Hillary Clintonová byla podruhé očištěna FBI kvůli používání soukromého e-mailového serveru v době, kdy byla ministryní zahraničí. O co jde?
V červenci vyšetřování FBI dospělo k závěru, že žádný „rozumný žalobce“ by proti paní Clintonové trestní řízení nezahájil, ale že ona a její asistenti nakládali s utajovanými informacemi „extrémně nedbale“.
Poté FBI 11 dní před volbami všechny překvapila oznámením, že zkoumá nově objevené e-maily, které Hillary Clintonová odeslala nebo obdržela.
Dva dny před otevřením volebních místností po celé zemi ředitel FBI James Comey oznámil, že trvá na svém původním hodnocení – že by paní Clintonová neměla čelit trestnímu obvinění.
Tak jak jsme se sem dostali?
Jak je to s e-maily Hillary Clintonové?
Krátce předtím, než v roce 2009 složila přísahu jako ministryně zahraničí, si Hillary Clintonová ve svém domě v Chappaqua ve státě New York zřídila e-mailový server. Na tento server, který je domovem e-mailové adresy [email protected], se pak spoléhala při veškeré elektronické korespondenci – pracovní i osobní – během čtyř let ve funkci.
Na serveru údajně zřídila také e-mailové adresy pro svou dlouholetou asistentku Humou Abedinovou a personální šéfku ministerstva zahraničí Cheryl Millsovou.
Nevyužívala, a dokonce ani neaktivovala, e-mailový účet state.gov, který by byl umístěn na serverech vlastněných a spravovaných vládou USA.
Emailový systém paní Clintonové se stal celonárodním tématem v prvním březnovém týdnu roku 2015, kdy na toto téma vyšel článek na titulní straně listu New York Times. V článku se uvádělo, že systém „mohl porušovat federální požadavky“ a byl „alarmující“ pro současné i bývalé vládní archivní úředníky.
Profil: Hillary Rodham Clintonová
Proč to udělala?
Podle paní Clintonové byl hlavním důvodem, proč si zřídila vlastní e-mail, „pohodlí“. Během tiskové konference v OSN uvedla, že raději nosí pouze jeden chytrý telefon s jednou e-mailovou adresou, než aby měla dvě zařízení – jedno pro práci a druhé pro osobní záležitosti.
Podle tehdejších zpráv neměly vládní telefony Blackberry přístup k více e-mailovým účtům.
„Myslela jsem si, že používat jedno zařízení bude jednodušší, a samozřejmě to tak nefungovalo,“ řekla.
Skeptici oponovali, že skutečným důvodem, proč si paní Clintonová zřídila vlastní e-mailový systém, bylo to, že jí umožňoval naprostou kontrolu nad korespondencí.
Svým nastavením e-mailu se stala jediným arbitrem toho, co by mělo a nemělo být poskytnuto vládě, zveřejněno prostřednictvím žádostí o svobodu informací nebo předáno zainteresovaným stranám, například kongresovému výboru vyšetřujícímu útok na americký konzulát v Benghází v roce 2012.
Podle zprávy generálního inspektora ministerstva zahraničí řekla paní Clintonová v roce 2010 svému zástupci personálního ředitele, že jednou z jejích obav v souvislosti s e-mailem je, že „nechce žádné riziko, že by byly osobní údaje přístupné“.
Vyšetřování FBI zjistilo, že paní Clintonová během výkonu funkce používala „četná osobní zařízení“ a spoléhala se na několik e-mailových serverů. Zaměstnanci Clintonové řekli FBI, že některá vyměněná zařízení zničili kladivem, zatímco za jiná nemohli zodpovídat.
Jaký je plán Hillary Clintonové na rok 2016?
Bylo to v rozporu se zákonem?
Pravděpodobně ne. E-mailový systém paní Clintonové existoval v šedé zóně zákona – a ten byl od jejího odchodu z funkce několikrát změněn.
