Abstrakt
Historici tvrdí, že doba železná začala mezi lety 1500 a 1000 př. n. l. (alespoň v některých částech světa). To neznamená, že před touto dobou bylo železo člověku neznámé; je tomu právě naopak. Meteorické železo (které má velký obsah niklu) museli pravěcí lidé používat již 4000 let př. n. l. Vyráběli z něj nástroje a zbraně tvarováním a kladivem. Je tedy zcela pochopitelné, že v některých starověkých jazycích znamenalo slovo pro železo „kov z nebe“. Zásoby meteorického železa byly samozřejmě omezené. Přinejmenším do druhého tisíciletí př. n. l. se tedy jako materiál používal kámen, měď a bronz. V době bronzové a také v chalkolitu však existovalo několik důležitých způsobů využití železných rud. Jak již bylo vysvětleno v kapitole 1, měď potřebuje pro proces tavení při použití malachitu tavidlo. K tomu se využíval oxid železitý, o němž bylo známo, že při tavbě reaguje s nežádoucími částečkami písku, které jsou součástí malachitu. Nakonec vznikla struska, kterou bylo možné po vychladnutí taveniny snadno oddělit od mědi.
.