších oblastech. Jsou spokojené, i když rtuť teploměru klesne k minus 50, takže pokud to připomíná vaše zimy, je čas začít s výsadbou. Nejenže jsou odolné vůči chladu, ale nabízejí nám skvělé rostliny pro místa, která jsou vždy problémem – nízko položená vlhká nebo mokrá místa na zahradě. Na rozdíl od mnoha jiných keřů se jim daří ve vlhké a mokré půdě, kde koneckonců rostou i v přírodě, takže to není nic překvapivého. Pokud máte rybník nebo máte štěstí na potok či dokonce na jezero, pak tyto keře prostě musíte vysadit u vody. Budou tu jako doma a bude se vám líbit, jak vypadají ve svém přirozeném prostředí, zejména když voda zamrzne a jejich syté barvy se rozzáří na bílém, ledovém pozadí.

Další využití je jako nízká, neformální zástěna, která odděluje jednu oblast od druhé, nebo jako označení hranice pozemku. Protože rostou na slunci nebo v polostínu, může to být i přes lehce zalesněné plochy, přírodní pozemky nebo zamokřené oblasti.

Pěstování keřů dřínu

Tyto rostliny může snadno pěstovat každý. Jsou mrazuvzdorné do mínus 50, což je řadí do zóny 2. Dřín pestrý (Variegated Red Twig Dogwood) není tak docela mrazuvzdorný – i když přežití minus 40 lze jen stěží považovat za „citlivé“. Rostou také v mírném klimatu zón 8 a 9, což znamená, že pokud nežijete na jižní Floridě nebo v pobřežní jižní Kalifornii, tyto keře na vaší zahradě porostou. Zejména v chladnějších oblastech, kde je výběr rostlin omezenější, poskytují tito krasavci zahrádkářům spoustu možností, jak zaplnit zahradu zajímavostmi, zejména během dlouhých zimních měsíců.

Úrovně osvětlení

Milují slunce, které jim poskytuje nejpevnější růst a nejlepší barvy větviček, ale naprosto spokojeně rostou i v polostínu. Na zahradě jsou tedy všestranné, málo náročné, ale hodně přinášející.

Půdní podmínky

Co se týče půdy, nejsou nijak náročné. Suchá písčitá půda není ideální, ale jinak rostou dobře v jakékoliv půdě, včetně těžké jílovité, kde mnohé jiné rostliny selhávají. Dobře rostou i ve vlhké půdě, takže ani ta je neodradí. Ve skutečnosti se jim v těchto vlhkých podmínkách daří, takže jsou ideální volbou k potokům a podél jezer. V první sezóně po výsadbě dbejte na pravidelnou zálivku – kromě zimy každý týden, a pokud je velmi horké a suché počasí, tak třeba dvakrát týdně. Poté jsou tyto rostliny středně odolné vůči suchu, ale vždy ocení dlouhé a pomalé zalévání, když je horko a sucho – dopřejte si ho i vy.

Péče a údržba

Kromě určitého seřezávání, o kterém bude řeč později, není potřeba žádná zvláštní péče, aby tyto rostliny na vaší zahradě dobře rostly. Trocha kompostu nebo organického mulče nad kořeny je prospěšná, ale není nezbytná. Trochu hnojiva na začátku jara oceníte, ale opět to není podmínkou. Není příliš pravděpodobný výskyt žádných zvláštních škůdců nebo chorob, a dokonce i srnčí zvěř nechává tyto rostliny na pokoji. Tato poslední vlastnost je velkým bonusem, pokud se nacházíte ve venkovských oblastech, kde se srnčí zvěř běžně vyskytuje.

Jaké jsou keře dřínů?

Dříny, nebo jak jim botanici říkají Cornus, jsou skupinou téměř 60 keřů a stromů, které rostou po celém světě, většinou v severních oblastech, v Evropě, Severní Americe a Asii. Technicky se dělí do čtyř podskupin, ale skupiny zajímavé pro zahrádkáře jsou jen dvě, k nimž se přidává několik zvláštností. Skupina, o které zde uvažujeme, jsou většinou opadavé keřovité rostliny dorůstající výšky 3 až 8 stop, s trsy drobných bílých květů a bílými nebo modrými bobulemi na podzim. Mladší větvičky jsou často barevné. Druhou skupinou jsou malé stromky s velkými bílými nebo růžovými květy a s červenými bobulemi. Tato druhá skupina – důležitá jako solitérní stromy – je na našich stránkách probírána pod názvem Dogwood Trees.

Dogwood Shrubs jsou opadavé keře s listy v párech podél stonků („protilehlé“ listy). Listy jsou oválného tvaru, zužující se do elegantní špičky. Jsou 2 až 4 palce dlouhé, s hladkým povrchem. Mají středně zelenou barvu, ale nápadná odrůda, Variegated Red Twig Dogwood, má listy se širokým okrajem zbarvené krémově bíle.

