Tuto pověst „prozíravosti“ podpořila Lynn Osen ve své knize „Women in Mathematics“ (1975), která tyto výroky paradoxně vůbec nepřipisuje jí, ale jejímu otci Theonovi.
Všechny tyto údajné citáty jsou však smyšlené. Vymyslel je Elbert Hubbard, americký potulný prodavač mýdla na počátku dvacátého století. Všechny citáty připisované Hypatii nebo jejímu otci jsou výmyslem Hubbarda, který neměl žádné historické vzdělání.
Od samotné Hypatie se žádné takové historické citáty nedochovaly a její jediné dochované spisy jsou komentáře k matematice. Ve skutečnosti Hypatiina dlouholetá pověst matematičky, filozofky a „vědkyně“, nepřežila historické zkoumání.
Současná pověst, kterou má Hypatia jako filozofka, matematička, astronomka a mechanická vynálezkyně, je neúměrná množství dochovaných důkazů o jejím životním díle. Tato pověst je založena buď na mýtech, nebo na pověstech, nikoli na důkazech. Buď ano, nebo nám chybí všechny důkazy, které by ji podpořily.
Neexistují žádné důkazy o matematických tabulkách, které údajně přidala k astronomickému dílu Ptolemaia Alexandrijského.
Ještě nepravděpodobnější je hypotéza, že Hypatie sestavila nové tabulky, z nichž se nic nedochovalo.
Neexistují žádné důkazy o komentářích, které údajně napsala k dílům jiných matematiků, například Diofanta.
Takové množství zcela domnělých rekonstrukcí je samoúčelné, protože každá nová hypotéza je údajně podpořena všemi ostatními, které jsou brány jako zjištěná fakta, a velmi často spočívají v pochybných projekcích nauk a textových formátů typických pro některá díla Hypatiiných žáků nebo příbuzných.
Neexistují žádné důkazy o tom, že by psala o filozofii nebo přednášela na filozofické škole v Alexandrii.
Žádné svědectví o jejích filozofických spisech se nedochovalo a lze důvodně pochybovat, že nějaké takové spisy vůbec existovaly. Zdá se být dostatečně prokázáno, že se kolem ní shromáždil okruh žáků pozoruhodné intelektuální úrovně, ale není jasné, zda její výuka byla veřejná nebo soukromá, zda formální nebo neformální, a neexistuje ani nejmenší náznak, že by zastávala oficiální katedru. Nikdy nestála v čele neoplatónské školy v Alexandrii.
Vynikající kritiku filmu „Agora“ (údajně zobrazujícího Hypatiin život) naleznete v této recenzi a v tomto pokračování.
„Hypatia z Alexandrie (asi 370-415) egyptská astronomka, filozofka, učitelka a matematička považovaná za první vědkyni a první ženu, která přispěla ke studiu matematiky.“. Deborah Todd, The Facts on File Algebra Handbook (Infobase Publishing, 2003), 66.
„Alic, Margaret. Hypatiino dědictví: A History of women in Science from Antiquity Through the Nineteenth Century. Boston: Beacon a Londýn: Women’s Press, 1986. Zkoumá životopisné a vědecké údaje, aby odhalil životy a úspěchy žen v přírodních a fyzikálních vědách a matematice. Materiál zabývající se Hypatií si pro ni nárokuje roli poslední významné pohanské vědkyně v západním světě a představitelky konce antické vědy.“ Frank Northen Magill a Christina J. Moose, Dictionary of World Biography: The Ancient World, vol. 1 (Taylor & Francis, 2003), 583.
„Hypatia, po staletí málo známá, se v devatenáctém století stala pro feministky symbolem historického potlačování ženských úspěchů.“, Olivia H. McIntyre, „Hypatia,“ in From Polis to Empire, the Ancient World, c. 800 B.C.-A.D. 500. [Od polis k říši, antický svět, cca 800 př. n. l. – 500 n. l.]: A Biographical Dictionary, ed. Andrew G. Traver (Greenwood Publishing Group, 2002), 205.
„Synesius se zmiňuje o dvou mechanických přístrojích, hydrometru a stříbrném astrolábu, které vynalezl spolu s Hypatií“, Sue Vilhauer Rosser, Women, Science, and Myth: Gender Beliefs from Antiquity to the Present (ABC-CLIO, 2008), 13; „Synesius z Kyrény (severní Afrika), Hypatiin žák, jí připisoval vynález přístroje na destilaci vody a měření hladiny kapalin.‘, Beatrice Lumpkin, „Hypatia and Women’s Rights in Ancient Egypt,“ in Black Women in Antiquity, ed. Ivan Van Sertima (Transaction Publishers, 1984), 155.