Když se stala ministryní zahraničí, řídil se výklad federálního zákona o záznamech z roku 1950 tím, že úředníci používající osobní e-mailové účty musí zajistit předání oficiální korespondence vládě. Deset měsíců po jejím nástupu do funkce nové nařízení umožňovalo používat soukromé e-maily pouze v případě, že federální záznamy byly „uchovány v příslušném evidenčním systému agentury“.
Paní Clintonová tvrdí, že tento požadavek byl splněn, protože většina jejích e-mailů z osobního účtu chodila lidem s vládními účty nebo jim byla přeposílána, takže byly automaticky archivovány. Veškeré další e-maily byly předány úředníkům ministerstva zahraničí, když jí – a několika jejím předchůdcům – v říjnu 2014 zaslali žádost.
Podle ní je odpovědností státního zaměstnance „určit, co je osobní a co pracovní“, a že šla „nad rámec“ toho, o co byla požádána.
V listopadu 2014 podepsal prezident Barack Obama novelu prezidentského zákona a zákona o federálních záznamech, která vyžaduje, aby státní úředníci přeposílali veškerou oficiální korespondenci vládě do 20 dnů. I podle tohoto nového zákona jsou však sankce pouze správní, nikoliv trestní.
Zpráva generálního inspektora ministerstva zahraničí, zveřejněná v květnu 2016, zjistila, že e-mailový systém paní Clintonové porušoval vládní politiku a že před jeho zavedením nedostala povolení – souhlas, který by jí nebyl udělen, kdyby o něj požádala. Takové prohřešky však nepředstavují trestný čin.
Ředitel FBI James Comey 5. července oznámil výsledky samostatného vyšetřování FBI a dospěl k závěru, že sice „existují důkazy o možném porušení“ trestních zákonů pokrývajících nesprávné nakládání s utajovanými informacemi, ale „podle našeho soudu by žádný rozumný žalobce takový případ nezahájil“. Předalo věc ministerstvu spravedlnosti, které případ proti paní Clintonové a jejím asistentům uzavřelo bez vznesení obvinění.
Ministerstvo zahraničí od té doby obnovilo vyšetřování, zda paní Clintonová nebo její asistenti neporušili vládní politiku při nakládání s utajovanými informacemi. Pokud zjistí, že tak učinili, trest by mohl zahrnovat formální vytýkací dopis nebo ztrátu bezpečnostní prověrky.
Dlouhá cesta ministryně zahraničí
O kolika e-mailech je řeč?
Podle jejích slov paní Clintonová během svého působení ve funkci ministryně zahraničí odeslala nebo přijala 62 320 e-mailů. Ona, respektive její právníci, určili, že přibližně polovina z nich – 30 490, tedy zhruba 55 000 stran, byla oficiální a byla předána ministerstvu zahraničí.
Paní Clintonová uvedla, že ostatní e-maily jsou soukromé – týkají se témat jako svatba její dcery, pohřeb její matky a „cvičení jógy“.
Na žádost Hillary Clintonové zveřejnilo ministerstvo zahraničí v květnu 2015 první sadu e-mailů odeslaných na jejím soukromém účtu, přičemž mnohé z nich se týkaly útoku na americký konzulát v Benghází v roce 2012.
Na začátku srpna 2015 podepsala čestné prohlášení, v němž přísahala, že předala všechny kopie vládních záznamů z doby svého působení ve funkci.
FBI našla „několik tisíc“ pracovních e-mailů, které nebyly předány ministerstvu zahraničí, ačkoli dospěla k závěru, že e-maily byly smazány před rokem 2014 a nebyly odstraněny záměrně „ve snaze je utajit“.
Očekává se, že v předvolebním období bude zveřejněno asi 3 000 e-mailů, ale mnoho dalších bude zpracováno až po 8. listopadu.
Prováděli podobné aktivity i další politici?