Ačkoli jsou listy obvykle zelené, na podzim se zbarvují do úžasných odstínů červené, často velmi tmavě karmínové, a vypadají velkolepě. To jim dodává na užitečnosti a zajímavosti v zahradě, kde se mísí se všemi ostatními nádhernými barvami stromů, které dělají podzim tak výjimečným obdobím. Pouze dřín červený (Variegated Red Twig Dogwood) nemá tyto dramatické podzimní tóny, ale samozřejmě si je udrží až do doby, kdy listy tiše spadnou na zem.

Všechny tyto keře mají vzpřímené větve a tvoří husté, větvovité trsy, které se pod zemí také trochu šíří do stran. Někdy mohou dorůst až do výšky 10 stop, pokud nejsou zastřihovány, ale většina z nich roste skromněji a bez zastřihávání dosahuje snad 6 nebo 8 stop výšky. Ve většině zahrad se pravidelně zastřihují, aby se vytvořila dobrá barva větviček, takže při tomto ošetření dosahují výšky jen 3 až 5 stop. Pravidelně stříhané rostliny příliš nekvetou, ale květy jsou skromné trsy o průměru asi 2 cm s mnoha drobnými krémově bílými kvítky. Z nich se často vyvinou trsy bílých bobulí, někdy modře zbarvených – což je u bobulí neobvyklá barva. Tyto bobule mají průměr asi ¼ palce a bohužel nevydrží dlouho, protože je brzy seberou hladoví ptáci.

Z asi 20 druhů této skupiny se v zahradách pěstují pouze dva nebo tři blízce příbuzné druhy. Ty zastupují tři kontinenty a jsou to Cornus alba ze Sibiře a severní Číny, Cornus sericea ze Severní Ameriky a Kanady a Cornus sanguinea z Evropy. Poslední jmenovaný je podle slov jedné zahradnické autority „nenápadný“ a vyskytuje se jen zřídka. Zbývají tedy jen dva a někteří odborníci je považují za pouhé odnože téhož druhu. Z pohledu zahradníka je tedy odlišují pouze detaily. Když se objeví bobule, je náhle snadné je od sebe odlišit, protože čínský Cornus alba má modré bobule – opravdová lahůdka na pohled – zatímco americký Cornus sericea má bílé bobule.

Daleko důležitější jsou různé zahradní odrůdy, které se vyznačují různým zbarvením větviček v zimě a někdy i pestrým olistěním.

Různé druhy dřínů pro zahradu

Hlavní rozdíly mezi různými zahradními formami těchto keřů jsou v barvě větviček a ve velikosti. Všechny jsou pohledné zahradní rostliny, které přinášejí skutečné povzbuzení do nejnižšího ročního období – zimy.

Oblíbené odrůdy keřů dřínu

Podíváme se na ně podrobněji, můžeme lépe vidět, jak se liší a jakou mají hodnotu v zahradě:

Dřín s červenými větvičkami

Ačkoli je výsadba původních druhů na seznamu mnoha zahrádkářů, v dnešní době životního prostředí je stále mnoho lidí překvapeno, když zjistí, že tato rostlina je skutečně původním keřem, který přirozeně roste po celé naší zemi od Aljašky po Newfoundland a také na jih do Colorada a na východ do Virginie. Ve volné přírodě se obvykle vyskytuje na březích potoků a jezer, ale dobře se přizpůsobuje i zahradním podmínkám a spokojeně roste v běžné zahradní půdě. Přestože se jedná o atraktivní zelenolistý keř s nenápadnými půvabnými květy a bobulemi, v zimě vystupuje tato rostlina do popředí, její dramatické červené větvičky jiskří v zimním slunečním světle a obzvláště dobře vyniknou na zasněženém pozadí.

Dřín žlutý

Jak název napovídá, dřín žlutý má nápadně žluté zimní větvičky, což činí tuto rostlinu mezi dříny jedinečnou. Jedná se o zvláštní formu severoamerického druhu a jmenuje se Cornus sericea ‚Flaviramea‘. Není překvapením, že vypadá velmi podobně jako dřín červený, má podobné listy a stejné květy a bílé bobule. Ty se v zahradách často netvoří. Tato rostlina je u nás již dlouho. Vyšlechtil ji německý botanik a školkař Franz Ludwig Späth v roce 1899 ve své zahradě u Berlína. Odtud byla introdukována po celé Evropě a do Ameriky. Obzvláště krásný je při výsadbě s formou Red Twig, kdy v zimě vytvářejí dramatický kontrast a v letních měsících se pak vzájemně prolínají, když jsou v listí.

Variegated Red Twig Dogwood

Tento keř je v zahradě „specialitou za dvě koruny“. Nejenže má pohledné listy, každý s širokým krémově bílým okrajem, ale po jejich opadu se odhalí červené větvičky, které dodávají zimní barvu. Pestrobarevnost vnáší do zahrady světlo a lesk, zatímco větvičky – o něco tmavší než u obyčejného dřínu s červenými větvičkami – přinášejí zajímavost v době, kdy je jí ve většině zahrad málo.