„Obvykle se vykládá jako ilustrace barbarského náboženského fanatismu a netolerance k humanistickému bádání,“ Phillip Chiviges Naylor, North Africa: A History from Antiquity to the Present (University of Texas Press, 2009), 51; „Její smrt představuje dokonalý symbol konce klasického světa, konec na dlouhou dobu možnosti nezaujatého vědeckého bádání.“, Leigh Ann Whaley, Women’s History as Scientists: A Guide to the Debates, Controversies In Science (ABC-CLIO, 2003), 19, „Van der Waerden opakuje téma, že s její smrtí skončila alexandrijská věda:“, María Dzielska, Hypatia of Alexandría (Harvard University Press, 1995), 25.
„Pocházely z bohatých a vlivných rodin; časem dosáhly státních a církevních postů. Kolem svého učitele tito studenti vytvořili společenství založené na platónském myšlenkovém systému a mezilidských vazbách. Vědomosti, které jim předával jejich ‚božský průvodce‘, nazývali mystéria. Udržovali je v tajnosti a odmítali se o ně dělit s lidmi nižšího společenského postavení, které považovali za neschopné pochopit božské a kosmické záležitosti.“ María Dzielska, Hypatia of Alexandría (Harvard University Press, 1995), 105.
„V době, kdy Synesius žádal o hydrometr, se necítil dobře a byl v depresi po smrti svých dětí a ztrátě zaměstnání a pověsti, což znamená, že podobné horoskopy mohly být určeny k tomu, aby ho pozvedly z krize, v níž se nacházel.“, Charlotte Booth, Hypatia: Mathematician, Philosopher, Myth (Fonthill Media, 2017).
„Objevuje také řadu zmínek o ženách v pozdně řeckém filozofickém světě, které ukazují, že Hypatiin příklad nebyl tak neobvyklý, jak se dosud myslelo.“, Luke Howard Hodgkin, A History of Mathematics: (Oxford: Oxford University Press, 2013), 72; „(Mimochodem, Hypatia není nejstarší známou matematičkou; Pappus vedl polemiku proti učitelce matematiky jménem Pandrosia a jistá Ptolemaida je citována v Porfyriově komentáři k Ptolemaiovým Harmonikám.“)“, Ivor Grattan-Guiness, ed., „Later Greek and Byzantine Mathematics“, in Companion Encyclopedia of the History and Philosophy of Mathematical Sciences: Volume One., by Alexander Jones (Florence: Routledge, 2016), 65; „Hypatia ostatně nebyla první filosofkou. Projekt o dějinách žen ve filozofii obsáhle zdokumentoval, že před Hypatií existovalo mnoho filozofek; ona přišla až po čtvrtém století n. l. Mezi těmi, které jí předcházely, byla řada pythagorejských filozofek ze šestého až třetího nebo druhého století př. n. l. a další -„, Linda L McAlister, Hypatia’s Daughters: Fifteen Hundred Years of Women Philosophers, A Hypatia Book (Bloomington: Indiana University Press, 1996), x.
„Vysoce veřejný charakter Hypatiiny kariéry byl v souladu s africkou tradicí egyptských žen,“ Beatrice Lumpkin, „Hypatia and Women’s Rights in Ancient Egypt,“ in Black Women in Antiquity, vyd. Ivan Van Sertima (New Brunswick, N.J.: Transaction Books, 2007), 155-156.
„Vynález astrolábu se obvykle připisuje Hipparchovi z druhého století před naším letopočtem. Pro tento názor však neexistují žádné pevné důkazy. Je však jisté, že tento nástroj byl Řekům dobře znám již před začátkem křesťanské éry.‘, Sreeramula Rajeswara Sarma, The Archaic and the Exotic Studies in the History of Indian Astronomical Instruments (New Delhi: Manohar, 2008), 241; „Obecně se má za to, že astroláb vynalezli řečtí astrologové, a to buď v 1., nebo 2. století př. n. l.“, „Groundbreaking Scientific Experiments, Inventions, and Discoveries of the Middle Ages and the Renaissance (Book, 2004), 196.
