Už je to 15 let od uvedení filmu Ztraceno v překladu, což znamená, že je to také 15 let, co je závěrečná scéna filmu předmětem diskusí. Ve druhém filmu Sofie Coppoly po jejím režijním debutu Sebevraždy panen hrají Scarlett Johanssonová a Bill Murray dva cizince, kteří se během pobytu v tokijském hotelu Park Hyatt stanou nepravděpodobnými společníky. Vznikne mezi nimi vztah, který stírá hranici mezi přátelstvím a romancí – proto je poslední scéna, během níž Murrayho stárnoucí herec zahlédne v davu na ulici zmatenou novomanželku Johanssonové, vystoupí z auta a přiloží jí ústa k uchu, aby jí do něj pošeptal jakési neznámé, hluboké sbohem, už léta tak úrodným územím pro teorie a spekulace. (Jak Johanssonová, které bylo v té době pouhých 17 let, tak Murray o této záhadě od té doby mlčí.)
Jak se ukázalo, Coppola se nás touto scénou nesnažil trollit. Režisérka nedávno hovořila s časopisem Little White Lies, aby se zamyslela nad výročím filmu, a upřesnila, že ani ona nemá tušení, co se skrývá hluboko v audiozáznamu. „Lidé se mě na to vždycky ptají,“ řekla poté, co podrobně popsala, jak zásadní roli Murray pro film vždycky považovala, zvlášť když se seznámila s jeho schopností improvizovat. (I když jí trvalo rok, než ho vypátrala a přesvědčila, aby ve filmu vůbec hrál.)
Bohužel se ukázalo, že tato schopnost je také tím, co fanoušky posledních 15 let přivádí k šílenství, protože, jak řekla Coppola, pro ni „ta věc, kterou Bill šeptá Scarlett, nikdy neměla být ničím. Chtěla jsem později přijít na to, co říct, a přidat to tam, ale nikdy jsme to neudělali.“ Nabídla však ještě něco navíc: „Bylo to mezi nimi. Jen přiznání, že ten týden pro oba něco znamenal a že je to ovlivňuje, když se vracejí do svých životů,“ pokračovala. „Vždycky se mi líbí Billova odpověď: že je to mezi milenci – takže to tak nechám.“
.