Diagnostické a klinické zkušenosti pacientů s neurodegenerací asociovanou s pantothenátkinázou

Sociodemografické charakteristiky pacientů a pečovatelů

Vzorek tvořilo 37 primárních pečovatelů pacientů s PKAN (n = 37 pacientů) a 2 pacienti s PKAN, celkem tedy 39 účastníků, kteří poskytli údaje o 39 pacientech (tabulka 1). Pečovatelé a pacienti bydleli ve Spojených státech (USA) (n = 35), v Kanadě (n = 3) a v Německu (n = 1). Medián věku (rozmezí) pečovatelů byl 45,8 (24,1 až 67,6) let, pečovatelé byli většinou ženy (26/37; 70,3 %) a pečovatelé byli především rodiče pacientů s PKAN (33/37; 89,2 %). Většina pečovatelů byla v příbuzenském vztahu s pacientem, žila s pacientem a byla zaměstnána na plný nebo částečný úvazek (tabulka 1). Pacienti (n = 39) měli medián (rozmezí) věku 19,1 (6,4 až 42,6) let a byli většinou běloši (35/39; 89,7 %), muži (24/39; 61,5 %) a nežili sami (37/39; 94,9 %). Velká část pacientů byli studenti (19/39; 48,7 %), ostatní byli zaměstnaní, nezaměstnaní nebo zdravotně postižení (tabulka 1). Pomocí kvartilů celkového skóre PKAN-ADL pro definování čtyř skupin závažnosti postižení PKAN bylo 9 pacientů zařazeno do skupiny s nejnižší, 10 do skupiny s druhou nejnižší, 10 do skupiny s třetí nejnižší a 10 do skupiny s nejvyšší závažností postižení. Byl zjištěn trend k rozdílnému věku při zařazení do studie napříč spektrem onemocnění PKAN (P = 0,0739) (tabulka 1). Procento pacientů žijících s někým jiným než s rodiči nebo sourozenci se významně lišilo napříč skupinami s PKAN závažností postižení (P = 0,0222). Žádné další sociodemografické charakteristiky se napříč skupinami závažnosti PKAN významně nelišily.

Klinická anamnéza PKAN a cesta k diagnóze

Příznaky PKAN

Nejčastějšími prvními příznaky nebo funkčními omezeními zaznamenanými u pacientů (často neomezenými na jeden příznak) byly obtíže s chůzí, řečí a psaním, následované několika dalšími méně častými počátečními příznaky nebo symptomy, jako je dystonie nebo emoční a behaviorální problémy (tabulka 2). Procento pacientů, u nichž se vyskytly potíže s chůzí, se významně lišilo (P = 0,0127), což ukazuje na nárůst napříč spektrem závažnosti PKAN. První příznak PKAN (tj. prezentační příznak, který se u jednotlivých pacientů lišil) vedl k první návštěvě lékaře u 56,4 % (22/39) pacientů, a to v rozmezí od 50 % pacientů ve skupině druhé nejnižší (5/10) a nejvyšší (5/10) až po 70 % pacientů ve skupině třetí nejnižší (7/10).

Věk při nástupu příznaků

Medián věku při nástupu příznaků byl 7,0 let. Věk při nástupu příznaků se významně lišil napříč skupinami závažnosti PKAN (P = 0,0007), což ukazuje na pokles průměrného věku napříč spektrem onemocnění (obr. 1). Průměrný věk při nástupu příznaků se napříč skupinami závažnosti postižení pohyboval v širokém rozmezí od 7,0 do 20,0 let (nejnižší), od 1,0 do 18,0 let (druhá nejnižší), od 1,0 do 16,0 let (třetí nejnižší) a < od 1,0 do 12,0 let (nejvyšší), což odpovídá známé heterogenitě PKAN (tabulka 2). Průměrný věk (SD; medián) let od vzniku příznaků do stanovení diagnózy PKAN se v jednotlivých skupinách závažnosti PKAN významně nelišil (Nejnižší = 3,9 , Druhá nejnižší = 2,6 , Třetí nejnižší = 5,8 , Nejvyšší = 4,3 ; P = 0,6381).