„Jsem na tom tak zle, že potřebuji hydroskop. Postarej se, aby mi byl odlit z mosazi a sestaven. Dotyčný nástroj je válcovitá trubka, která má tvar flétny a je přibližně stejně velká. Má zářezy v kolmé linii, pomocí kterých můžeme zkoušet váhu vody. Na jednom z konců je kužel, který těsně přiléhá k trubici. Kužel a trubka mají pouze jednu základnu. Ta se nazývá barylka. Kdykoli vložíte trubici do vody, zůstane vzpřímená. Můžete pak libovolně počítat zářezy a tímto způsobem zjistit hmotnost vody. Synesius and Augustine Fitzgerald, The Letters of Synesius of Cyrene (Charlottesville, VA: University of Virginia, 1994), 99.
„Jak dokládá česká historička Maria Dzielska ve svém nedávném životopise, Hypatie se dostala do politického boje mezi Cyrilem, ambiciózním a bezohledným církevníkem, který toužil rozšířit svou autoritu, a Hypatiiným přítelem Orestem, císařským prefektem, který zastupoval Římskou říši.‘, Lindberg, „Myth 1: That the Rise of Christianity Was Responsible For the Demise of Ancient Science“, in Numbers (ed.), „Galileo Goes to Jail: and other myths about science and religion“, s. 9 (2009); „její smrt měla vše co do činění s místní politikou a prakticky nic společného s vědou. Cyrilova křížová výprava proti pohanům přišla později. Alexandrijská věda a matematika prosperovaly po další desetiletí.“ David C. Lindberg, „Myth 1: That Rise of Christianity Was Responsible For the Demise of Ancient Science“, in: Galileo Goes to Jail: A další mýty o vědě a náboženství, vyd. Ronald L Numbers (Cambridge; London: Harvard University Press, 2010), 9; „To, že Synesius, křesťan, udržoval tak úzké vazby s řeckými intelektuálními tradicemi a se svou učitelkou Hypatií, naznačuje, že existoval hybridní amalgám mezi intelektuálními pohanskými a intelektuálními křesťanskými tradicemi.“, Susan Wessel, Cyril of Alexandria and the Nestorian Controversy: The Making of a Saint and of a Heretic (Oxford; New York: Oxford University Press, 2006), 54; „Mezi křesťanskými intelektuálními elitami nepředstavovala tato neoplatónská odrůda pohanství pro jejich teologické názory žádnou skutečnou hrozbu. Taková snadná koexistence mezi některými pohanskými a křesťanskými intelektuály naznačuje, že Hypatiino pohanství jako takové nemuselo Cyrila tolik rozčilovat, jak tvrdil Jan z Nikiu.“ Susan Wessel, Cyril of Alexandria and the Nestorian Controversy: The Making of a Saint and of a Heretic (Oxford; New York: Oxford University Press, 2006), 54 ; „Hypatia byla pohanka, ale měla mnoho studentů, kteří byli křesťané, a možná i několik židovských studentů.“, Brooke Noel Moore a Kenneth Bruder, Philosophy: The Power of Ideas (Boston: McGraw Hill, 2001), 85.
„Pohanská religiozita s Hypatií nezanikla, stejně jako matematika a řecká filozofie. (Dzielska 1995, s. 105).“ Luke Howard Hodgkin, A History of Mathematics: (Oxford: Oxford University Press, 2013), s. 72.
Socrates Scholasticus, „Historia Ecclesiastica“ (asi 439).
„Hypatii neimponovalo to, co nazývala náboženskou pověrou. Jednou popsala, jak se podle ní „pravda“ liší od náboženské víry: „Lidé budou bojovat za pověru stejně rychle jako za živou pravdu – tím spíše, že pověra je nehmotná, nelze se k ní dostat, aby ji vyvrátil, ale pravda je úhel pohledu, a tak je proměnlivá.“ Donovan, „Hypatia: Mathematician, Inventor, and Philosopher“, s. 43 (2008); „Co je ještě horší, Hypatia se veřejně vyslovila proti organizovanému náboženství: Všechna formální… náboženství jsou klamná a sebeúctyhodný člověk je nikdy nesmí přijmout jako konečná.“, Sandra Donovan, Hypatia: Mathematician, Inventor, and Philosopher, Signature Lives (Minneapolis, Minn: Compass Point Books, 2008), 43; „Jak Hypatia vysvětlovala: „Zachovej si právo myslet, protože i myslet špatně je lepší než nemyslet vůbec.“, Sandra Donovan, Hypatia: Mathematician, Inventor, and Philosopher, Signature Lives (Minneapolis, Minn: Compass Point Books, 2008), 43; „Varovala také před nebezpečím učení dětí mýtům a pohádkám: Bajky by se měly učit jako pohádky, mýty jako mýty a zázraky jako básnické výmysly. Učit pověry jako pravdu je velmi hrozné. Dětská mysl je přijímá a jen velkou bolestí, možná i tragédií, se jich může zbavit.“ Sandra Donovan, Hypatia: Mathematician, Inventor, and Philosopher, Signature Lives (Minneapolis, Minn: Compass Point Books, 2008), 43 (toto je někdy chápáno jako rada proti výuce náboženství u dětí).