Ačkoli se celkovým vzhledem velmi podobá ostatním dřínům, jedná se o formu čínského druhu a jmenuje se Cornus alba ‚Elegantissima‘. Rozdíl se nejvýrazněji projevuje v modrých, nikoliv bílých bobulích, které se mohou vyvinout. Samotná zelenolistá rostlina byla dovezena ze Sibiře již v roce 1741, ale původ této pestrolisté formy se ztratil, ačkoli byla pravděpodobně objevena koncem 19. století, protože již v roce 1900 získávala ocenění.

Bailey’s Red Twig Dogwood

The Bailey’s Red Twig Dogwood is a form of the American Red Twig. Vyznačuje se světlejšími červenými větvičkami a kompaktnějším, hustším růstovým habitem. Jmenuje se Cornus sericea ‚Baileyi‘ a už nevíme, kdo byl Bailey, ale jeho rostlina byla poprvé popsána v roce 1892.

Arctic Fire™ Dogwood

The Arctic Fire™ Dogwood je nová odrůda, která je skutečně trpasličí formou, dorůstá maximálně do výšky 4 stop. Díky tomu je nyní pro lidi s menšími zahradami snazší vměstnat tyto skvělé zimní rostliny do omezeného prostoru. Byla objevena a vyvinuta v tomto století Mickem Farrowem, šlechtitelem rostlin z Holly Hill Farms, Earleville, Maryland. Asi nepřekvapí, že jeho celé jméno zní Cornus sericea ‚Farrow‘. Má stejné jasně červené zimní větvičky, ale na mnohem kompaktnější rostlině.

Sázení keřů dřínu

Správná výsadba je dobrý způsob, jak rostliny dobře nastartovat. Jednotlivé kroky vypadají následovně:

Krok 1: Do výsadbové plochy vykopejte trochu organického materiálu
Krok 2: Vykopejte jámu o 1-2 palce hlubší než květináč a dvakrát tak širokou
Krok 3: Vyjměte květináč a umístěte rostlinu do jámy
Krok 4: Vykopejte jámu o 1 až 2 palce hlubší než květináč: Krok 5: Naplňte jámu vodou a po jejím odtoku zasypte zbytek zeminy

Noc před výsadbou květináč důkladně zalijte. Organický materiál, který použijete, může být zahradní kompost, shnilý zvířecí hnůj, shnilé listí nebo rašelinový mech. Přimíchejte jej do půdy do hloubky 8 až 12 palců. Jakmile tak učiníte, vykopejte jámu, která je stejně hluboká jako květináč a o několik centimetrů širší. Tento jednoduchý úkol dokončete podle výše uvedených pokynů.

Během prvního vegetačního období zalévejte alespoň jednou týdně, v případě velmi horkého a suchého počasí i častěji. Růst bude vždy bujnější a plnější, pokud budou mít rostliny dostatek vody, proto se vyplatí používat mulč a zalévat za suchého počasí. Po založení budou vaše rostliny odolné vůči běžným obdobím letního sucha a nebudou potřebovat žádnou zvláštní péči. Pokud jste keře dřínu zasadili do vlhké půdy, nebude samozřejmě potřeba je zalévat vůbec.

Dlouhodobá péče o keře dřínu

Tyto rostliny jsou velmi nenáročné na údržbu a budou spokojeně růst, pokud je jednoduše zasadíte a necháte na pokoji. Po několika letech však vyrostou do výšky a na starších kmenech a větvích se vytvoří hnědá kůra, takže pouze mladší porost je červený nebo žlutý. Proto se vám může zdát, že je vhodné provést určitý řez, abyste kontrolovali velikost a podpořili co nejvíce barev. Existují dva způsoby, jak toho dosáhnout. Tím nejjednodušším je prostě počkat, až budou rostliny příliš vysoké a přerostlé, a pak je koncem zimy seříznout až k zemi. Stačí nechat pár centimetrů stonku nad zemí. S příchodem jara začnou od základny růst nové rostliny a během roku se vám vytvoří dva metry nebo více barevných stonků. Ty můžete nechat dále růst a za několik let jednoduše zopakovat proces řezu až k zemi.

V chladnějších oblastech, kde není růst tak bujný, nebo pokud nechcete vidět tuto mezeru na záhonech po celou sezónu, pak jednoduše každý rok odstraňte několik nejstarších větví u země, opět koncem zimy. Tím podpoříte vznik nových výhonů od základny a vaše rostlina zůstane kratší a bude vždy vypadat atraktivně a zářivě. Delší výhony jednoduše nezkracujte o kousek zpět nebo nestříhejte nůžkami na živý plot, protože tím nepodpoříte silné, jasně zbarvené výhony.