Průměrný věk při vzniku příznaků PKAN, první MRI a genetickém vyšetření. MRI – magnetická rezonance; PKAN – neurodegenerace spojená s pantothenátkinázou

První MRI a diagnóza PKAN

Většina pacientů (38/39 ) měla MRI a k prvnímu MRI došlo v průměrném věku (SD) 10,4 (6,7) let. Věk při první MRI se významně lišil v jednotlivých skupinách závažnosti PKAN (P = 0,0150) a obecně vykazoval pokles průměrného věku napříč spektrem onemocnění (obr. 1). První MRI vedla k diagnóze u o něco více než poloviny pacientů (22/39 ), bez významného rozdílu napříč skupinami závažnosti PKAN (tab. 2).

Genetické vyšetření a diagnóza PKAN

Genetické vyšetření podstoupila většina pacientů (37/39 ), což vedlo k diagnóze PKAN v průměru ve věku 12,1 (6,9) let. Věk při stanovení diagnózy na základě genetického testování se významně lišil v jednotlivých skupinách závažnosti PKAN (P = 0,0116) a obecně vykazoval pokles průměrného věku napříč spektrem onemocnění (obr. 1). Průměrné roky (SD; medián) od vzniku příznaků do stanovení diagnózy na základě genetického testování se v jednotlivých skupinách závažnosti PKAN významně nelišily (nejnižší = 4,5 , druhá nejnižší = 3,1 , třetí nejnižší = 5,9 , nejvyšší = 4,3 ; P = 0,7584).

Návštěvy u lékaře za účelem získání diagnózy

Cesta pacienta k diagnóze zahrnovala v průměru (SD; medián) 4,6 (3,5; 4,0) různých konzultací u lékaře před stanovením diagnózy s rozmezím 1,0 až 15,0 (tabulka 2). Podle závažnosti PKAN se počet konzultací s lékaři před stanovením diagnózy v jednotlivých skupinách významně nelišil (P = 0,4213) a pohyboval se v rozmezí od průměru (SD; mediánu) 3,1 (3,2: 2,0) ve skupině Druhá nejnižší po 5,6 (3,6; 5,5) ve skupině Nejvyšší. Nakonec byli téměř všichni pacienti odesláni do specializovaných center nebo s nimi byl navázán kontakt (37/39, 94,9 %). Jeden pečovatel uvedl, že před stanovením diagnózy konzultoval 3 pediatry, 4 neurology a genetika mimo obec a při každé návštěvě lékaře jel 3-5 h tam a zpět. Uvedla, že v průběhu 7 let návštěv lékaři „věděli, že s jejím dítětem není něco v pořádku“, ale nebyli schopni stanovit diagnózu.

Využívání zdravotní péče

Medicínská péče

Procento pacientů, kteří podstoupili různé typy léčby (léky, vitaminy nebo volně prodejné přípravky, injekce, terapie, jako je fyzikální, logopedická nebo pracovní), bylo ve všech skupinách závažnosti PKAN podobné (tabulka 3). Procenta pacientů, kteří podstoupili jiný chirurgický zákrok než umístění zařízení pro hlubokou mozkovou stimulaci, se významně lišila napříč skupinami závažnosti PKAN (P = 0,0006), přičemž častější byla ve skupině s nejvyšší závažností. U všech pacientů s PKAN se v posledním roce uskutečnilo průměrně (SD; medián) 13,0 (13,1; 8,0) lékařských návštěv a 55,2 (78,5; 22,5) terapeutických návštěv. Počet lékařských ani terapeutických návštěv se v jednotlivých skupinách závažnosti PKAN významně nelišil (hodnota P > 0,2187) (tabulka 3).