“Všechna formální dogmatická náboženství jsou mylná a sebeúctyhodný člověk je nikdy nesmí přijmout jako konečná,“ řekl jí. „Vyhraďte si právo myslet, neboť i myslet špatně je lepší než nemyslet vůbec.“ (Hubbard 1908, s. 82).“ Lynn M Osen, Women in Mathematics (Cambridge, Mass.: MIT Press, 1999), 24.
„Nejkreativnější je vzrušující vyprávění o Hypatiině výchově a životě, které v roce 1908 sepsal Elbert Hubbard, který si většinu z nich vymyslel, aby nahradil nedostatek historických důkazů. Dokonce si vymyslel citáty, které Hypatii připsal, a pro ilustraci nechal nakreslit její vhodně ‚anticky‘ vypadající obrázek z profilu.“ Martin Cohen a Raúl Gonzáles, Filosofické příběhy: (Malden, Mass.: Blackwell Publishing, 2008). 47; „“Všechna formální dogmatická náboženství jsou mylná a sebeúctyhodný člověk je nikdy nesmí přijmout jako konečná,“ řekl Theon Hypatii. „Vyhraď si právo myslet, neboť i myslet špatně je lepší než nemyslet vůbec.“ Elbert Hubbard, Malé cesty do domů velkých. (Cleveland, O.: World Pub. Co., 1928), 82-83; „Hypatia řekla: „Báje by se měly učit jako báje, mýty jako mýty a zázraky jako básnické výmysly. Učit pověry jako pravdy je nejstrašnější věc. Dětská mysl je přijímá a věří jim a jen díky velké bolesti a možná i tragédii se jich může v pozdějších letech zbavit. Ve skutečnosti budou lidé bojovat za pověru stejně rychle jako za živou pravdu – často ještě rychleji, protože pověra je tak nehmotná, že se k ní nemůžete dostat, abyste ji vyvrátili, ale pravda je úhel pohledu, a tak je proměnlivá.“ Elbert Hubbard, Malé cesty do domů velkých. (Cleveland, O.: World Pub. Co., 1928), 82 ; „Ve schopnosti vidět dobro ve všech věcech Hypatia Plotína předstihla před Platónem, ale pak říká: „Kdyby nebylo Platóna, nebylo by ani Plotína, a i když Plotín překonal Platóna, přesto je jasné, že Platón, inspirátor Plotína a mnoha dalších, je jediný člověk, kterého filosofie nemůže ušetřit. Ať žije Platón!“, Elbert Hubbard, Malé cesty do domovů velikánů. (Cleveland, O.: World Pub. Co., 1928), 93; „“Vládnout spoutáním mysli strachem z trestu v jiném světě je stejně nízké jako používat sílu,“ řekla Hypatia v jedné ze svých přednášek.“, Elbert Hubbard, Little Journeys to the Homes of the Great. (Cleveland, O.: World Pub. Co., 1928), 99.
Charlotte Booth, Hypatia: Mathematician, Philosopher, Myth (Fonthill Media, 2017).
Fabio Acerbi, „Hypatia“, in: New Dictionary of Scientific Biography Vol. 3, sv. 3, vyd. Noretta Koertge (Detroit : Scribner, 2008), 436.
Fabio Acerbi, „Hypatia,“ in New Dictionary of Scientific Biography Vol. 3, Vol. 3, ed. Noretta Koertge. Noretta Koertge (Detroit : Scribner, 2008), 437.
Fabio Acerbi, „Hypatia,“ in New Dictionary of Scientific Biography Vol. 3, Vol. 3, ed. Noretta Koertge. Noretta Koertge (Detroit : Scribner, 2008), 435.
.