Paní Clintonová není zdaleka sama. I další politici a úředníci – jak ve federální, tak ve státní správě – se někdy spoléhali na osobní e-mail pro úřední záležitosti. Colin Powell, ministr zahraničí za vlády prezidenta George W. Bushe, řekl televizi ABC, že v době, kdy byl ve funkci, používal osobní e-mailový účet, a to i ke korespondenci se zahraničními představiteli.
Zpráva generálního inspektora ministerstva zahraničí zjistila, že mnoho předchůdců paní Clintonové – včetně pana Powella – rovněž nedodržovalo federální požadavky na vedení záznamů, ačkoli pravidla upravující jejich činnost byla v době, kdy byli ve funkci, méně podrobná.
Deník New York Times uvedl, že pan Powell jednou na jedné večeři doporučil paní Clintonové, aby používala soukromý e-mail, i když ne při nakládání s utajovanými informacemi. Později však popřel, že by něco takového kdy udělal.
Mimo Washington se na soukromou e-mailovou adresu spoléhal i bývalý floridský guvernér Jeb Bush – kandidát na prezidenta USA v roce 2016 ([email protected]). Stejně jako paní Clintonová si vybíral, kterou korespondenci zveřejní.
Gubernátor státu Wisconsin Scott Walker, další bývalý republikánský uchazeč o prezidentský úřad, čelil otázkám ohledně používání soukromých e-mailových adres svými zaměstnanci v době, kdy byl ředitelem okresu Milwaukee.
Magazín Government Executive provedl v únoru 2015 průzkum mezi 412 vysoce postavenými federálními pracovníky a zjistil, že 33 % dotázaných uvedlo, že „alespoň někdy“ používají osobní e-mail pro vládní záležitosti.
Paní Clintonová se od těchto příkladů neliší způsobem, ale rozsahem – používala totiž výhradně svou osobní e-mailovou adresu. A na rozdíl od pana Bushe a pana Walkera se její jednání řídilo federálním zákonem.
„Bublina souhlasu“ Clintonové splaskla
Seznamte se s kandidáty na prezidenta v roce 2016
Tak proč je to kontroverze?
Z velké kauzy se stala z velké části proto, že paní Clintonová žádá americkou veřejnost o důvěru, že dodržuje „literu i ducha pravidel“, jak říká její mluvčí Nick Merrill.
Podnětem pro článek v New York Times byly informace, které listu poskytl kongresový výbor pro Benghází, a konzervativní kritici tvrdí, že nelze nijak prokázat, že Clintonová je vstřícná a poskytuje jejich vyšetřování všechny relevantní materiály.
Její vysvětlení „pohodlnosti“ bylo pro některé těžko přijatelné vzhledem k tomu, že jako ministryně zahraničí cestovala s rozsáhlým doprovodem, který jí byl schopen nosit další telefon. A v únoru 2015 řekla v televizním rozhovoru, že nyní nosí více zařízení – iPhone a Blackberry, stejně jako iPad a iPad mini.
Kromě toho kritici zleva i zprava vyjadřovali obavy, že její závislost na „domácím“ e-mailovém systému činí její komunikaci náchylnější vůči hackerům a zahraničním zpravodajským službám.
Mohly by e-maily Clintonové otřást volebním kláním v roce 2016
Jak přesně byl její e-mail zabezpečený?
Paní Clintonová během své tiskové konference uvedla, že „nedošlo k žádnému narušení bezpečnosti“ jejího serveru a že zavedené robustní ochrany „se ukázaly jako účinné a bezpečné“.
Nezávislí analytici kybernetické bezpečnosti však uvedli, že zkušení hackeři mohou proniknout do e-mailových serverů, aniž by zanechali nějaké důkazy. A komerčně dostupné bezpečnostní systémy se nemohou rovnat systémům chráněným vládou – ale ani ty nejsou nezranitelné, jak dokázal průnik do e-mailového systému ministerstva zahraničí v listopadu 2014.