Péče

Více než polovina pacientů (21/39, 53,8 %) potřebovala pečovatele na plný úvazek (tabulka 3). Procenta pacientů, kteří vyžadovali péči na plný úvazek, se významně lišila napříč skupinami závažnosti PKAN (P = 0,0021), což ukazuje na nárůst napříč spektrem onemocnění. Medián věku při nástupu onemocnění vyžadujícího péči na plný úvazek se pohyboval od 8,5 roku (nejvyšší skupina) do 19,0 roku (nejnižší skupina) (P = 0,2379) a medián věku při nástupu onemocnění vyžadujícího péči na částečný úvazek se pohyboval od 7,0 roku (nejvyšší skupina) do 19,0 roku (druhá nejnižší skupina) (P = 0,0975). Mezi důvody uváděné pro potřebu pečovatele na plný úvazek patřila progrese demence, neschopnost zůstat sám jak kvůli vývojovým problémům, tak kvůli problémům s pádem a ztrátě mobility. Někteří rodiče uváděli, že se o pečovatelské povinnosti dělí s profesionální pečovatelkou. Příklady pečovatelských povinností rodičů zahrnovaly pomoc při dopravě, pomoc pacientovi, když se pacientovi „unaví“ ruka nebo když mu kontrakce ruky brání v jídle/oblékání, pomoc při osobní hygieně a podávání léků a dohled, aby se pacient nezatoulal.

Více než polovina (21/37, 56,8 %) pečovatelů zažila kvůli péči změnu pracovního statusu. Procenta pečovatelů, kteří zažili změnu pracovního statusu, se významně lišila v jednotlivých skupinách závažnosti PKAN (P = 0,0128) a pohybovala se od 20,0 % (2/10, třetí nejnižší skupina) do 90,0 % (9/10, druhá nejnižší skupina). Jeden rodič uvedl, že odešel do předčasného důchodu, aby mohl poskytovat péči na plný úvazek.

Současné příznaky a fungování

Skupiny se závažností postižení PKAN se významně nelišily v průměrném počtu let (SD) od začátku příznaků (Nejnižší = 12,0 , Druhá nejnižší = 9,7 , Třetí nejnižší = 15 .2 , Nejvyšší = 12,5 roku; P = 0,3029) ani průměrné (SD) roky od stanovení diagnózy (Nejnižší = 8,1 , Druhá nejnižší = 7,1 , Třetí nejnižší = 9,4 , Nejvyšší = 8,2 roku; P = 0,8071).

Problémy s chůzí

Většina pacientů měla problémy s chůzí (26/39, 66,7 %). Procenta pacientů neschopných chůze bez pomoci a neschopných chůze vůbec se významně lišila v jednotlivých skupinách závažnosti PKAN (hodnoty P ≤ 0,0001) a obecně vykazovala nárůst napříč spektrem onemocnění (obr. 2a). Věk při nástupu se významně nelišil v případě neschopnosti chůze bez pomoci (P = 0,1447), který se pohyboval od průměrného věku (SD) 7,7 (4,2) roku (nejvyšší skupina) do 13,6 (8,6) roku (druhá nejnižší skupina), ani v případě neschopnosti chůze vůbec (P = 0,3878), který se pohyboval od 10,4 (7,4) roku (nejvyšší skupina) do 18 let.0 let u jediného pacienta ve Druhé nejnižší skupině.

Příznaky PKAN a funkční omezení se zvýšenou frekvencí napříč spektrem závažnosti PKAN (a), Větší frekvence ve skupině Nejvyšší závažnost (b) nebo mladší věk při nástupu napříč závažností PKAN (c). V panelu C hodnoty n ukazují skutečný počet pacientů uvádějících věk při nástupu (čitatel) a celkový počet pacientů, u nichž se problém vyskytl (jmenovatel) v rámci každé skupiny závažnosti. PKAN, neurodegenerace spojená s pantotenátkinázou

Problémy s mluvením

Většina pacientů (36/39 ) měla problémy s mluvením nebo s tím, že jim bylo rozumět. Mezi jednotlivými skupinami závažnosti PKAN nebyl významný rozdíl (P = 0,2671), pohyboval se od 80,0 % (8/10 ve druhé nejnižší skupině) do 100,0 % (po 10/10 ve třetí nejnižší a nejvyšší skupině). Procenta pacientů se ztrátou schopnosti vůbec mluvit se významně lišila napříč skupinami závažnosti PKAN (P < 0,0001), přičemž častější byla ve skupině Nejvyšší závažnost (obr. 2b). Věk při nástupu problémů s mluvením se významně lišil napříč skupinami závažnosti PKAN (P = 0,0065); průměrný věk se obecně snižoval napříč spektrem onemocnění (obr. 2c).

Problémy s jídlem

Procenta pacientů s problémy s jídlem nebo dušením se významně lišila napříč skupinami závažnosti PKAN (P = 0,0219) a obecně vykazovala nárůst napříč spektrem onemocnění (obr. 2a). Věk při nástupu onemocnění se v jednotlivých skupinách závažnosti PKAN významně nelišil (P = 0,1064) a pohyboval se od průměrného věku (SD) 9,4 (5,1) roku (nejvyšší skupina) do 18,0 (7,5) roku (nejnižší skupina). Potřeba zavedení výživové sondy se významně lišila v jednotlivých skupinách závažnosti PKAN (P < 0,0001) a obecně byla častější ve skupině s nejvyšší závažností (obr. 2b). Věk při nástupu onemocnění se v jednotlivých skupinách závažnosti PKAN významně nelišil (P = 0,3626) a pohyboval se v rozmezí průměrného věku (SD) 10,9 (3,7) roku (skupina Highest) až 14,5 (10,6) roku (třetí skupina Lowest), přičemž ve dvou skupinách s nejnižší závažností PKAN neuvedl požadavek na zavedení výživové sondy žádný pacient.

Problémy se zrakem a dýcháním

Většina pacientů měla problémy se zrakem (27/39 ). Procenta pacientů s problémy se zrakem se významně lišila napříč skupinami závažnosti PKAN (P = 0,0313) a obecně vykazovala nárůst napříč spektrem onemocnění (obr. 2a). Byl zaznamenán trend k rozdílnému věku při nástupu problémů se zrakem napříč skupinami závažnosti PKAN (P = 0,0789, obr. 2c). Po jednom pacientovi ve třetí skupině s nejnižší a nejvyšší závažností vyžadovalo zavedení tracheostomické rourky.

Dystonické bouře

Procento pacientů, kteří někdy zažili dystonickou bouři, se významně lišilo napříč skupinami závažnosti PKAN (P = 0,0009), přičemž častější bylo ve skupině s nejvyšší závažností (obr. 2b). Mezi skupinami závažnosti PKAN nebyl významný rozdíl ve věku při nástupu onemocnění (P = 0,3735), který se pohyboval od průměrného věku (SD) 11,0 (5,7) let (třetí nejnižší skupina) do 20,0 (4,2) let (druhá nejnižší skupina).

Problémy ve škole jakéhokoli druhu související s PKAN

Většina pacientů (34/39, 87,2 %) měla problémy ve škole. Nebyl zjištěn žádný významný rozdíl v problémech ve škole v jednotlivých skupinách závažnosti PKAN (P = 0,1717), a to v rozmezí od 66,7 % (6/9 nejnižší skupiny) do 100 % (10/10 třetí nejnižší skupiny). Věk při výskytu školních problémů se významně lišil napříč skupinami závažnosti PKAN (P = 0,0222), což ukazuje na snižování průměrného věku napříč spektrem onemocnění (obr. 2c).

Tematické analýzy zátěže nemocí

Tematické analýzy spontánních výpovědí během rozhovorů s pacienty a pečovateli byly použity k identifikaci klíčových oblastí zátěže nemocí pro pacienty. Pečovatelé zmiňovali snahu pacientů přizpůsobit se mnohonásobné ztrátě funkcí (pohyblivost, řeč, schopnost jíst, zrakové postižení), ztrátu soukromí kvůli potřebě pečovatele a sociální izolaci kvůli ztrátě pohyblivosti, potížím se vzděláváním, obtížné komunikaci a přesunu ze sociální skupiny do speciálních vzdělávacích programů. Příklady problémů s řečí, které spontánně uvádějí pečovatelé a pacienti, zahrnují mumlání nebo zkomolená slova. Příklady hlášených školních problémů zahrnují potřebu upraveného programu nebo osobního asistenta či zdravotní sestry na plný úvazek ve třídě, emoční problémy a problémy s chováním a problémy s rukopisem nebo řečí. Někteří pečovatelé navíc spontánně zmiňovali výbuchy hněvu a výkyvy nálad u pacientů, které popisovali jako obtíže s přizpůsobením se diagnóze. Bolestivé epizody dystonie a dystonické bouře byly popisovány jako další zátěž pro pacienty.

.