Kancléřka opakovaně uvedla, že prostřednictvím jejího e-mailového účtu nebyly předány žádné utajované materiály a že odeslala pouze jeden e-mail zahraničnímu úředníkovi – do Velké Británie.
V červenci 2015 však generální inspektor americké zpravodajské komunity Charles McCullough sdělil Kongresu, že odeslala nejméně čtyři zprávy, které obsahovaly informace pocházející z utajovaných materiálů. O měsíc později pan McCullough odhalil, že dva z těchto e-mailů obsahovaly informace považované za „přísně tajné“, tedy nejvyšší stupeň utajení.
V reakci na sílící tlak paní Clintonová nakonec v srpnu 2015 souhlasila s předáním soukromého serveru, který používala, pro předběžné vyšetřování FBI ohledně bezpečnosti utajovaných informací obsažených mezi jejími e-maily.
Řekla také, že předá paměťové karty obsahující kopie těchto e-mailů.
V době, kdy byla v březnu 2016 zveřejněna poslední várka e-mailů Clintonové, přesáhl celkový počet e-mailů, které dostaly dodatečně označení jako tajné, 2 000.
V květnu 2016 řekl rumunský hacker Guccifer, který je v americkém vězení kvůli obvinění z hackerského útoku, televizi Fox News, že se mu několikrát podařilo získat přístup k e-mailovému serveru paní Clintonové – toto tvrzení kampaň Clintonové popírá a podle ministerstva zahraničí a prokuratury pro něj neexistují žádné důkazy.
Ve zprávě FBI z července 2016 nebyly podle Jamese Comeyho nalezeny žádné „přímé důkazy“ o neoprávněném přístupu k jejím e-mailovým serverům, ale nedostatečné zabezpečení znamenalo, že „je možné, že nepřátelští aktéři získali přístup“.
Clintonová posílala e-maily, které byly od té doby považovány za e-maily obsahující tajné informace
Počkat, ministerstvo zahraničí bylo hacknuto?
Jistě, bylo. Podle zdrojů, na které se odvolává CNN, byl útok z listopadu 2014 „nejhorším kybernetickým útokem v historii“ na vládní agenturu , kvůli kterému museli IT pracovníci ministerstva na víkend odstavit celý neutajovaný e-mailový systém.
Vláda USA má podezření, že za útokem stáli ruští hackeři – a byli zodpovědní i za podobné akce proti Bílému domu, poště a dalším agenturám.
Přestože paní Clintonová nebyla tímto konkrétním incidentem zasažena, část její osobní korespondence byla odhalena v březnu 2013, kdy byla adresa aol.com důvěrníka Sidneyho Blumenthala napadena hackerem jménem Guccifer ( později se ukázalo, že se jedná o Rumuna jménem Marcel-Lehel Lazar).
Ačkoli Guccifer odhalil pouze e-maily, které pan Blumenthal posílal paní Clintonové, nikoli její odpovědi, odhalil soukromou e-mailovou adresu ministryně zahraničí dva roky předtím, než z toho New York Times udělaly celostátní zprávu.
Kybernetické útoky na vrcholu amerického seznamu hrozeb
Co nový zvrat?
FBI koncem října oznámila, že objevila nové e-maily „v souvislosti s nesouvisejícím případem…, které se zdají být relevantní pro vyšetřování“.
Ředitel James Comey řekl, že vyšetřovatelé zjistí, zda e-maily obsahují utajované informace.
Vyšlo najevo, že nově objevené e-maily byly zkoumány v rámci vyšetřování FBI týkajícího se zneuznaného bývalého kongresmana Anthonyho Weinera, odloučeného manžela vysoce postavené poradkyně Clintonové Humy Abedinové.
Dva dny před dnem voleb Comey oznámil, že po přezkoumání nově objevených e-mailů nezměnil svůj původní závěr, že by Clintonová neměla být obviněna z trestného činu nakládání s utajovanými informacemi.